Český hrdina Macík o Dakaru: Dřív to bylo o přežití, zhubnu pět kilo

Po prvním Dakaru v Saúdské Arábii byl Martin Macík spokojený
Se svou show s názvem Posedlí Dakarem slaví tým Big Shock Racing úspěch
Se svou show s názvem Posedlí Dakarem slaví tým Big Shock Racing úspěch
Se svou show s názvem Posedlí Dakarem slaví tým Big Shock Racing úspěch
Se svou show s názvem Posedlí Dakarem slaví tým Big Shock Racing úspěch
Se svou show s názvem Posedlí Dakarem slaví tým Big Shock Racing úspěch
Martin Macík se svou posádkou dojel Dakar na pátém místě
10
Fotogalerie
Dakar
Začít diskusi (0)

Je jak to jablko, které se odkutálelo pouhých pár centimetrů od stromu. Už od dětství miloval auta, mapy a svého otce navigoval i na dovolenou do Chorvatska. Teď jen pokračuje v úspěšném šíření rodinného odkazu! Na Rallye Dakar Martin Macík jr. dokázal vyhrát dvě etapy po sobě a v obsáhlém rozhovoru pro iSport Premium ještě před startem závodu prozradil, proč je fanouškem Pána prstenů, a přesto zůstává v kamionu realistou. Dozvíte se také, v čem podniká a o kolik kilogramů se vrátí domů lehčí a centimetrů nižší.

Vánoce strávil v domácí karanténě. Raději. Test na COVID-19 měl Martin Macík junior negativní, přes rok běžně fungoval, scházel se s lidmi a dle svých slov div neolizoval trubky, přesto nyní nechtěl návštěvami riskovat, že by kvůli smůle a nečekanému onemocnění přišel o další start na Rallye Dakar. Vždyť startovní číslo 503 z něj dělá v kamionech nejvýše nasazeného Čecha.

Ještě před pár lety se o vás říkalo: Martin Macík, nejmladší kamioňák na Rallye Dakar. Tím už teď nejste, zato jste se stal z českého pohledu tím nejnadějnějším. Co vše se změnilo?
„Hodně věcí. Už jen třeba to, že z toho nemám nervy - já se tam vlastně těším! Když jsem jel na Dakar poprvé, byl jsem za to rád, ale rovněž padaly otázky jako: co, jak, kdy a neumřu tam? To se však změnilo. Dostal jsem se do dospěláckého světa, zrychloval, získal zkušenosti, přestal dělat chyby, nabral kolem sebe správné lidi, vyvinuli jsme techniku… A stali se kompletním týmem.“

Váš otec, osminásobný účastník Rallye Dakar, také závodil. Jak bylo těžké se v tomhle nepotatit?
„Nedá se říct, že bych byl jen po tátovi. Ano, máme společnou lásku k autům, ale také mám další vlastnosti po mámě, jako třeba preciznost. Na druhou stranu, máme s otcem na Dakaru stejný cíl a chceme ho dosáhnout. V tomhle jsme prostě jedna krev.“

Cítil jste v sobě od dětství, že vaším osudem bude tak trochu Dakar?
„Ne, tohle jsem v sobě nikdy neměl. Za prvé mám problém s autoritami, takže táta byl jeden z mála, vedle koho jsem se pohyboval a jezdil s ním třeba po offroadových závodech... Jinak jsem ale byl klasické dítě, které vyrůstalo v řadovce na kraji města. Měl jsem kamarády, lítali jsme na kole, učil jsem se na motorce. Do toho pak přišel Facebook, sbírali jsme kartičky, miloval jsem Pána prstenů a hráli jsme i karetní hru, kvůli níž jsme jezdili do Prahy na turnaje. Rodiče to chápali, nicméně jak se ve škole objevily čtyřky, stal jsem se nepřítelem číslo 1 a musel to opravit. Šlo jim i o to, abych byl vzdělaný a něco uměl.“

Takže vášeň pro Rallye Dakar se objevila až později?
„Ano, v té době jsem to neřešil a ani si to nedokázal představit. Nicméně když mi bylo třináct let, což je věk, kdy si člověk začne v sobě utvářet cestu a hodnoty, začal táta závodit na Dakaru. A pak mě začal brát na různá testování, mohl jsem v tom autě sedět, jezdit. Začal jsem počítat s tím, že tam tak nějak budu, táta taky, ale bylo mu rovněž jasné, že než začnu řídit, musím si to nejprve odnavigovat. Což byla správná cesta.“

Já navigoval například tátu na cestě k moři do Chorvatska. Měl jste to také tak?
„Jasně. A vždycky mě zajímaly ty klasické věci, které souvisely s mapami. Kudy pojedeme, za jak dlouho tam budeme... Sestra byla vždy naštvaná, že musela 

Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.

Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!

Koupit
Začít diskuzi