Chceme ukázat, že nejsme tlouštíci hrající ve sklepě, říká šéf esport týmu eSuba
Profesionální hraní videoher zažívá obrovský boom nejen ve světě, ale i v České republice. Své o tom ví i šéf největšího tuzemského týmu eSuba Ladislav Dyntar: „Esport je teď sexy a moderní. Dokonce za námi chodí rodiče, abychom jejich dítě otestovali, jestli má talent.“ Jeho tým eSuba je jedním z mála v Čechách, kteří hráčům videoher nabízejí profesionální smlouvy. V rozhovoru prozradil, jak talenty hledají i co profesionální hraní obnáší.
Váš tým eSuba byl prvním v Čechách, který nabízel hráčům profesionální smlouvy. Jak je na tom česká scéna v esportu teď?
„V Čechách smlouvy zatím moc nefrčí. Až donedávna jsme tu byli jediní, kteří smlouvy nabízeli. Teď se nám vyklubala jedna, dá se říci konkurence, která má zatím pod smlouvou pět hráčů. My jsme ale zatím pořád jediní, kteří mají hráče v různých sekcích. Máme například tým na League of Legends, Counter Strike, Hearthstone, World of Tanks a tak dále. Musíme živit široké spektrum hráčů a to v dnešní době nedokáže úplně každý.“
Jak u vás probíhá hledání nových talentů?
„Hráče vybíráme dvěma způsoby. Buď se nám hráč ozve sám, že je dobrý a my ho začneme trochu sledovat, ale tohle se děje jen výjimečně. Většinou se rozhoduje v zápasech a turnajích. Když se nějaký hráč v zápase ukáže, zahraje výborně, tak si ho skaut všimne a doporučí ho. Toho hráče pak sledujeme, a když se zlepšuje, tak ho v momentě, kdy nám nějaký hráč vypadne, oslovíme. Když pak zapadne do týmu a hraje v trénincích dobře, tak si s ním plácneme a podepíšeme smlouvu.“
Využíváte tedy hlavně skauty?
„Ano. Skauting v gamingu se začíná dost podobat tomu, jak ho známe z klasického sportu. Zatím teda nejezdíme do zahraničí sledovat cizí zápasy (směje se). Výhoda je hlavně v tom, že lze vše sledovat online, skauti to tedy zvládnout z domova. Nepotřebuji je tedy vysílat třeba do Ameriky.“
Pokud se tedy nějaký hráč chce stát profesionálem, je pro něj nejlepší cestou účastnit se turnajů?
„Ano, tohle je hlavní krok. Dneska je spoustu lig a turnajů, kde se mohou předvést. Je to jediná kvalitní cesta, jak o sobě dát vědět. Když bude hrát online sám doma, tak je minimální šance, že si ho někdo všimne. Nejlepší je, když potrápí třeba někoho z našeho týmu, pak si ho všimneme a můžeme o něm začít uvažovat. Do té doby je jen neznámý hráč, kterých je spousta.“
Být profíkem je hodně o hlavě
Máte nějakou věkovou hranici? Nebo může dostat smlouvu i někdo nezletilý?
„My se snažíme pracovat spíše s dospělými hráči. Být profíkem je totiž hodně o hlavě, není to jen o tom zapnout počítač a bezhlavě hrát osm hodin. Musí umět přemýšlet o hře jako takové, musí být schopni sami své zápasy analyzovat. Hraní není jen o zábavě. Když dohrají, musí si pustit záznam a říct si, proč třeba prohráli a to nikoho nebaví. Je to stejné, jako když fotbalista chodí na tréninky a běhá kolečka. Taky ho to nebaví, baví ho zápasy, ale dělat to musí.“
Měl by tedy tyhle věci dělat už předtím, než se bude do nějakého týmu hlásit?
„V tom je přesně ten rozdíl mezi profesionálem a amatérem, který se jím nikdy nestane. Profíci i roky před podepsáním nějaké smlouvy koukají na své zápasy a analyzují své hry, díky čemu se pak snaží eliminovat své chyby. Hráč, který jenom hraje a myslí si, že mu stačí dělat jen to samé dokola, se profíkem nikdy stát nemůže. V dnešní době je konkurence tak vysoká, že pokud chtějí být nejlepší, musí pro to něco dělat. Je potřeba mít odhodlání a to přichází většinou až s věkem. Jsou samozřejmě světlé výjimky, kdy tohle zvládne i patnáctiletý hráč, ale na české scéně jsou zatím tak dva a to je málo.“
Jak se na esport vlastně dívají rodiče hráčů? Většinou se jedná o mladé lidi, nevadí jim, že tráví většinu času u počítače?
