Jak Češi opařili Finy, ale na Everest (zase) nevylezli: Teď pro bronz!
PŘÍMO Z FINSKA | Chtěli vylézt na Mount Everest. Už viděli vrchol, stačilo pár výškových metrů. Ovšem nakonec hora odolala... Kouč českých florbalistů Petri Kettunen před semifinále s obrem použil příměr s nejvyšší horou světa. Jeho tým srdnatě bojoval, vedl 2:0, favorita zaskočil, oněměl i zaplněnou Hartwall Arenu. Jenže Finové nakonec vstřelili vítězný gól 49 sekund před koncem. To bolelo... Takže nastává česká klasika – boj o třetí místo se Švýcary (sobota od 13.30 hodin).
Kapitán Tom Ondrušek si skryl hlavu do dlaní. Nevěřil. Pak za ním přišli i spoluhráči a poplácali ho po hlavě. Snažili se ho ukonejšit. Právě on totiž vteřinu (!) před koncem měl obří šanci na vyrovnání. Balonek jenom o kousek minul volné místo u levé tyče.
„Když jsem to viděl, hlavou se mi honily různý věci,“ smutně vykládal před novináři útočník Marek Beneš, střelec druhého českého gólu. Kolem něj procházeli ostatní, pohled zabodnutý do země, hlava plná těžkých myšlenek: Vždyť jsme byli tak blízko!
„O to víc to mrzí. Kdybychom prohráli 1:6 a neměli jsme žádnou šanci, tak to takhle nebolí,“ přiznal český kanonýr Beneš. Kousek vedle něj stál další hrdina utkání, brankář Lukáš Bauer. Podal životní výkon, na dresu zbytky krve po zásahu do obličeje v první třetině. Překonával se, balónek několikrát báječně zkrotil rukou. Ale co z toho?
Zázrak nepřišel. Češi promarnili vedení 2:0, které drželi ještě v polovině utkání. Nakonec ale finálový sen zůstal zapovězený, takže teď zbývá namotivovat se na zápas o třetí místo. Medaili Češi urvali naposledy v roce 2014.
Takže na stole leží jasný úkol. Zapomenout! Oklepat se!
„Pár z nás má zkušenosti se zápasem o třetí místo, takže si nemyslím, že je to nějak psychicky dramatické. Motivaci máme obrovskou. Tým jsme tady udělali skvělý, hodně mi ta parta přirostla k srdci. Nikdo nechce odjet s prázdnou,“ říká za všechny útočník Beneš.
Ale pojďme chvíli po stopách zápasu. Nechybělo moc, aby před žurnalisty vykládal, jak moc je jeho parta nabuzená na finále.
Po první třetině si vzal slovo známý televizní komentátor, který pomáhá s propagací šampionátu a zároveň je i moderátorem v hale. „No, Česko vede…“ říkal do mikrofonu. Bylo cítit, že i on je z toho překvapený. Opaření byli také fanoušci. Stejně jako hráči. Po druhém gólu seděli přepadle na střídačce. Tohle si nepředstavovali. Na světelné tabuli Hartwall Areny, která hlásila návštěvnost 10 263 lidí, svítilo: 0:2.
Z reproduktorů po druhé české brance znělo: Pojďme hoši do toho! Předtočené skandované pokřiky ještě víc vyhecovaly malinké skupinky českých fanoušků. Finové byli zticha. Sami nechápali, co se děje.
„Bylo až neskutečný, jak v tu chvíli bylo ticho. Hala byla zaskočená. Kdyby to vydrželo 2:0 pro nás ještě déle, byli by ještě nervóznější,“ popsal to trefně klíčový český útočník Beneš. Vstřelil druhý český gól, ale musel se vyrovnat i s tím, že přišel v úvodu semifinále o čepel.
„Už jednu jsem během turnaje zlomil, takže teď jsem dohrával s třetí hokejkou," zakroutil hlavou a zmizel do kabiny. V ní jistě hráči těsnou porážku dlouho vydýchávali. Z jejich výrazů cestou ze zápasu se to jasně dalo vyčíst.
„Bolí to hodně. To je jednoduchá odpověď," reagoval i kouč Petri Kettunen. Pro něj osobně to byl mimořádný zápas. Doma, ve Finsku, vedl český tým. Proti Suomi...
Ještě v polovině druhé části vedli Češi 2:0. Ovšem pak přišlo to, čeho se příznivci českých barev báli. První trefy Finů. Gól přišel ve 33. minutě. Kainulainen po své střele vybídl jasným gestem fanoušky: No tak, probuďte se! Hartwall Arena začala víc pulsovat, český tým se dostával pod tlak. A po chybné rozehrávce přišlo vyrovnání na 2:2.
Finští příznivci, z nich někteří jako při hokeji korzovali po útrobách haly s namalovaným obličejem ve finských barvách, už byli přeci jenom spokojenější. K fandění už je nemusel vybízet maskot navlečený do florbalového míčku.
V závěru už se o Finy opět pokoušela nervozita. Pomalu se jim vkrádalo do hlav, že oni jsou ti, kteří musejí. Nic jiného než výhra u nich nepřicházelo v úvahu. Ale pak to přišlo. V čase 59:11 se trefil Johansson. A bylo vymalováno. 3:2 pro favorita.
„Těžko se mi hledají myšlenky, stejně tak jako hráčům,“ reagoval kouč Petri Kettunen. Teď je na něm, aby mužstvo namotivoval na zápas o bronz. Hraje se v sobotu od 13.30. Povede se mu to?
„Pokusíme se z toho během večera oklepat a připravit se na to. Pokud ale k zápasu přistoupíme stejně bojovně jako proti Finům, tak můžeme zvládnout cokoliv,“ věří trenér.
Na Everest se jeho partě vylézt nepodařilo. Ale co třeba zdolat Mont Blanc? To by mělo být v českých silách. Švýcaři vydýchávají porážku se Švédy. Kdo se lépe oklepe?
Finové nakonec drama zvládli. Takže si splnili, co měli. Zahrát si finále se Švédy. Nic jiného si nepřipouštěli. Což ostatně celý turnaj dávali někdy až moc najevo...
