Kolik stojí Dakar? Podmol o nákladech i zranění: se zlomeninou jel 200 km
Rallye Dakar předčasně skončila pro motocyklového jezdce Libora Podmola. Během první etapy havaroval a při pádu si zlomil hrudní obratel. „Kdyby se ta situace znovu opakovala, nechal bych si přivolat vrtulník. Se zraněním jsem absolvoval ještě 200 kilometrů zpátky do bivaku,“ vypráví český závodník.
Říká, že letos cítil životní formu. I přesto jej teď čeká hořký návrat domů. Bývalý mistr světa ve freestyle motokrosu doplatil na zrádnost písku a svou druhou účast na slavné soutěži musel v neděli po první etapě ukončit. „Věřím, že všechno, co se děje, má svůj důvod. Třeba mě to zachránilo před něčím horším,“ říká.
Kromě vás po první etapě skončil například také loňský šampion na motorce Sam Sunderland. Čtyřkolkář Zdeněk Tůma zase řekl, že začátek Dakaru byl brutální. Souhlasíte?
„Mně to paradoxně přišlo úplně v pohodě. Do 325. kilometru jsem jel moc hezky. Zažíval jsem pocity štěstí, které jsem na motorce dlouho necítil. Bylo teplo, všechno mi ubíhalo, nedělal jsem navigační chyby… Z 93. místa jsem se zvládl prokousat někam mezi 40. až 30. pozici. Bavilo mě to, všechno šlo jak po másle. Bylo tam sice dost technických pasáží, ale z celoživotního ježdění freestylu mám techniku docela dobře zvládnutou.“
Mohl byste tedy vysvětlit, kde nastal problém?
„Byl tam úsek, kde se závodník přede mnou trochu zamotal. Do toho tam byl kopeček dolů. Zřejmě jsem se na vteřinu podíval na toho kluka a přehlédnul jsem něco na trati. Jel jsem asi devadesát kilometrů v hodině, musel tam být nejspíš nějaký kámen pod pískem. Najednou jsem letěl vzduchem a pak už si pamatuju jen to, že jsem se ocitnul na pláži. Bylo mi tam hezky, teplo, koukal jsem do oceánu… Když jsem se probudil a zvednul oči, byli tam dva chlapi v helmách. Docvaklo mi, že jsem na Dakaru. Byl jsem hodně otřesený a hrozně mě píchalo v zádech. Věděl jsem, že něco není v pořádku. Chtěl jsem to ale hrozně dojet, takže jsem sedl zpátky na motorku a etapu dokončil.“
Jak moc bylo náročné dopravit se po nehodě do cíle?
„Kdyby se ta situace znovu opakovala, zmáčknul bych červené tlačítko a nechal si přivolat vrtulník. V tu chvíli jsem ale chtěl tak moc pokračovat, že vůle byla silnější než rozum. Etapu jsem dokončil ve velkém punku. Těch zbývajících 30 kilometrů jsem měl všechno hodně rozmazané a před očima jsem viděl hvězdičky. Bylo mi ale jasné, že když mi ostatní ujedou, můžu se tam úplně ztratit. Měl jsem totiž poškozený navigační přístroj. Tak jsem to dojel.“
Kdy jste se dozvěděl, že máte zlomený obratel?
„V cíli mě nadopovali prášky a dal jsem si tam asi 40minutovou pauzu, abych to trochu rozdýchal. Pak jsem sedl na motorku a jel i s tím zlomeným obratlem nějakých 200 kilometrů po dálnici zpátky do bivaku. Bylo to neuvěřitelně dlouhý. V bivaku jsem pak navštívil zdravotnické centrum, kde mi na rentgenu zjistili prasklý obratel. Ještě tam mám možná i zlomené žebro, ale to se potvrdí až v Čechách. Mobilní nemocnice na Dakaru není tak velká a nemají tam CT.“
Může závodník to, co se vám stalo, vůbec nějak ovlivnit?
„Nad tím dumám už druhý den. Jel jsem podle mých představ a nenašel jsem na mé jízdě žádnou chybu. To, že se tam něco objevilo a já to zrovna trefil, byla určitě nešťastná náhoda. Takový ale náš sport je. Věřím, že všechno, co se děje, má svůj důvod. Třeba mě to zachránilo před něčím horším. Samozřejmě mě to velmi mrzí. Stálo mě to spoustu času, peněz, energie i tréninku. Nebyl jsem v životě v lepší fyzické formě. No a teď je všechno pryč.“
Kolik závodníka stojí účast na Dakaru?
„Člověk potřebuje motorku, což je v mém případě milion korun. Dále je nutné zaplatit startovné za 700 tisíc. Pak samozřejmě náhradní díly, letenky, tréninky… Myslím, že v mém případě se bavíme o zhruba 2,5 milionech korun. A to si myslím, že mám jeden z nižších rozpočtů. Kamioňáci mají částky klidně i desetinásobné.“
Prý jste měl kombinézu, která v sobě má zabudovaný airbag.
„Ano, tento typ kombinézy je pro motorkáře na rallye Dakar povinný. Na minulém Dakaru byla výborná a několikrát mě zachránila. Proto mi to celé nejde úplně do hlavy. Napřed jsem si myslel, že se airbag vůbec nenafoukl. Lidé, kteří mě pak kontrolovali, mi ale říkali, že jsem airbag jen neviděl, protože stihl splasknout během toho, co jsem byl v bezvědomí. Budeme to muset s firmou, která mi ho dodala, ještě analyzovat.“
V roce 2019 jste si při nehodě zlomil obě nohy a pak prodělal sérii operací. V nohách máte celkem 39 šroubů. Necítil jste během Dakaru nějaké zdravotní problémy?
„Teď už jich tam mám nějakých 35. Tři nebo čtyři už se podařilo vyndat loni v březnu. Na únor mám naplánovanou další operaci, kde by se šrouby měly vyndat snad už všechny. V každém případě mě to na motorce vůbec nelimituje. Prostě to necítím. V normálním životě mi to ale popravdě dělá docela problém. Nedokážu úplně ohýbat kotníky, neumím běhat a při delších procházkách trpím bolestmi.“
Dokáže si představit, že se na Dakar příští rok vrátíte?
„Byl jsem v životní formě a nevím, jestli se mi v tom tréninkovém drilu bude chtít ještě pokračovat. Rozhodně ale nechci, aby moje dakarská kariéra skončila tímto představením. Nechávám to tedy ještě otevřené.“
Chystáte se na cestu do Česka, co se teď bude dít s vaší motorkou?
„O tu se teď postarají pořadatelé. Dopraví ji lodí do francouzského přístavu Le Havre, kam si pro ni buď přijedu osobně, nebo mi ji někdo přepraví do Prahy.“
