Z Prahy do Karviné. Patzelovi doly nehrozí, víc modřin má přítelkyně

Na ostří nože. Takové jsou prakticky všechny házenkářské zápasy Karviné proti Dukle Praha. „To je pravda, každý zápas, který jsem dřív proti Karviné hrál, byl vyhrocený,“ usmívá se Vojtěch Patzel, pro kterého bude nadcházející bitva proti Dukle vyšperkovaná i tím, že za ni hraje jeho mladší bratr Jonáš. „Musím přiznat, měl jsem trochu strach, jak mě karvinský kotel přijme. Býval jsem ve vzájemných zápasech občas vzteklý a dával to najevo... Ale přijali mě výborně a moc se těším, jaké to teď bude ve středu poprvé proti Dukle.“

V rozhovoru pro iSport premium mluví Vojtěch Patzel mimo jiné o rodinné vazbě na brankáře stříbrného týmu fotbalistů z mistrovství světa 1934. Proč dal házené přednost před tenisem. Či o tom, kdo má z házené víc modřin - přítelkyně, hráčka Olomouce, nebo on?

Když jste přicházel, bylo Karvinsko jedním z největších epicenter koronaviru. Toho jste se nebál?
„Vzhledem k tomu, že největší dvě ohniska byla Praha a Karvinsko, tak mi to nepřišlo jako velký problém. Šel jsem z jednoho extrému do druhého, nepociťoval jsem to. Strach jsem neměl. V Praze to bylo, a vlastně pořád je, nejhorší. Takže žádná změna.“

Táta vás prý před odchodem do Karviné varoval, abyste nechodil do dolů. Je to tak?
(usmívá se) „Ano, je. Když jsem z Prahy odjížděl, tak mi říkal, ať prý hlavně nechodím do dolů. To snad nehrozí, odpovídal jsem.“

Počkejte, v minulosti měli fotbalisté nebo hokejisté na Ostravsku a Karvinsku pohrůžku, že když se jim nebude na hřišti dařit, půjdou za trest na šachtu. Vás tím v Karviné nestraší?
(usměje se) „Možná se Michal Brůna o něčem takovém zmínil, ale v hlavě mi to neutkvělo. Což o to, do dolů bych se podíval rád, ale s mou manuální šikovností bych jim tam asi nebyl moc platný.“

Tahat vozíky byste mohl, ne?
Hrubou sílu byste jistě uplatnil. „Leda tak. Ale nesměl bych do ničeho kopat, pracovat rukama. To mi fakt nejde.“

Město má ještě jednu specialitu - Karvinské moře. Stačil jste ho během léta poznat?
„Jo, tam jsme s klukama chodili po tréninku se vykoupat. Ten název mě opravdu pobavil. Jdeme k moři? Tady? Ale je to opravdu pěkné venkovní koupání, bylo to tam fajn.“

Dá se k něčemu přirovnat?
„Přirovnal bych to k nádrži Džbán na Divoké Šárce v Praze, i když Džbán takhle velký zdaleka není. Proti leckterým pražským venkovním koupákům je to i udržované, pěkné. Však jsem tátovi v létě pár fotek a pohledů od moře poslal.“ (usmívá se)

Mezi Duklou a Karvinou je velká rivalita, jaký měl váš přestup ohlas?
„Velký. Není to běžný přestup, to je pravda, kluby jsou obrovští rivalové. Hodně lidí mi psalo. Proč?! Jak to může kluk z hlavního města, který v Praze žije celý život, v Karviné zvládnout? Já ale nešel za městem, šel jsem za házenou. A navíc jsem postupně zjistil, že ani ve městě mi nic nechybí. Jsem rád, že jsem se nebál a tento krok jsem uskutečnil.“

Jak si kluk z hlavního města zvyká na Karvinou?
„Ze začátku jsem velká očekávání ani neměl, znal jsem jen halu, její okolí a nic jiného. Kluci mě už městem provedli, pomohli mi se zorientovat a nic mi nechybí. Opravdu. Je to tady super, všechno blízko. A stejně je teď lockdown, takže se nikam ani chodit nesmí. Co by mi mělo chybět?“

Metro?
(usměje se) „Ne, vůbec. Všechno je kousek, takže můžu chodit pěšky. To je lepší.“

Proč jste se vlastně rozhodl změnit dres?
„Vím, že v české extralize nejsou takové přestupy běžné, v minulosti šel takhle z Dukly do Karviné snad jenom Miloš Slabý. V Dukle jsem se hodně zlepšil, nemůžu na klub říct křivého slova, byl jsem tam spokojený. Ale ke konci už tak ne, proto jsem zvolil odchod. Vadily mi tam