AKTUALIZOVÁNO - Gólman za milion eur. To mohl být Martin Galia. Když český reprezentant v létě usiloval o přestup do Lemga, jeho cenu Göppingen šponoval do závratných výšin.
„Nakonec jsem stál kolem půl milionu,“ odhaduje brankář druhého celku bundesligy ve svém obýváku. V televizi právě běží záznam zápasu Lemgo – Flensburg, který domácí vyhráli o gól. I díky němu.
Tvrdíte, že rekordní milion eur jste nakonec nestál?
„Bylo jasné, že tolik nikdo nezaplatí. Göppingen chtěl takto vzkázat, že jsem neprodejný. Milion za mě nedali. Konečná částka šla dolů, také kvůli mému zranění. Spekuluje se o čtyřech stech tisících až půl milionu. Myslím, že je Göppingen dnes spokojený. Sehnal za mě hodně kvalitní náhradu. Minimálně stejně dobrou. Takže na tom ještě vydělal.“
Neměl jste výčitky, že odcházíte z klubu, který vám splnil první poslední?
„Jasně, bylo to trochu zvláštní. Podepsal jsem novou smlouvu a lidi byli rádi, že zůstanu. A pak jsem oznámil, že chci odejít. Předtím mě nosili na rukou. A poté mi dali pocítit, že jsem je zradil. Ale to je úděl sportovců. Myslel jsem si, že v Göppingenu umřu. Jenže takovou nabídku jsem nemohl odmítnout. Toho kroku nelituju. Přestupem jsem dostal nový impulz. Chtěl bych do konce kariéry zkusit zabojovat o německý titul.“
Göppingen vás přece nemusel pustit, když jste tam měl smlouvu…
„To je fakt. Ovšem Göppingen není jako ve fotbale Real Madrid nebo Manchester United. Tam si hráč může přestup vybrečet. Göppingen je malý klub. Nemohli říct, máme tolik peněz, že tě za trest posadíme na tribunu a seženeme si za tebe náhradu.“
Martin Galia • Foto ČTK
V Lemgu jste ale dvojkou za německým reprezentantem Karstenem Lichtleinem. To vám nevadí?
„Je pravda, že poslední dobou začíná on a já zápasy dochytávám. Býval jsem zvyklý chytat všechna utkání, ale v tomto mančaftu to nejde. Zatím jsem vždycky šanci dostal. Aspoň se nemusím trápit v bráně šedesát minut, i když po operaci kolena se už cítím hodně v pohodě. Jsem stoprocentně připravený. Když jsem přicházel do Lemga, vůbec jsem nevěděl, co můžu od Karstena Lichtleina čekat. Přišel mi jako arogantní týpek. Ale byl jsem příjemně překvapený. Od prvního okamžiku děláme srandu, povzbuzujeme se. Já nejsem problémový hráč.“
V Německu jste hodně populární. Máte klid aspoň na vesnici, ve které žijete?
„Tady je to v pohodě. Je fakt, že každý soused chodí na házenou. Ale bavíme se o ní akorát přes plot. (usmívá se) Proto jsem se rozhodl bydlet mimo město. Chci mít klid a čas na rodinu.“
V bundeslize je Lemgo na druhém místě za suverénním Kielem. To je nad plán, že?
„Přesně tak. Počítalo se s tím, že se budeme pohybovat kolem čtvrtého pátého místa. Jenže Hamburk s Rhein Neckarem se trápí. Mají nějaké problémy v mančaftu, možná jsou jejich opory unavené po olympiádě. Týmy ztratily dost bodů. Budou to mít hodně těžké, aby nás dohnaly. Asi budeme muset přehodnotit cíle. (usmívá se) Ale reálně to vidím tak na třetí flek.“
V německé lize hraje dost Čechů. Se kterým máte nejlepší bilanci?
„Honza Filip by vám asi řekl, že proti mně nehraje moc rád. V nároďáku mi vždycky říká, že na tréninku mi gól dá, ale v zápase ne. Někdy vyzrají kluci na mě, jindy já na ně. Známe se dlouho, je těžké se překvapit.“
Defenzivu Lemga řídí váš krajan Daniel Kubeš. Jste s ním spokojený?
„Vždycky jsem si přál hrát s Danem v jednom týmu. Konečně nám to vyšlo. Známe se od patnácti let. Dan je jedním ze strůjců našeho úspěchu. Kdyby chyběl třeba kvůli zranění, nebyli bychom tak kompaktní. Bez něj by to nešlo. Kubeš tomu dal řád.“
