Když v roce 2009 Josef Váňa vyhrál Velkou pardubickou poprvé s Tiumenem, dočkal se legendární žokej další vlny mimořádné popularity. V ukázce z knihy Josef Váňa: Dělám si, co chci z Edice Sport se dozvíte, jak se s tím vyrovnával a také popisuje, jak se díky tomu seznámil s Karlem Gottem, který měl vystupovat v dokumentu o Váňově životě. Jenže nakonec to dopadlo jinak...
V roce 2009, když jste poprvé vyhrál Velkou pardubickou s Tiumenem, se to kolem vás zase všechno začalo točit, bylo to ještě větší než kdysi se Železníkem?
„Abych pravdu řekl, já jsem to bral jako samozřejmost. Já jsem tomu koni tak věřil, on byl tak výjimečnej, svým způsobem jako Železník. Ten, kdyby neměl svého času smůlu, jakou měl, tak mohl Velkých pardubických vyhrát šest, sedm. Normálně by měl, v tu dobu byl nejlepší. Byl to typ ultravytrvalce, a inteligentního, protože s každým skokem věděl, co dělat, což je v Pardubicích taky velmi důležité. Zkušenost a hlava toho koně, která si poradí s každou překážkou a skáče ho tak, aby se co nejmíň unavil.“
Rozumím, ale mně jde o ten dopad na vás. Počítal jste, že s dobrým koněm vyhrajete, ale co reakce okolí? Vždyť lidi vás téměř až zbožšťovali…
„Já jsem to necítil, já jsem před lidmi byl pořád. Se Železníkem jsem vyhrál čtyřikrát na jednom koni. Pro ty koňaře jsem byl takový svým způsobem Chaloupka. I když mě padesát procent lidí říkalo Pane Chaloupka.“
Opravdu?
„No jasně… Já jsem to bral, mají na mě dobré vzpomínky, většinou mi fandili, protože jsem díky Železníkovi některým lidem vyhrál pár peněz. Vždyť oni byli schopní sázet na koně i v kurzu 1,5:1. S tím Tiumenem to bylo takové, že jsem věděl, že vyhraju, byl jsem na to připravený.“
Byl to druhý velký náraz slávy, laici to nečekali a přišla i ocenění, třeba třetí místo v anketě Sportovec roku, kde to mají žokejové v konkurenci fotbalistů, hokejistů či tenistů extrémně těžké…
„Zřejmě to bylo taky kvůli tomu Svačinově projevu v televizi. To se národ trošičku pozastavil nad tím, jak je možný, že je starej blbec tak dobrej, ale ono to bylo díky tomu koni. A že mě dali do Sportovce roku… Řeknu ti tu hrůzu, že když jsme byli na vyhlášení, vyhrála Sáblíková, Špotáková byla druhá a teď řekli Váňa a všichni vstali a začali tleskat, jako normálně stand up…“
A jaké to bylo na předávání státních vyznamenání u prezidenta Václava Klause?
„Tam byl doktor Pirk a byla tam se mnou Pavla, seznámili jsme se tam s Karlem Gottem tak, že pak k nám párkrát přijeli. Jsou to akce, které jsou lízání té smetany. Ale já jsem na to nikdy moc nebyl.“

Pro vaši ženu Pavlu to musel být parádní zážitek, co? Vždyť ona mistra Gotta milovala odmalička…
„To určitě, v tomhle směru jo. Přijď k nám, uvidíš její knihovnu, všechny fotky jenom pan Gott. Byli jsme na vyhlášení Slavíka. Potom měla krásný zážitek, že jsme byli ve Varech na koncertu a byli jsme u něj v šatně. Něco jí tam podepsal a na to, v jaké byl časové tísni, si s námi povídal. Pak jsme měli i takový vztah, že Karel přijel k nám na Bohuslav. Měli jsme tady akci, tak se fotil v tom nejzašlejším koutě plném pavučin, já celý v bílém… Když jsme křtili film Váňa, tak tam do toho multikina taky přišel. Bylo to pěkný. Jednu chvíli to vypadalo tak, že by tam mohl být i vztah rodin na jiné úrovni, že bychom se za sebou mohli podívat. Ale, bohužel, se to zhatilo…“
Co se stalo?
„Do toho dokumentu Váňa natočil pan Gott tady u nás spoustu materiálu. Dokument byl hotovej, jenže pak jsem na vladaři spadl z klisny Dancing Babe. A režisér Kuba Wagner se rozhodl tím film začít, byl tam i záznam mého telefonátu na záchranku. A ten Kuba to vymyslel jinak, toho Karla vystřihnul. Takže on se svým způsobem trošku namíchl, že v tom filmu vůbec nebyl. Když na ten dokument tehdy přišel, byl naštvanej. Na premiéře byl, ale když odtamtud odešel, už jsme se skoro neviděli…“
Objednávejte na iKiosek.cz ZDE>>>
CO KNIHA OBSAHUJE
- Autobiografický rozhovor se slavným žokejem
- Otevřenou zpověď o cestě z malé vesničky do legend
- Svébytnou filozofii s valašským slovníkem
- Vyprávění o tvrdém dětství a sporech s otcem
- Líčení momentů, kdy šlo Váňovi o život
- Vzpomínky na životní koně i velké soupeře