Sabalenková vyhrála US Open. Ve finále udolala Anisimovovou a obhájila titul
Třetí finále a druhý titul, Aryna Sabalenková dál vládne US Open. V závěrečném utkání amerického grandslamu ve dvou setech (6:3 a 7:6) porazila o tři roky mladší Amandu Anisimovovou. Té se podařilo zápas ještě před samým koncem zdramatizovat, vynutila si tiebreak. V něm byla však aktuální světová jednička z Běloruska dominantní a Američance dovolila pouze tři míčky. „Byla to šílená cesta. Všechny těžké zkoušky se vyplatily. Nemám slov,“ zářila sedmadvacetiletá tenistka štěstím ze čtvrtého grandslamového titulu.
V polovině druhého setu se zdálo, že se Američance podařilo rozviklat soupeřčinu psychiku, když se jí podařil break a vyrovnala stav na 6:6. Běloruska se ale ukázala jako absolutní mistryně tiebreaků, vyhrála již devatenáctý v řadě. Tento jí navíc vysloužil historický počin. Sabalenková se stala první hráčkou za posledních jedenáct let, které se podařilo titul na US Open obhájit. Naposledy tak zazářila legendární Serena Williamsová.
Slzy štěstí ale taky obrovské úlevy kanuly sedmadvacetileté světové jedničce po lících, když se rozhlížela po jásajících tribunách a mířila ke svému týmu. Po nevydařených finále na Roland Garros a Australian Open se letos přeci jen dočkala velkého titulu. „Byla to šílená cesta. Všechny těžké lekce se vyplatily. Nemám slov,“ radovala se Sabalenková na pódiu.
Po chvíli ona slova konečně našla a otočila se s nimi na zklamanou Anisimovovou. „Nejdřív ze všeho chci pogratulovat Amandě, že se probojovala do dalšího finále na grandslamu. Vím, jak moc to bolí prohrát právě ve finále. Ale až ho poprvé vyhraješ… Já vím, že v budoucnu určitě vyhraješ, protože hraješ naprosto skvěle,“ povzbudila soupeřku.
Taky Američanka vstupovala na Stadion Arthura Ashe s velkou vervou, a stejně tak ji poháněl hlad po grandslamovém úspěchu, který v ní ještě víc plál po nevydařeném klání o titul na Wimbledonu. „Bylo to dobré léto, ale prohrát dvě velká finále po sobě je zkrátka těžké,“ pousmála Anisimovová s očima ještě rudýma od pláče, který jí hned po zápase zmohl. „Pro své sny jsem dnes asi nebojovala dost tvrdě. Chci jen říct, gratuluji ti Aryno. Jsi opravdu skvělá. Pořád proti tobě musím hrát, ale přesto nepřestávám být v úžasu před tvými úspěchy,“ dodala.
Sabalenková v utkání opět potvrdila svou elitní úroveň. Ve druhém setu ustála krizi, jež ji viditelně vyvedla z míry a zkoncentrovala se před samotným finišem. Jak v pozápasovém rozhovoru přiznala, její motivace přesahovala titul samotný. „Děti z tenisové školy, kde jsem začínala, mi posílaly vzkazy, všechny mi moc fandily. Dojalo mě to, až jsem z toho dnes ráno plakala. V tu chvíli jsem si uvědomila, že je prostě nemůžu zklamat. Musím jim dát nějakou pozitivní energii,“ uvedla Běloruska.
Ke slavnostnímu převzetí stříbrného poháru a šeku na pět milionů dolarů (104,4 mil. korun) Sabalenková zdaleka nespěchala. Moderátorovi, který chtěl přejít k ceremonii, pohotově skočila do řeči. „Počkejte, ještě jsem neskončila. Musím pokračovat a poděkovat týmu. Mají to se mnou totiž fakt těžké, takže musím, jak moc si jich vážím,“ povídala se smíchem. „Tento rok byl opravdu náročný. Po těch předešlých finále jsem se k vám chovala hrozně, ale no tak, stálo to za to, že jo,“ smála se ještě víc a dodala: „Děkuji vám a mám vás moc ráda.“
Ona tenze, která Sabalenkovou provázela, rázem zmizela. Po ceremonii tým proměnil šatnu v bitevní pole, kde se navzájem v čiré euforii polévali šampaňským. Ještě s lahví v ruce pak rozjařená vítězka dorazila na tiskovou konferenci. „Ahoj všichni. Tohle bude zábava,“ pronesla, když dosedla na židli a spolu se sálem novinářů se dala do smíchu.
Po dotazu směřujícímu na lekce, které zmínila ještě na kurtu, zvážněla. „Po Australian Open jsem si myslela, že nejlepší bude zapomenout a jít dál. Pak se ale to stejné opakovalo na French Open. Uvědomila jsem si, že je na čase podívat se zpětně na ta finále a poučit se z nich. Opravdu jsem nechtěla, aby se mi to stávalo znovu a znovu. Ptala jsem se: Proč jsem nechala své emoce, aby nade mnou převzali kontrolu,“ rozpovídala se Sabalenková.
„V obou případech jsem si myslela, že když dojdu do finále, znamená to, že ho vyhraju. Asi jsem zkrátka nečekala, že protihráči nastoupí a budou chtít bojovat. Když jsem ale šla do dnešního finále, řekla jsem si, že budu kontrolovat své emoce, nenechám je, aby mě pohltily, a to bez ohledu na to, co se v zápase stane. Klíčové bylo soustředit se jen na sebe a na konkrétní věci, které mi pomohou k vítězství,“ vysvětlovala Sabalenková nové nastavení, díky němuž zvládla odolat nebezpečnému útoku Anisimovové ve druhé sadě.
„Po dnešním mači můžu říct, že jsem se poučila. A doufám, že se mi to už nikdy nestane, pokud ještě budu hrát nějaké finále. Chci být více pod kontrolou,“ dodala.
Emoce na uzdě nejsou pro Sabalenkovou tématem pouze letošního roku. Po vstupu mezi světovou elitu začala s terapií, aby nepříjemné stavy na kurtu i mimo něj lépe zvládala. „S psycholožkou jsem na mentálním zdraví pracovala čtyři, pět let. Velice mi pomohla, obzvlášť na začátku. Díky ní jsem pochopila, že všechno je možné, dokud tomu zasvětíte život. V určitém okamžiku mi ale došlo, že jsem na ní hrozně moc závislá. Spoléhala jsem, že mi na všechno dá odpověď nebo radu. Nedokázala jsem za sebe převzít zodpovědnost a opakovala jsem pořád ty samé chyby dokola,“ otevřela se hráčka na tiskové konferenci.
Jestli byl letošek hledáním receptu na mentální odolnost, stál za to. Sabalenková překonala ztracená podání a zvládla zlomové chvíle, které by ji dříve stály set či celý mač.
