Ondra: Lezení šlo po stagnaci nahoru. Stavěči si dávají pozor na mé triky
Nejlepší lezec na světě. Chlap, který posouvá hranice. Během finiše olympijské kvalifikace moderátor hlásil do prostoru kampusu Ludovika přesně tyhle charakteristiky. Adam Ondra je živou legendou svého sportu, která však musí v aktuálním čase reagovat na nové požadavky stavěčů cest i na stále mladší konkurenci. V Budapešti to zvládnul, navzdory zranění ramene. V součtu s úvodním kvalifikačním závodem v Šanghaji skončil v celkovém pořadí třetí a má pár týdnů času připravit se na Hry do Paříže. Tam bude mít svou druhou možnost získat olympijskou medaili.
V Tokiu jste byl hodně blízko ke zlatu, stačilo, aby vás nepřelezl Rakušan Jakob Schubert jako poslední startující v lezení na obtížnost. Nakonec jste kvůli unikátnímu počítání výsledků skončil šestý. Jak jste ten zážitek zpracoval?
„Tokio bylo velké zklamání a myslím, že tam byla i výrazně menší konkurence, než je teďka v Paříži. Měl jsem trošku i štěstí, stačilo udělat o dva kroky navíc ve finálové cestě. Ale zároveň musím objektivně přiznat, že jsem na to neměl. Bylo to blízko na to, abych na to měl, vlastně jsem neudělal žádnou chybu, která způsobila, že jsem tu cestu nevylezl. Prostě stačilo být jako o trošku silnější, ale bohužel o trošku silnější jsem tam nebyl.“
Jak se od té doby váš sport vyvinul, kromě toho, že z olympijské kombinace vypadlo lezení na rychlost a zůstaly v něm jen bouldering a lezení na obtížnost?
„Myslím, že lezení zaznamenalo největší změnu okolo roku 2016, kdy vzniklo několik významných značek chytů, které umožnily nový styl stavění. Když se kouknu na záznam Světového poháru z roku 2010, tak to dneska vypadá strašně směšně. Ne že by ty cesty nutně byly strašně snadné, ale to, po čem se dneska leze, je úsměvné. Spíš mi to připadá, že to nemůže být rok 2010, ale 1990. (směje se) Stavěči se s tím naučili líp pracovat. Dávají si sakramentsky dobrý pozor, aby se tam nedalo takzvaně založit koleno. Když vyšly tyhle nové sady chytů, strašně jsem na tom vydělával, protože jsem kolenoval všude. Takže tam trošku ztrácím v porovnání před pár lety.“
Využití kolen či pat ve stěně je vaší specialitkou. Ale i tak jste se v boulderingu hodně zlepšil a občas v něm sbíráte víc bodů než při vámi oblíbeném lezení s lanem na obtížnost…
„Překvapuje mě, že se opravdu cítím v boulderech konkurenceschopný. Takové výsledky bych nečekal. V té obtížnosti je to daleko víc o tom, jak na tom kdo je. Vždycky to samozřejmě můžete pokazit. Bouldery jsou samozřejmě víc o štěstí, ale já mám velkou radost, že tam ta konzistentnost je. Některé slabé stránky jsem možná trošku odstranil. A jak se ukazuje, na ty moje největší slabé stránky se v novém formátu ani nestaví. Určitě mě to těší. Když dokážu udržet svoji úroveň a když budu mít štěstí, tak bouldering můžu třeba i vyhrát. Je důležité v něm tolik neztratit. A potom na obtížnost, děj se vůle boží.“
Čím to je, že v lezení na laně už nejste tak dominantní?
„Obecně si myslím, že v lezení na obtížnost úroveň stoupla a pár těch kluků, o které jde, se zlepšilo. Plus ty cesty jsou možná o něco málo fyzičtější. Stavěči už umí s těmi většími strukturami pracovat tak, aby tam nebyl moc dobrý stup, abych nevykouzlil nějaké ty triky a málo si pomohl. Víc to teďka záleží na tom, jestli to máte v předloktích a v bicepsu. A i když si myslím, že jsem na tom v tomhle nejlíp, co jsem kdy byl, tak to někdy může být málo.“
Jak silná je teď konkurence?
„Kluci se fakt hodně zlepšili, poslední dva tři roky šla úroveň lezení na obtížnost po letech stagnace hodně nahoru. Už to není o dvou, třech lidech. Třeba osm deset lidí může vyhrát závod Světového poháru. Situace na olympiádě kopíruje adepty na medaile, popřípadě na zlato.“
Nakolik jste před olympiádou změnil svůj program, který je tradičně plný projektů ve skalách?
