Cepek: Nejdeme si zapinkat

Přesto nyní vyběhne na palubovku s novým pocitem. Domácí šampionát v Praze a Ostravě, který začíná zítra, je spojený s velkým tlakem a medailovým očekáváním.

Když Cepek mluví, je to jako poslouchat člena Sokola, který právě nacvičuje sestavu na slet. V dnešní době je jeho přístup pro mnoho lidí nepochopitelný. Hvězdný Čech hraje švýcarskou ligu v Rychenbergu a pracuje v reklamní agentuře jen kvůli tomu, aby mohl hrát fl orbal. „Kdybych se sportem živil, zmizelo by nadšení,“ tvrdí zapáleně 33letý útočník.

Před deseti lety se na mistrovství světa v Praze hrál fl orbal v malých tělocvičnách a nikdo vás neznal. Nyní bude finále turnaje v pražské O2 Aréně. Jak vnímáte ten rozdíl?
„Tehdy lidé neměli náš sport v povědomí. Teď je to jiné. Nedávno jsem večer zapnul televizi a tam běžel přímý přenos fl orbalové extraligy. To je něco, co jsem si dřív neuměl představit. Proto šampionát bereme tak, že nyní půjdeme lidem ukázat to nejlepší, co v nás je. Nejdeme si jen zapinkat.“

Mnoho lidí florbal téměř nesleduje a nyní vás bude hodnotit jen podle toho, zda se vám podaří získat medaili. Jste na to připraveni, když v poslední době tým se silnými celky prohrává?
„Český fanoušek je specifický a velmi náročný. Když se daří, je super, když ne, dá to hodně hlasitě najevo. Musíme se snažit hrát tak, abychom diváky už v základní skupině navnadili, aby nám důvěřovali a byli s námi. Aby nás přišli podpořit a ne se jen podívat na to, co je florbal.“

Ještě nikdy nebyla na f orbalisty upřena taková pozornost. Zvládnete tlak, s nímž se každý den vyrovnávají profesionální sportovci?
„Je to těžké a někdo se s tím třeba nedokáže vyrovnat. My ten tlak nikdy předtím nezažívali a hrálo se nám daleko lépe, byli jsme klidnější. Určitě se to na hře odrazí. Já mám ale doposud na všechna mistrovství dobré vzpomínky. Vím, že rok od roku jsme se zlepšovali a to vydrží.“

Nechybí vám někdy doby, kdy se o vás nikdo moc nezajímal?
„Mělo to své kouzlo. Tým byl přizpůsobivý a v podmínkách, kdy jsme nic neznamenali, se daleko lépe utužovala parta, protože tam byl opravdu jen ten, kdo stál o to reprezentovat. Teď spolu také všichni skvěle vycházíme. Jenže budeme bydlet v luxusním hotelu, můžeme si brát pití z minibaru. To už je na mě takové moc nóbl.“

Co tým potřebuje k tomu, aby na šampionátu získal medaili, což se mu zatím povedlo jen před čtyřmi lety?
„Dobrou partu, super gólmana a pevnou obranu.“

Není to až moc obecné?
„Vůbec. Tyhle věci nám v posledních dvou letech chyběly, a proto jsme měli takové problémy. Máme skvělé individuality, ale je třeba, abychom byli tým a navzájem si vyhovovali. Musíme fungovat od začátku. Proto je pro mě tak důležitý už první zápas ve skupině s Ruskem, které má pozici outsidera. V tom zápase poznáme, na co máme.“

Nevadí vám, že spousta lidí bere šampionát jen jako turnaj Švédů, Finů, Švýcarů a Čechů? Ostatní země totiž ještě nejsou tak herně vyspělé.
„Přidal bych ještě Norsko, které má spoustu výborných hráčů ve švédské lize. Nám jde o to, abychom sehráli skvěle rozhodující zápas. Ještě nevíme který, i když je pravděpodobné, že to bude semifinále. Musí nám v něm vyjít naprosto vše, musí to být super den. Tehdy můžeme pomýšlet na úspěch.“

Může Česko získat i zlato?
„Bavit se o zlatu není dobré. Na posledním šampionátu ve Švédsku jsme to dělali a skončili čtvrtí po ostudném výkonu. Musíme hrát tak, abychom si po posledním zápasu řekli, že to bylo naše maximum.“

Téměř všichni florbalisté jsou amatéři a pracují. Vy už jste takto absolvoval přes sto utkání. Pro co tedy hrajete, když ne pro peníze?
„Pro radost a pro srdce. Vážně! Přišel jsem z hokeje, kde jsem věděl, kolik peněz si člověk může vydělat. Jako malý kluk jsem snil o tom, že se budu živit hokejem. Nepřemýšlel jsem, jakou školu budu muset vystudovat. Nakonec jsem skončil u florbalu, ale přemýšlím pořád stejně.“

Takže sport je pro vás víc než práce, i když vás neživí?
„Tak nějak. Pracuji pro to, abych mohl hrát florbal a ne pro to, abych si vydělal a byl úspěšný v práci. Vždy jsem měl štěstí, že mi zaměstnavatel umožnil hrát na špičkové úrovni. Baví mě to a mám z toho radost. Teď si můžu říct, že udělám maximum, abych uspěl na mistrovství a je mi jedno, jestli budu mít deset tisíc, padesát tisíc, milion nebo nic. Takhle mi to vyhovuje. Znám kluky, kteří hrají za peníze a myslím si, že to má vliv. Řeknou si, že už to mají jisté a nedají hře vše.“

Opravdu vám to nadšení vydrželo dvanáct let kariéry a ani jednou jste nezatoužil se florbalem živit?
„Mě to takhle baví, jsem do toho sportu blázen a bylo mi vždy jedno, jestli za to něco dostanu. Skvělé bylo, že mě vždy nejbližší podpořili. Rodiče i slečna. Vždycky řekli, hraj florbal, seš v tom dobrej.“

Na florbal se dá sázet, což někteří hráči zneužívají a živí se tím. Profesionalismu se asi i kvůli tomu v budoucnu nevyhnete, viďte?
„Je otázka, co chceme docílit. Jsme mladý sport, v Česku je dvacet let a nemůžeme čekat, že za to budeme brát peníze. V této době na to ještě nemáme kvalitu, abychom živili hráče. Nemyslím si, že na to doplácíme a jsme horší než profesionálové. Dáváme do hry nadšení, to si myslím, že je velký rozdíl. Každopádně se k profesionalismu směřuje. Možná už toto mistrovství bude ten zlomový bod, kdy se s tím začne něco dělat.“