Ivo Pospíšil
16. června 2018 • 21:30

Jíchova rozlučka: Monokl i prasklý zub. Ale bylo to skvělé, užívám si to

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Speciál o Slovácku. Co kouč a kádr? Svědík do Baníku či Plzně? Posunul se, říká Nguyen
SESTŘIH: NY Islanders - Carolina 2:3. Nečas asistencí přiblížil Hurricanes k postupu
VŠECHNA VIDEA ZDE

Věděl, že to bude silné kafe. Ale nakonec to předčilo veškerá očekávání. „Celé to bylo hrozně emotivní. Jen příchod do haly byl zážitek a snad poprvé v životě se mi třásla kolena. Byl to náročnej den. Užívám si to, ale na druhou stranu už bych chtěl, aby byl konec,“ usmíval se Filip Jícha. Neskutečná atmosféra rozlučka pro neskutečně výjimečného českého házenkáře.



Navíc ta rozlučka měla vše. Hvězdy, atmosféru… i zranění, že?
„Ano, někdo mě trefil pod oko a pěkně mi tam natýká monokl. Zároveň jsem se také kousnul a prasknul mi zub. Prostě nezapomenutelný zážitek. Musím za to poděkovat Kájovi Nocarovi – asi tři nebo čtyři útoky mi říkal, že má pro mě překvapení, ať vystřelím vedle a já to pořád nechápal. Pak on ale vytáhl ten velký balon (jedna z doprovodných show, házet nafouknutým balonem – pozn. red.) a přihodilo se to. Takže super překvapení. Díky, Kájo! Budu potřebovat zubaře.“

Manželka vypadala hodně překvapeně, když jste to pak říkal fanouškům. Co ona tedy na to?
„Říkala: Opravdu? A já na to, že jo. Víc jsme spolu nemluvili. V neděli ráno tak musím brzo do Německa, asi si to nechám opravit tam.“

Teď tedy ovšem k té rozlučce. Pět tisíc lidí v hledišti, potlesk ve stoje… jaké to bylo?
„Byla to tečka, jakou jsem si ani nepředstavoval. Předčilo to všechna očekávání a o tomhle jsem ani nesnil. Prostě neuvěřitelné. Vidět tolik lidí na plzeňském zimáku… pět tisíc lidí. Nemám jiný výraz, než prostě ne-u-vě-ři-tel-ný.“

Jícha o své rozlučce: Naprosto předčila má očekávání, poprvé v životě se mi třásla kolena
Video se připravuje ...

Trénoval jste nicméně na ten zápas nějak?
„No, to jste asi viděli, že jsem po čtyřech minutách málem dostal infarkt. Bylo to hrozně náročný. Mám nateklý koleno, monokl, zub, takhle jsem měl asi skončit. Ale jo, rozloučil jsem se gólem, to jsem věděl, že dám, i když jsem se do střelby nechtěl tolik hrnout. Už to není, co bývalo. Pár střel jsem si říkal, že to je prostě gól, ale oni jsou buď ti brankáři rychlí, nebo mi to neletí.“

Užily si to na hřišti v závěru i vaše děti, nebo to na ně bylo moc?
„Podle mě to na ně je moc. Moje děti nemají obecně rádi, když jsem hrál a potom jsem se k nim hrnul: protože jsem jednak zpocenej a druhak olepenej. To je zásadní problém, i když asi víc pro malou, pro malýho tolik ne. Celé to ale byl velmi emotivní momenty. Nezapomenu je do konce svého života a oni asi taky ne.“

Přeci jen ale i oni dali góly…
„Bylo to úplně symbolické, že se mnou hrály. Já jen chvílemi nevěděl, co dělat. Byl jsem v takovém transu, šokovanej z toho dění, že jsem si říkal, jestli se neseberu a neuteču… Bylo toho na mě moc. Moje kariéra byla neuvěřitelná. Tahle rozlučka… celý tenhle den byl ještě umocněný.“

Promítla se vám třeba během toho i vaše kariéra?
„Ne, na to čas nebyl. Mé úspěchy jsou jedna věc, ale to hmatatelné, to opravdové, co mi dává pocit dojemnosti a z čeho se mi chce plakat, je, když pozvete 50 lidí do hospody na Parkán na pivo, jdete na záchod, vrátíte se – a najednou všude sedí házenkáři, baví se, už tomu jsem nemohl uvěřit, měl jsem husí kůži. To jsou momenty, kdy jsem si říkal, to není možný, probuď se.“

Nocar o Jíchovy: Filip se rozhodl, že bude nejlepší na světě a šel si za tím
Video se připravuje ...

A pak když jste dostal všechny možné dárky. Jako třeba tu vyřezávanou podobiznu?
„Předpokládám, že to jsem na ní já. Ale to jsou věci pro mě tak hodnotné, že mě budou doprovázet do konce života a připomínat mi to kamarádství.“

Kdo tedy teď bude při závěrečné párty platit. Poražený, čili Kiel?
„No, já jsem jim ten první poločas moc nepomohl. My jsme trochu tušili, že Španělé vyhrají – tím, že nemají takovou tradici rozlučkových zápasů, tak prostě když jdou na hřiště, tak hrají. Běhají a tak. A brankářům jsme na začátku nemohli dát gól z čehokoliv. Proto byl výsledek jednoznačný.“

Je to tedy už i vás tak, že kariéra hráče skončila a teď začne ta trenérská?
„Ano, v neděli ve 13.00 se mám hlásit na první semestr druhého ročníku. Čili přijedu bez zubu, s monoklem a zřejmě hodně společensky unaven. Viděl bych to tak, že na trenéra přehodím až v pondělí. Máme rezervovanou restauraci Na Spilce, užijeme si to, je pozvaných asi 200 hostů.“

Rozlučka Filipa Jíchy: velké emoce, mexické vlny a sumo zápasníci
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Skupina 1 (čtvrtfinále)
Články odjinud


Články odjinud