„Velmi, vlastně i víc, než jsem čekal, protože třeba i v Šanghaji se ukázalo, že aby člověk vůbec měl šanci na medaili, tak musí jet úplně v top formě. Ještě tam je potenciál ve vytrvalosti, ale do určité míry jsme si to i schovávali až do Paříže.“
Jak své výkony v Budapešti hodnotíte?
„Líp jsem zalézt nemohl, ale chce to být lepší. Poslední tři týdny nebyly ideální, měl jsem zdravotní indispozice, ještě nachlazení. To mě trošku uklidňuje, že můžu být na olympiádě lepší, a snad tam nějaká naděje na medaili je. Ale kluci jsou fakt neuvěřitelně silní. I jména, od kterých jsem to fakt nečekal, neuvěřitelný výkon…“
V Šanghaji i v Budapešti se konala olympijská kvalifikace pro čtyři sporty, měl jste čas se podívat na BMX freestyle, breaking nebo skateboarding?
„Tolik ne, protože tenhle formát je maraton, závodíte čtyři dny v kuse. My jsme byli překvapení, když jsme koukali na skateboardisty, že vlastně nemají ani startovní číslo, nemají závodní dres. Sluchátka v uších. To třeba my nesmíme. Je to trošku jiné. Nazývají nás urban sports, městskými sporty. Já si úplně nemyslím, že třeba lezení je zrovna městský sport…“
Co ještě před Paříží stihnete v tréninku?
„Mám velké štěstí, že v Brně, co se týče lezení na obtížnost, jsou ve stěně čtyři linie jenom pro mě. Komerční stěny jsou rovně nahoru, cesta nekličkuje doleva, doprava, protože by vadila ostatním cestám. Mám vybojované čtyři linie jenom pro sebe. Můžu si objednávat stavěče, aby na můj popud stavěli určité kroky. Zároveň je třeba trénovat i v jiných podmínkách. Určitě se chystám na trénink do Innsbrucku a ještě se zúčastním jednoho závodu Světového poháru v Chamonix.“
Co říkáte na to, že vstupenky na olympijské lezení v Paříži byly hned pryč?
„Nepřekvapuje mě to, protože lezení je ve Francii velmi populární sport. Je to jedna ze zemí, kde je asi nejvíc v mainstreamovém povědomí. Do určité míry se může říct, že má ve Francii kolébku.“
KVALIFIKACE VE VÝSLEDCÍCH
2. kvalifikační závod na OH v kombinaci – Budapešť: 1. Avezou (Fr.) 105,6 bodů (54,5 v boulderingu +51,1 v lezení na obtížnost), 2. Lee (Kor.) 98,6 (44,5 + 54,1), 3. ONDRA 92,4 (44,3 + 48,1). Celkové pořadí kvalifikace: 1. Lee 95 bodů, 3. Avezou 83, 2. ONDRA 82.
NOMINOVANÍ ZÁVODNÍCI NA OH
Jakob Schubert (Rak.), Colin Duffy, Jesse Grupper (oba USA), Tomoa Narasaki, Sorato Anraku (oba Jap.), Toby Roberts, Hamisch McArthur (Brit.), Campbell Harrison (Austr.), Mel Janse van Rensburg (JAR), Doyhun Lee (Korea), Hannes van Duysen (Bel.), Yannick Flohé, Alexander Megos (Něm.), Alberto Ginés López (Šp.), ADAM ONDRA, Sascha Lehmann (Švýc.), Sam Avezou, Paul Jenft (oba Fr.)
OLYMPIJSKÁ KOMBINACE
Skládá se z boulderingu a lezení na obtížnost. V každé disciplíně můžou závodníci získat maximálně 100 bodů. V boulderingu je čekají čtyři bouldery, každý top má cenu 25 bodů. Za nižší zónu získají 5 bodů, za vyšší zónu 10 bodů, za každý neúspěšný pokus se odečítá 0,1 bodu. V lezení na obtížnost má top cenu 100 bodů, které se načítají v posledních 40 krocích. Posledních 10 kroků je odstupňováno čtyřmi body, předchozích deset třemi body, dalších deset dvě body a nejnižších deset jedním bodem.
Termíny
Kvalifikace – bouldering: pondělí 5. srpna
Kvalifikace – lezení na obtížnost: středa 7. Srpna
Finále: Pátek 9. srpna
