Letná se loučila s Bonym: plakal, hrál s bratrem a syny. Strýčku, měl jsi tu být taky!
Přemohly ho emoce. Bony Wilfried se loučil se Spartou, kde začal jeho fotbalový příběh a po závěrečném hvizdu si pobrečel. Především ale kvůli tomu, že u toho nemohl být jeho nedávno zesnulý strýc. „Byl to on, kdo mohl vydělávat a dával mi peníze, když jsem odjel na testy, abych zkusil ve fotbale něco dokázat. Měl tady být, ale Bůh rozhodl jinak,“ vyprávěl. Na rozlučku dorazil aspoň bratr a hlavně dva synové, všichni tři spolu s Bonym vyběhli na hřiště. A strýčkovi Djeresovi na onen svět před exhibicí Letná poslala minutový potlesk.
Před Romanem Hubníkem, rovněž dávným spoluhráčem ze Sparty, se v televizním studiu při vzpomínce na milovaného příbuzného rozplakal. „Byl jsem velmi smutný. Ale jsem rád, že mi Sparta tohle umožnila. Nečekal jsem to. Sledoval jsem její zápasy na internetu, občas přihodil komentář na sítě. Pak zavolal prezident, že by bylo možné se vrátit. Byl jsem v šoku. Užil jsem si to,“ vyprávěl.
Za výběr zahraničních hvězd vyběhl třeba slavný Salomon Kalou, vítěz Ligy mistrů s Chelsea. Největšího aplausu se ale pochopitelně kromě legend Dočkala či Matějovského dočkal právě Bony. A když osvalenou pravačkou poprvé švihl do balonu a ten napnul síť za Milanem Hečou, stadion zabouřil jako při velkých bitvách sparťanského áčka.
Trefil se třikrát a poslední zásah přidal na konci, když se převlékl do rudého a navlékl kapitánskou pásku. Dokonalá sparťanská tečka! Rodáka z Pobřeží slonoviny se nemohli nabažit ani fanoušci. Někteří vyrazili se starými dresy a jmenovkou Wilfrieda na zádech, další dokonce v oranžovém na znamení, odkud kanonýr pochází.
Měl co dělat, aby přes dav vůbec došel na tiskovou konferenci: děti se chtěly vyfotit, žadonily o podpisy. „Bonyyy, Bonyyy,“ znělo ještě dlouho za dveřmi. Po zhruba pěti minutách raději vyšel rozdávat radost. „Dres nedám, zůstane se mnou,“ stihl ještě prohodit před novináři.
„Sparta mi ukázala, že jsem pořád součástí téhle skvělé rodiny. Všechno se událo díky ní. Moje fotbalová cesta začala tady a také tu skončila. Moc pro mě znamenalo dát poslední gól v dresu Sparty,“ vyznal se z fotbalového důchodu, když už na něm bylo vidět nějaké to kilo navíc.
„V noze to pořád má, stejně jako další kluci, kteří přijeli s ním. Osobní vzpomínky na něj z naší ligy zaplať pánbůh nemám, protože jsem se pohyboval na druhé straně hřiště. Vždycky jsem litoval kluky z obrany, protože hlídat ho s jeho svaly a rychlostí určitě nebylo nic jednoduchého. Už tehdy byl obrovský, prostorově výrazný byl tedy i tentokrát, ale když rozhýbe svaly, pořád to tam má. I teď ho bylo těžké oběhnout. Měl neuvěřitelnou kariéru a pro mladé hráče může být vzorem, že i z tak velkých klubů jako je Sparta, se dá dostat do ještě větších,“ zamýšlel se s úsměvem David Lafata, jenž proti Bonyho Spartě nastupoval za Jablonec.
„S Bonym jsme zažili super časy. Nejlepší byl získaný titul bez jediné porážky,“ zavzpomínal solidní češtinou Manuel Pamič, jenž dnes trénuje děti v chorvatské Istrii.
„Čekal jsem, že udělá takovou kariéru, protože už jako mladý ukazoval, že to je extra třída, což potvrdil. Jeho tehdejší tělesná konstituce byla něco neuvěřitelného. Byl velmi silný, a tím výjimečný. S Kweukem byli pro soupeře nepříjemnou dvojkou,“ dodal Igor Žofčák, rovněž mistr se Spartou z roku 2010.
Sparťanský výběr vyhrál 10:6. Nakonec nedorazila hvězdná jména jako Yaya Touré, Alex Song či Nemanja Matič, to však fanouškům vadilo pramálo.
Sparta - Tým Wilfrieda Bonyho 10:6
Sparta: Heča – Pamič, M. Kadlec, V. Kadlec, L. Krejčí st., Vacek, Matějovský, Koller, Dočkal, Žofčák, Kozák, Jun, Lafata, Pavelka, Holek, Costa Nhamoinesu, Zahustel, Juliš.
Tým Wilfrieda Bonyho: Nita – Hofs, Kalou, Wilfried Bony, Orphee Bony, Hermann Bony, Geoffroy Bony, Doumbia, Sissoko, El Ahmadi, Diané, Gomis, Routledge.
Góly: 8., 71. a 75. Lafata, 19. Koller, 28. V. Kadlec, 32. a 76. Kozák, 56. Matějovský, 82. Pavelka, 89. Bony – 32. a 48. Bony, 38. Doumbia, 42. Hofs, 44. Kalou, 80. Orphee Bony. Diváků: 8 221
