Bouček: Sen? Udělat film o koních

Jeho bělka Sixteen obhájila Velkou pardubickou a kromě dvou a čtvrt milionu korun za triumf mu přinesla požitek pro pár vyvolených.

Měl jste větší radost loni, nebo letos?
„Když vyhrajete poprvé, je to samozřejmě strašný rozdíl. Loni jsme patřili k spolufavoritům a radost byla úžasná. Letos jsem si myslel, že vyhraje Juventus s Pepou Váňou. Sixteen navíc od července neběhala, to byl handicap. Nebyl jsem přesvědčen, že má letos šanci vyhrát. O to víc mě to těší. Ale na druhou stranu z toho nemám úplně dobrý pocit.“

Kvůli tomu, že Sixteen vyhrála až díky diskvalifikaci Amant Gris, který neoběhl točný bod?
„Sixteen nevyhrála na dráze, Amant Gris byl ve skvělé formě. Navíc jsem se dnes dozvěděl, že zemřel majitel koně pan Hájek. O to je to strašnější. Je to pro mě citová věc. Je to trojitá tragédie. Já jsem zažil také mnoho životních problémů i tragédii. Když se nedaří, nedaří se nic. Tyhle věci to vítězství kalí. Radost není úplně čistá.“

K rozporuplnému zážitku asi přispělo i nedělní těžké zranění žokeje Dušana Andrése, který pro vás loni se Sixteen vyhrál…
„Je to strašné. Připadám si jako čaroděj. Dušana mám hrozně rád. Vážím si ho. Vždycky mu budu vděčný, že pro mě vyhrál poprvé. A v neděli dvakrát spadne v prvních dvou dostizích a roztrhne si játra. Ráno jsem s ním mluvil a přál jsem mu, ať se uzdraví. Dušan je tvrdej chlap, stjeně jako Pepa Váňa. Nic se mu nikdy nestalo. Jen jednou byl v sádře, a to snad ani nebylo z dostihů. Je taky kočičí muž, který má dvanáct životů. To jsou věci mezi nebem a zemí.“

Na druhou stranu zažíváte něco, co se v dostihovém světě jen tak někomu nepoštěstí, že?
„Šťastný jsem strašně. Vždyť Sixteen byla jediná klisna v poli. Navíc je to bělka. Když tady loni byla princezna Anna, milovnice koní, říkala, že v životě neviděla tak malou kobylku. Má obrovské srdce. Proti ní běželo patnáct valachů, všichni o hlavu větší než ona. Ona, droboučká, krásná, bělka, s nimi naprosto rovnocenně soustředili a s Amant Grisem udělali rekord dráhy.“

Před rokem jste si po prvním triumfu přál Oscara pro film Václav, který jste produkoval. Co si přejete letos?
„V lednu se stanu podruhé dědou. Přeju celé rodině, aby byli všichni zdraví. A ve filmu? Václav sice nebyl nominován na Oscara za Českou republiku. Ale byl na áčkovém festivalu v Šanghaji, což je úroveň Cannes nebo Berlína, a získal tam dvě ceny. Získal také dva české lvy. A byl nominován do Palm Springs na poslední festival před Oscary. Kdyby se tam Václav akademikům líbil, třeba by ještě byla šance se na Oscary dostat.“

Nenapadlo vás natočit film z dostihového prostředí?
„Jsme kamarádi s Michalem Horáčkem. Píše krásně, je to skvělý spisovatel. Prožili jsme celý život u koní a strašně jsem si přál, aby napsal scénář k filmu, nebo seriálu. Bavíme se o tom deset let, ale nikdy se k tomu nedostal. Ale natočit seriál, nebo celovečerní film o koních je můj veliký sen.“