PŘÍMO Z FINSKA | Obdivuje gólmana Martina Brodeura, ikonu New Jersey Devils, dříve měl na masce zobrazený i ďábelský motiv. Pojí ho s ním stejná profese a klubová loajalita. Martin Beneš, hvězda florbalové Sparty, taky v mládí hrával hokej, pak ale začal čapat děrovaný míček. „Zvolil jsem racionálnější cestu,“ reaguje upřímně veterán, jenž v pětatřiceti prožívá svůj první seniorský šampionát. V rozhovoru mluví i obecně o florbalu a jeho popularitě.
S florbalem začal později, možná i proto dávno po třicítce zraje jako víno. Aktuálně působí jako dvojka v reprezentaci, ale jeho čas by ještě mohl na turnaji přijít. „Vážím si toho, že tady můžu být a rád bych odsud odešel s nějakou hezkou památkou,“ přeje si brankář, který premiéru na MS (výhra 11:0 s Německem) zvládl s čistým kontem.
Věřil jste, že si v pětatřiceti poprvé zachytáte na mistrovství?
„Je pravda, že s florbalem jsem začínal asi až v osmnácti, což je věk, kdy kluci teď už reprezentují… (usměje se) Moje kariéra se otočila kolem třicítky, kdy jsem se stal jedničkou ve Spartě. Před pár lety došlo v reprezentaci k určitým změnám, dostal jsem možnost se do ní podívat, čehož jsem využil. Je to pro mě splněný sen. Dřív jsem hrával hokej, v televizi jsem sledoval šampionáty a říkal jsem si: wow, to je skvělá akce. Je super, že tady můžu být.“
V tu dobu jste si oblíbil slavného kanadského brankáře Martina Brodeura?
„Ano. Kvůli němu mám i číslo třicet. Dříve jsem měl na masce nastříkaný ďábelský motiv.“
Co vás na něm fascinovalo?
„Odmala fandím Devils, byl legendou. Obdivoval jsem i další brankáře – Patrick Roy, Dominik Hašek . Ale Brodeur chytal za můj nejoblíbenější klub, takže proto jsem nejvíce sledoval jeho.“
Celou kariéru strávil v Devils, vy už deset let jste ve Spartě. Takže oddanost máte také v krvi.
„O tom by asi měli mluvit jiní, ale je pravda, že něčeho takového dosahuju, protože není úplně obvyklé, aby někdo byl tak dlouho v jednom klubu ve florbalu. Dřív jsem je střídal, protože jsem z Varů, neflorbalového kraje, takže jsem je musel měnit, abych se dostal někam výš. Teď si vážím toho, že můžu být ve Spartě tak dlouho.“
S velkým florbalem jste začal později. Díky tomu nejste tak opotřebovaný?
„Ano. Jak fyzicky, tak psychicky. Nehraju to tak dlouho. Navíc jsem ještě z generace, která vyrůstala sportem na sídlišti, po škole jsme hodili tašku do kouta a do večera venku cokoliv hráli. Sport považuju za něco, co je automaticky mojí součástí.“
V kabině se vedle mladíků cítíte dobře? Nechybí vám společná témata?
„Mám hrozně rád mladý kolektiv. Cítím se fajn, i když je pravda, že věkově jsou blíž k mým dětem, takže je v tom trochu i otcovský pud, pořád koukám, co dělají. (smích) Ale jsem za to rád. Kdyby v týmu byli samí kluci, kterým je pětatřicet, hráli bychom veteránskou ligu a nevím, jestli by mě to bavilo. Navíc je florbal pro mě únik z práce i z domova. O to víc si to užívám.“
Medailon Filipa Formana: Největší vzor byl brácha
Video se připravuje ...
U hokeje jsem vydržel, než jsem šel na gympl
Čím se vůbec jinak živíte?
„Dělám v Uniqa pojišťovně na obchodních analýzách, poslední dva roky díky covidu můžu dělat na dálku, mám víc času na sport a na rodinu. Vyhovuje mi to. I tak je náročný to stíhat, takže musím poděkovat manželce, která mě absolutně podporuje. Naopak mě přemlouvá, abych ještě nekončil. (smích) Protože na začátku lockdownu jsme poznali, jaké to je být spolu čtyřiadvacet hodin, sedm dní v týdnu. To pak taky není snadné. Více si sebe vážíme, kdy se vidíme o něco míň.“
Užíváte si i to, že můžete být více s dětmi?
