Nový Krpálek před ME: Jako žula! Dorostl do kimona. Vousy? Může za to dcerka
Na bolestivý konec na olympiádě zareagoval judista Lukáš Krpálek po svém. Na závodní váze přibral přibližně deset kilogramů vysekané svalové hmoty. Před víkendovým startem na mistrovství Evropy v Podgorici je těžší a silnější. „Dorostl hodně do kimona. Je tam tak narvaný, že se kimono skoro nedá chytit,“ směje se jeho trenér Petr Lacina. Respekt budí taky bujným vousem. Za něj může jeho čtyřletá dcerka Marianka.
Je to šampion vydrážděný porážkou. Olympijský turnaj v Paříži končil Lukáš Krpálek na zádech po chvatu obrovitého Japonce Tacuru Saita, který navážil ohromujících 172 kilogramů. Do nové fáze kariéry jde s odhodláním se velkým medvědům světového juda nepoddat. Pomoci mu má výrazná fyzická změna, která musí být soupeřům patrná na první pohled.
„Respekt a strach měli vždycky. Asi to vidí, že je větší, mohutnější,“ usmívá se trenér Lacina.
Pád se Saitem způsobil Krpálkovi jednu z nejcitlivějších proher kariéry. Zabránil mu ve vyhlídce vysněného střetu s francouzskou legendou Teddy Rinerem a pokusu o historické třetí olympijské zlato v řadě.
„Do druhého kola jsem dostal váhově nejtěžšího soupeře. Musím říct, že tam mi kilogramy trošičku chyběly,“ líčí Krpálek.
Po olympiádě tak musel zareagovat, protože do nižší kategorie už ho jeho tělo nepustí. Jediná varianta byla přibrat. Hodně. A taky zdravě. Tak, aby přibyla síla, ale neztratila se dynamika a fyzická kondice.
„Váha se mi různě hýbe. Nejvíc jsem měl sto dvacet šest a půl, teď jsem na sto jednadvaceti. Nejdůležitější pro mě bude, abych se cítil dobře v samotném závodě. Doufám, že byla dobrá cesta vydat se tímhle směrem,“ říká Krpálek.
V průběhu let absolvoval několik náročných přechodů mezi kategoriemi. Po zlaté olympiádě 2016 v Riu de Janeiro, kde zvítězil v polotěžké váze, poprvé dovolil svému tělu nabrat hmotu pro boje s obry.
„Když jsem přestoupil do nejtěžší váhové kategorie, trošku jsem se obával, abych nezpomalil a nepřišel o kondici, když přiberu. Někdy v roce 2018 jsem se dostal na sto devatenáct kilo. Necítil jsem se úplně dobře,“ vzpomíná Krpálek.
121 kilo, ale pomalý není
Tehdy měl k dobru mladou energii spolu se svou technikou a nezdolnou kondicí. Přesto pro něj byl první náraz s obrovitými medvědy nepříjemný.
„Tenkrát byla ještě blízko doba, kdy chodil v kategorii do sto kilogramů. Když přibral na těch sto devatenáct kilo, byl pomalý, neohrabaný, jeho zápasový projev nebyl dobrý,“ vzpomíná Lacina.
Krpálek si v novém světě zvyknul, v roce 2019 jako první v historii po triumfu v polotěžké váze vyhrál i v těžké mistrovství světa, navíc v posvátném tokijském Budókanu, když ve finále utrápil domácího hrdinu Hisajoši Harasawu. O dva roky později na stejném místě předvedl podobný kousek a ve finále olympijského turnaje sebral sny Gruzínci Guramu Tušišvilimu.
Pak zkusil úkrok stranou, protože jeho tělo čím dál hůř snášelo drsné souboje s borci o několik desítek kilogramů těžšími. Plán startovat na Hrách v Paříži ve dvou kategoriích neklapnul. Obři už zůstanou jeho osudem. Teď je však na ně připraven.
„Tělo se na váhu adaptovalo. Teď vypadá se sto jednadvaceti kily velice dobře, pere se úplně normálně. Nemám dojem pomalosti, je tam dynamika, dobrý pohyb,“ pochvaluje si Lacina.
Krpálek se svou výškou 198 centimetrů a vysekanou postavou bojovníka budil respekt vždycky. Při odjezdu na víkendový evropský šampionát v Podgorici je ale jeho fyzická práce posledních měsíců i tak jasně znát.
„Když se ho dotknete, je jako žula,“ směje se bývalý reprezentant Jan Ječmínek.
„Není jednoduché všechno ujíst, abych si váhu držel. Děláme proto maximum. Musím poctivě jíst, pravidelně jíst, jíst větší dávky, než tomu bylo, když jsem vážil sto jedenáct kilo,“ vysvětluje Krpálek. „Fakt se cítím dobře, hrozně silnej. Když se peru s nejtěžšími soupeři, už se mnou tak nemávají, jak tomu bylo dřív. Nemůžu říct, že bych zpomalil, kondičně odcházel. Viděl bych to jako pozitivum. Věřím, že to na dobré cestě je.“
Krpálkův dominantní zjev umocňuje pěstovaný hustý vous. Za ním ale nestojí snaha udělat dojem na protivníky, nýbrž na jeho čtyřletou dceru.
„Vousy jsem si nechal narůst, neboť dcera Mariánka, jakmile slyší strojek, běží a zastaví mě, že ne. Není to proto, aby se mě někdo bál,“ usmál se Krpálek.
Před měsícem si své schopnosti vyzkoušel na Grand Prix v Linci, kde ho až ve finále zastavil jeho dlouholetý gruzínský rival Tušišvili.
„Byl to hezký vstup do nové sezony, na to, že jsem skoro sedm měsíců od olympiády nestartoval. Vstup na závodní žíněnku byl opravdu krásný. Převažovala zbytečně velká opatrnost, na druhou stranu jsem nechtěl udělat chybu a prohrát hned v úvodu. Možná to bylo i správně,“ hodnotil Kprálek. „Ve finále s Guramem byla ze začátku opatrnost opravdu velká. Viděli jsme, co tam předváděl s ostatními soupeři. Když jsem upadl na juko, nebylo tolik času to zvrátit, ale stejně bych to hodnotil pozitivně. Myslím, že mi to přidá na motivaci do budoucna. Věřím, že pokud dojde k zápasu na mistrovství Evropy, podaří se mi ho povalit a vyhrát.“
Ve svém sobotním závodě na evropském šampionátu bude Krpálek čtvrtý nasazený. Jedničkou je neutrální judista a obhájce titulu Inal Tasojev, dvojkou Tušišvili a trojkou další neutrální sportovec Valerij Endovickij.
Češi na ME:
- čtvrtek: Renata Zachová (do 63 kg), Chusniddin Karimov (do 73 kg)
- pátek: Věra Zemanová, Julie Zárybnická (obě do 70 kg), Jan Svoboda, Petr Mladý (oba do 81 kg), Adam Kopecký, David Klammert (oba do 91 kg)
- sobota: Martin Bezděk, David Dudy (do 100 kg), Lukáš Krpálek (nad 100 kg)
