Přes slzy se jí těžko mluvilo. Ačkoliv Markéta Jeřábková dělala proti Španělsku, co se dalo, házenkářskou reprezentaci přes základní skupinu EURO nepřenesla. Po čtyřiceti skvělých minutách přišel kolaps v závěru, kdy vicemistryně světa otočily skóre až na 27:24 a zařídily Česku po třech těsných porážkách odjezd z Dánska domů. Bolí to příšerně. „Tohle zažil asi každý sportovec. I ty největší hvězdy,“ líčila autorka osmi branek.
Jak se to kouše?
„Házená se hraje šedesát minut. My jsme byly schopné hrát větší část zápasu, ale na to se nehraje. Nakonec jsme prohrály a musíme domů.“
Celkově jste rozhodně ostudu neudělaly, co myslíte?
„Nemáme se za co stydět. Ale odjíždíme po třech porážkách a je na čem pracovat i do budoucna. Máme mladé hráčky, příští šampionáty můžou dopadnout dobře. Dnes jsme se přesvědčily, že můžeme hrát i s vicemistryněmi světa.“
Když jste vedly o šest branek, měla jste pocit, že už máte výhru v kapse?
„Určitě ne. Když není konec, nikdo nemá vítězství v kapse. Když jsme šly do druhého poločasu, neříkaly jsme si, že vedeme o pět, ale že je to 0:0. Neměly jsme v hlavě, že už jsme vyhrály. Asi zvítězil zkušenější.“
Co vás ke konci zlomilo?
„Za stavu 22:17 dlouho nepadl žádný gól, my jsme v útoku nic neproměnily. Naopak jsme ubránily. Ale pak přišly naše ztráty balonů, které Španělky dokázaly potrestat. Pak už nás měly na lopatě a dotáhly to. Nicméně když to bylo 23:23, každá z nás ještě věřila, že je můžeme porazit.“
Je to vaše nejkrutější vyřazení?
„Myslím, že takhle to má každý sportovec, když ho potká něco takového. To zažily i ty největší hvězdy. A to nemluvím jen o házené. Není to nic výjimečného. Život jde dál, nekončí jedním mistrovství Evropy. Teď přijde volno, během něhož se, doufám, dám fyzicky i psychicky dohromady. Pak se vrátím do klubu na evropské poháry. Myšlenky budou zase někde jinde.“