„To je skvělé. Dceři jsou dva a půl, synovi bude pět. Děti se v tomhle věku mění každý den, takže je to pro mě dar, že u toho můžu být.“
Nenabízí se trochu paralela s někdejším brankářem Tomášem Kafkou, který rovněž pracoval ve finančním sektoru a stíhal dlouholetou úspěšnou kariéru?
„Nemůžu to porovnat, osobně ho neznám. I když jsme proti sobě chytali, mimo zápasy jsme se viděli tak jednou, dvakrát… Nevím, jak to měl doma, jak v práci. Ale je pravda, že když se podíváme na gólmany v Superlize za posledních dvacet let, tak se asi jistá paralela k němu nabízí. Chytal dlouho, pracoval u toho v nesportovním prostředí, měl pak rodinu. Akorát nevím, jestli vydržím chytat do čtyřiceti jako on.“ (smích)
Je pro vás reprezentační angažmá další motivace do kariéry?
„Chuť by byla pořád, ale před dvěma lety, když jsem dostal šanci, to byl určitě motivační prvek, který mě u toho drží dál. Uvidíme, jak to bude dál.“
Jak dlouho jste předtím hrál hokej?
„Začínal jsem jako malý kluk, kolem pěti let. Vydržel jsem do doby, než jsem šel na gympl, pak už to moc nešlo kombinovat se školou. Kdybych se rozhodl pro cestu hokeje, s velkou pravděpodobností by to nedopadlo na NHL nebo tak, abych se tím mohl živit. Tak jsem zvolil florbal, tedy racionálnější a rozumnější cestu.“
Jak se tenhle sport podle vás v očích veřejnosti proměnil?
„Já jsem ve florbalové bublině, rodina i známí tím žijou, takže se mi to těžko hodnotí. Je to pro mě sport číslo jedna. Vnímám, že se zvedá, nasazením, profesionalismem, fungováním unie i úrovní klubů se přibližujeme ke sportům jako volejbal, házená, basket. Ale pokud jde o diváckou popularitu, chce to ještě čas. Ale když si vezmeme, kde byl lední hokej u nás po dvaceti letech, kdy začal, tak to jsme na tom s florbalem ještě možná líp.“
Občas je slyšet povzdych, že kdo nebyl dobrý na hokej, šel na florbal. Není to vůči vám nefér?
„Hokej býval u nás nejpopulárnější sport, měli jsme úspěchy, Nagano, všichni jsme si na to hráli. Ale podle mě to není tak, že kdo neumí bruslit, jde hrát florbal. Nebo ten, kdo chce něco dokázat. Konkurence ve florbalu je obrovská, většina lidí, kteří na náš sport nadávají a shazují ho, by si měli vyzkoušet trénink na nejvyšší úrovni. To by viděli rozdíl mezi školní tělocvikářskou aktivitou a naším florbalem. To je stejný, jako by si někdo šel zapinkat tenis a říkal, že by mohl vyhrát wimbledon.“
Váš vzor Brodeur získal tři Stanley Cupu. Co by byl Pohár pro vás?
„Na nejvyšší úrovni jsem zatím nic nevyhrál, takže to beru tak, že úspěch by byla každá medaile, na kterou bychom si tady sáhli. Ale pomyslný Stanley Cup by pro mě byl, kdyby to byla ta nejcennější placka.“
Na šampionátu jste odchytal první zápas, a hned s nulou. Jak jste si to užil?
„Já mám paradoxně nuly jen v reprezentaci. Ve Spartě jsem neměl nic, předtím taky ne. Je to pro mě hodně speciální událost. A jsem za to hrozně rád. Hrajeme fantasy ligu NHL a shutouty se hodně řeší obecně ve sportu. V bráně jsem strávil posledních dvacet let a nikdy jsem pocity nuly za sebou neměl. Užívám si to a jsem šťastný, že se to povedlo teď na mistrovství světa. Nějaká práce tam byla, nebylo to úplně zadarmo a o to víc si toho cením.“
Témata:
2021, ms florbal, sport, hokej, Finsko, New Jersey Devils, Sparta, Florbal, Martin Brodeur, Hokej na Heureka.cz
Související články
