Vacek o miliardách v lize i Bonym: Slíbil mi dres. Posily v Pardubicích? Znám svou roli
Se Spartou spolu získali titul v roce 2010. Kamil Vacek později zamířil do Verony, z níž se po dvou letech vrátil, zatímco Wilfried Bony to vzal přes nizozemský Arnhem až do Manchesteru City. „Nikdo tehdy nemohl vědět, co v něm je,“ říká 38letý Vacek na adresu mladšího kamaráda, který už kariéru zapíchl. Definitivně se s ní rozloučil na Letné, kde jeho fotbalová cesta započala.
Pohádkový osud neznámého cizince, který se z Česka odrazí na vrchol. Snad jen s Edinem Džekem je Bonyho příběh srovnatelný. Tušili jste ve Spartě, jaký v něm dřímá potenciál?
„Ze začátku určitě ne. Sice měl obrovské fyzické předpoklady, ale nikdo nevěděl, co v něm je. Také, že jeho cesta nakonec byla taky pozvolná a završil ji úžasným angažmá v Manchesteru City i titulem v Africkém poháru národů. Klobouk dolů.“
Leccos jste spolu nahráli, pak zamířil do světa. Jaké bylo setkání po letech při Sparťanské tečce?
„Na živo jsem ho už pak neviděl, ale docela jsme zůstali v kontaktu. Pravidelně si píšeme, voláme. Máme na sebe krásné vzpomínky, protože jsem tenkrát přišel do Sparty se zlomenou nohou a on začínal v béčku. V něm jsme se společně prolínali, to bylo strašně hezký. Člověk je za něj rád, jakou kariéru udělal.“
Ligu tehdy strašilo útočné smrtící duo Bony – Kweuke. To muselo být zajímavé i pro vás v kabině, že?
„Zrovna jsme na to vzpomínali, jaká to byla úžasná útočná síla. Myslím si, že každý, kdo měl proti nim hrát, že se toho hodně bál. Vůbec tehdejší doba byla úžasná a člověk je hrdý, že toho mohl být součástí.“
Bony se navíc naučil česky, dodnes pár slov prohodí. Tím svou pozici v týmu nejspíš vylepšil, že?
„Určitě, ale není to jenom o češtině, už na začátku v béčku byl vnímavý. Je to ale hlavně o tom, jaký ten kluk je. A Bony byl vždycky kamarádský a hodně pracovitý, což mu jeho cestu výrazně ulehčilo.“
Nechal jste si od něj třeba poslat dres? Ten ze City by mohl být cenný…
„Mám ještě jeho ze Sparty. Musím říct, že kolikrát bylo blízko k tomu, abychom se za ním jeli podívat na City, ale tím, jak jsem aktivně hrál, to nebylo jednoduché skloubit. Slíbil mi, že mi jeden dres přiveze, tak uvidíme (smích).“
V minulých týdnech došlo v Pardubicích ke změně majitele. Mluví se o velkých posilách, naznačíte něco?
„V novinách se toho píše daleko víc, než my hráči sami víme. Zatím o tom moc netuším. Je ale evidentní, že se na posilách pracuje. To je přirozené. Doufám, že uděláme co nejsilnější mužstvo, abychom Pardubice v lize udrželi a naplnili ambice nového majitele.“
Co říkáte na nové miliardáře v lize? Přestupové částky trhají rekordy, český hráč pomalu nemusí už ani chodit do zahraničí…
„Fotbal je vždy o tom, co má člověk uvnitř a jakou má vnitřní motivaci. Poslední roky fotbalu ohromně pomohly, za což jsem rád. Věřím, že český fotbal bude v Evropě konkurenceschopnější a že tyhle změny povedou k lepšímu.“
Jak jste vnímal pardubický začátek sezony? Bez výhry jste poslední v tabulce…
„Měli jsme velmi těžký los, pak jsem si udělal lehčí svalové zranění. Uvidíme, jak to půjde dál a jaké posily přijdou. V mých letech už vím, jaká je moje role, a proč jsem v týmu. Budu se snažit pokaždé ze sebe vydat maximum.“
Stále jste aktivní hráč, ale obrážíte různé exhibice, byl jste u loučení Marka Matějovského. Jak to berete?
„Jsem rád, že jsem vydržel tak dlouho, fotbal mě ohromně baví. Motivaci pořád mám, ale člověk si je vědomý, že roky nezastaví a že kluci z mojí generace už končí. Že mě berou na rozlučky je snad ocenění toho, jaký jsem celý život byl.“
