Florbalisté neutečou
Přestup ze dne na den podle nálady, útěk do zahraničí kvůli lepší práci a finančním podmínkám. V českém fl orbalu to na poli přestupů dlouho vypadalo jako v ponuré čtvrti, kde neplatí zákony.
Situace ve sportu s amatérským statutem se však rychle mění. Extraligové kluby uzavírají se všemi hráči smlouvy. I proto zatím stále vázne odchod reprezentanta Milana Garčara do nejlepší ligy světa ve Švédsku.
„Už mám vše zařízené, čekám jen na to, až se dohodnou kluby,“ říká Garčar. Obránce pražského velkoklubu Tatran Střešovice má v plánu hrát za IBF Falun, jenž se řadí do širší špičky takzvané fl orbalové NHL. Přestup, díky němuž by za sport dostával jako jediný Čech finanční odměny, brzdí jen skandinávský tým, který ještě nekontaktoval druhou stranu.
Bez dohody a podpisů už dnes udělat mezinárodní transfer nelze. Přitom ještě před pár lety se měnila angažmá hodně spontánně. Hráči se bez jediného slova sebrali a odjeli hrát za konkurenci, slušná verze byla, když se kluby domluvily na výměně alespoň v hospodě.
Peníze nebyly a ještě dlouho nebudou v amatérském sportu hlavním tématem. Hvězdy odcházejí za odstupné v řádech desítek tisíc korun. Jde hlavně o korektnost vztahů, ta dlouho chyběla.
„Bývalo to divoké. Před deseti lety se nám povedlo získat do Střešovic z Vítkovic hráče jménem Radim Waliczko a za pár dní jsme ho ztratili,“ vzpomíná Zdeněk Skružný, jenž až do konce roku 2008 byl i koučem reprezentace.
„Tehdy od nás vyfasoval všechny věci, což byl nadstandard. Odjeli jsme na turnaj do Švýcarska, on se tam hned dohodl s místním celkem Chur a zmizel i s věcmi,“ doplňuje jeden z průkopníků českého fl orbalu.
Častý exodus podniká česká elita do Švýcarska. Hráči hojně využívají faktu, že si vedle kvalitního fl orbalu mohou polepšit finančně, neboť jim klub musí v případě angažmá sehnat práci.
Lákavá byla tato zkušenost především pro líheň talentů z Ostravska. Například reprezentant Radek Sikora dělal v Česku prodavače za pár tisíc korun. V zahraničí měl v přepočtu na koruny nadprůměrný příjem a bez potíží uživil rodinu.
Dnešek akce na vlastní pěst vylučuje. Kluby mají s hráči podepsané smlouvy, vše musí být ofi ciální. Přestupní řád je přísný a hráč je de facto vlastnictvím klubu. Ten se o něj na oplátku stará a většinou mu pomáhá, aby měl vedle sportovní přípravy dobré zaměstnání, které mu dovolí soustředit se plně na sport.
Na to doplatil vítkovický obránce Pavel Brus. Odešel do Finska a musel se vrátit, neboť extraligový klub o jednáních neinformoval. „Rozhodně už nic nevzniká u piva,“ zdůrazňuje manažer Střešovic Petr Harapát. „Jakmile někdo někoho chce, stávají se ze všech strašní bafuňáři. A má to smysl.“
Kromě Garčarova případu tak nyní kvůli oficialitám vázne i transfer Tomáše Chrápka. Kapitán ostravského Pepina si sám vyjednal přestup do švýcarského Grünenmattu, ale klub ho zatím nepustí. „Pokud neuvidím písemnou dohodu, tak se může stát, že nikam neodejde,“ uvedl pro fl orbal. cz manažer Ostravy Rolf Franke.
Přísnost je na místě. Zahraniční kluby totiž někdy berou české hráče jako venkovany, kteří by měli být vděční za kvalitnější hru a hrát zadarmo. „Naslibují, ale pokud to nemáte na papíře, často to nedodrží,“ ví Daniel Folta, kapitán mistrovských Vítkovic, jenž vycestoval v roce 1995 jako jeden z prvních.
„Proto máme vždy v plánu vzájemnou spolupráci s druhou stranou. Buď formou exhibic, výměnných pobytů nebo finančních kompenzací,“ dodává Harapát. Za Garčara údajně může dostat až šedesát tisíc korun.
