Co bude s Haškem? Konec by nebyl šokem. Akceschopní velcí kluci za ním nestojí...
BLOG RADKA ŠPRYŇARA | Reprezentace zvládla svalit Černou Horu na nepřátelském území a v poklidu směřuje k druhému místu ve skupině. Potvrzuje tak papírové předpoklady. Kdo si myslel, že by parta okolo Patrika Schicka mohla strašit Chorvatsko a v listopadu sebrat klíče od přímého postupu na mistrovství světa, nezná mapu. Česko takové síle nedovede čelit, jednoduše není dostatečně dobré. Přestože Ivan Hašek víceméně plní výsledkové zadání, podtrženo výhrou 2:0 v Podgorici, asi by nebylo úplným šokem, kdyby byl v příštích dnech odvolán. Současná akceschopná svazová sestava mu není příliš nakloněna.
Haškovo působení u reprezentace do značné míry připomíná předchozí éru Jaroslava Šilhavého. Několik vážně solidních výkonů, po tradičním nárazu do zdi prudká změna herního stylu, která vydrží jen krátce. Postup do elitní skupiny Ligy národů. Jen Šilhavý mnohem lépe zvládl evropský šampionát. Procpal mužstvo do čtvrtfinále, byť známky za umělecký dojem byly nízké.
Je evidentní, že od Haška se čekalo o něco víc. Že vysune tým z průměrnosti, dostane ho o schod výš a zkombinuje výsledky se solidním přednesem. Mám dojem, že na spojení nádob si v Česku budeme muset ještě pár let počkat. Reprezentace má personální rezervy. Třeba ve tvůrčích schopnostech středu pole, v neschopnosti využít Patrika Schicka, schází rychlost a dynamika, ve všech aspektech hry větší kumšt a přesnost.
Haškovi bylo brzy jasné, že s ohledem na zřetelné nedostatky jednotlivců musí jednat pragmaticky, a v první řadě se zaměřit na výsledky. V posledních dvanácti měsících se mu to daří. Prohrál jen jedno utkání z deseti. Ano, to v Chorvatsku. Sedmkrát vyhrál, remizoval v Albánii a s Ukrajinou, tedy se soupeři s podobnou kvalitou jako Češi.
Přesto se možná blíží, navzdory triumfu v Podgorici, konec Haškovy éry. Současné vedení svazu je nakloněné změnám, veskrze radikálním. Ve výkonném výboru sedí lidé, co pro takové jednání mají předpoklady. Extrémně silnou názorovou pozici má Adolf Šádek, jeden z reprezentačních gestorů, co se v Podgorici nehnul od týmu. Své si k věci řekne Jaroslav Tvrdík, stoprocentně i Tomáš Pešír. Všichni umí jít nekompromisně za svým. Minulost je toho nejlepším důkazem. A hlavně, ani jeden nepatří mezi trenérovy oddané fanoušky. Ti odešli s Petrem Fouskem… Vysvětlit veřejnosti vyhazov trenéra, co za rok prohrál jen jednou, by jim nedělalo sebemenší problém.
Pro Haška to není dobrá zpráva. S Pavlem Nedvědem také nenašel společnou řeč. Ze všech rohů zákulisí se šíří zkazky o vzájemném nepochopení. „Myslím, že Ivan nemá na svazu už žádného příznivce,“ říká jeden z lidí, co má české fotbalové prostředí v malíku.
Těžko odhadovat, co se stane po pondělním přátelském utkání se Saúdskou Arábií. Být Haškem, jsem připravený na všechno. A to on jistě je. Umí v lidech číst, moc dobře chápe, co se momentálně děje, co se může stát a co se naopak s určitostí nestane.
S dovolením přidám svůj postřeh: Haška bych nechal v práci. Postupu na světový šampionát je absolutně oddaný, týmu odevzdává úplně všechno a kdo ho zná, moc dobře ví, že kostičku neumí pustit. Což se v baráži může sakra hodit. Dobře nastavený tým se zarputilým zkušeným trenérem je mnohdy víc než individuální kvalita. Až bude svazová generalita sedět po zářijovém srazu a debatovat případné změny, měla by zvážit všechny okolnosti a nedělat ze sebe „velký kluky“ za každou cenu...
| # | Tým | Z | Skóre | B |
|---|---|---|---|---|
| 1 |  | 4 | 17:1 | 12 |
| 2 |  | 5 | 11:6 | 12 |
| 3 |  | 5 | 4:5 | 6 |
| 4 |  | 5 | 4:9 | 6 |
| 5 |  | 5 | 2:17 | 0 |