„Musím říct, že v poslední době se setkávám spíš s tím, že za námi chodí rodiče, abychom jejich dítě otestovali, jestli na to má talent. Je fajn vidět, že tomu rodiče začínají přicházet na chuť a místo zákazů hledají cestu, jak své děti podpořit. Jsme tomu otevření, ale taky musím říct, že zatím jsme touhle cestou doporučili dva kluky.“
Vaši hráči ale jenom nehrají. Jaké další povinnosti kromě toho mají?
„Těch povinností je hrozně moc a hodně mladých hráčů si to neuvědomuje. Na začátku si řeknou, že budou jenom hrát a vydělá jim to peníze, ale tak to není. Musí dodržovat třeba povinnosti vůči sponzorům, účastnit se jejich akcí, točit recenze. Když si jeho tvář nějaká značka koupí, tak ho chce aktivně využívat, stane se z něj ambasador a s tím je spojená řada povinností. A nejen pro sponzory, povinnosti má i vůči nám. Jezdíme reprezentovat eSubu na různé akce. Pro nás je třeba hodně důležité se ukazovat veřejnosti, aby viděli, že nejsme žádní tlouštíci schovaní ve sklepě, které krmí babička bábovkama. Jsme normální lidi, kupa našich hráčů jsou vysokoškoláci a je potřeba to veřejnosti ukázat.“
Mají vaši hráči i nějaký pravidelný režim, který musí splňovat?
„Nemají to tu tak náročné, jako mají v zahraničí. Tam mají nalajnovaný celý den, musí jít třeba v devět třicet běhat, pak hodinu hrát, odpoledne musí na dvě hodiny do posilovny, pak trénovat s týmem taktiku. Tady je to mnohem volnější. Je to dané i tím, že tu nemáme žádné tréninkové vily, takže nad těmi hráči nemáme možnost takového dohledu. Když mi řekne, že byl ráno běhat, tak mu prostě musím věřit. My jim dáváme spíš taková doporučení, že by měli kromě hraní i sportovat a nesedět jenom celý den u počítače.“
Pomáhá hráčům i někdo se strategií, nebo je to čistě na nich?
„Tady hodně záleží na dané sekci. Snažíme se, aby každá měla svého supervizora, který nad tím bude dohlížet. Třeba v Counter Strike máme kouče, který dělá takovou tu černou práci. Analyzuje hry, pomáhá se strategiemi, taktikou. Na druhou stranu třeba v Hearthstone, což je individuální karetní hra, kluci kouče nemají. Každý hraje sám za sebe, ale mezi sebou si dokáží vyměnit spoustu myšlenek a strategií, které pak společně dopilují.“
Hráči si vydělávají různě, někteří i streamováním
Jak jsou na tom profesionální hráči s penězi?
„U nás má hráč tři složky příjmů. Dostává pravidelný měsíční příjem, ať se děje cokoliv. Druhým příjmem jsou peníze z turnajů, které vyhraje a třetím od sponzorů. Kromě toho si mohou přivydělat i streamováním, ale tím si u nás zatím vydělá jen asi desetina hráčů, možná i míň.“
Jak v Čechách lidi esport vnímají? Pomáhá boom třeba i při shánění sponzorů?
„V Čechách je to zatím stále na nízké úrovni a je to škoda. Třeba v Koreji, když potká člověk hráče esportu, sportovce a televizní celebritu, tak půjde pro podpis za tím hráčem. Korea je taková Mekka esportu. U nás toho potenciálu velké značky mimo technologickou sféru zatím moc nevyužívají a přitom je pro to ideální doba. Za málo peněz by měly velkou viditelnost. Esport je teď sexy, moderní a konkurence v reklamě malá. Pokud budou firmy čekat, až tu bude nějaká velká turnajová scéna, nebudou to mít tak snadné a levné. Všechny statistiky, nejen ty české a lokální, ukazují, že esport roste strašně rychle.“
