12. července 2009 schválila Světová rada FIA vstup tří nováčků do formule 1. Tehdy se jednalo o týmy Campos (později HRT), Manor (později Virgin a dnes Marussia) a US F1. Hvězda všeamerického týmu ale brzy pohasla a také budoucnost švýcarské stáje Sauber nebyla po odchodu BMW dlouho jasná, proto přistoupila Mezinárodní automobilová federace k dodatečnému doplnění startovní listiny o dalšího nováčka. Až 15. září ale padlo rozhodnutí o přidělení startovních čísel malajské stáji nesoucí slavné jméno Lotus.
Projekt konsorcia malajských obchodníků kolem šéfa společnosti AirAsia Tonyho Fernandese nemohl, ani nechtěl být přímým pokračovatelem legendárního týmu Colina Chapmana. Proto byl zvolen název
Lotus F1 Racing, zatímco nositelem oficiální licence na jméno
Team Lotus zůstával David Hunt, bratr zesnulého mistra světa Jamese Hunta z roku 1976. Přesto se k odkazu slavného britského konstruktéra skupina hlásila a několikrát pozvala k účasti na velké ceně vdovu po Colinu Chapmanovi Hazel se synem Clivem. Symbolický most do minulosti představovalo i zelenožluté zbarvení monopostu T127. Za sídlo si Lotus zvolil britský Hingham.
Zatímco HRT a Virgin pracovali s tříměsíčním náskokem, Lotus jako jediný z nováčků i pod časovým tlakem působil jako profesionálně organizovaný tým. To se projevilo již při volbě jezdecké dvojice. Tony Fernandes nepřizval ke spolupráci žádné outsidery, nýbrž zkušené piloty, kteří dokonce okusili pocit z vítězství ve velké ceně. Základ týmu vytvořili tehdy 36letý Jarno Trulli, který přišel od Toyoty, ale zkušenosti sbíral i u Renaultu (zvítězil s ním v GP Monaka 2004), Jordanu nebo Prostu, a 29letý Fin Heikki Kovalainen, který po přestupu od Renaultu k McLarenu slavil s britskou stájí triumf v GP Maďarska 2008. Vzhledem k časové tísni a častým technickým závadám zejména na hydraulickém systému a převodovce se ani jednomu z nich nepodařilo splnit plánované penzum testovacím kilometrů. Úvodní závod v Bahrajnu ale dokončili, což bylo dobré znamení do následujících velkých cen, protože základní spolehlivost jejich monopost T127 nakonec přeci jen získal.
| CATERHAM F1 TEAM – základní informace |
| Tým založen | 2009 |
| Šéf týmu | Cyril Abiteboul (Francie) |
| Týmový manažer | Graham Watson (Velká Birtánie) |
| Technický ředitel | Mark Smith (Velká Británie) |
| Hlavní konstruktér | Lewis Buttler (Velká Británie) |
| Hlavní aerodynamik | Marianne Hinson (Velká Británie) |
| Hlavní inženýr | Jody Egginton (Velká Británie) |
| Jezdci | Charles Pic (Francie), Giedo van der Garde (Nizozemí) |
| Další významné osoby | Tony Fernandes (Malajsie) – spolumajitel, Mike Gascoyne (Velká Británie) – technologický ředitel, Riad Asmat (Malajsie) – výkonný ředitel, Keith Saunt (Velká Británie) – výrobní ředitel |
| Sídlo týmu | Hingham (Velká Británie) |
| Počet zaměstnanců | 253 |
| Roční rozpočet | 70 miliónů Euro |
| Vlastník | Tony Fernandes (25 %), Kamarudin bin Meranun (25 %), SM Nasarudin (25 %), Zahri bin Ismail (25 %) |
| První GP | GP Bahrajnu 2010 |
| Nejlepší umístění v kvalifikaci | 13. místo |
| Nejlepší umístění v závodě | 11. místo |
| Nejlepší umístění v MS | 10. místo (2010, 2011, 2012) |
| Počet GP | 58 / 58 |
| Počet vítězství | 0 |
| Počet bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Nedokončení závodu | 26,32 % jako Lotus (2010, 2011), 8% jako Caterham (2012) |
| Vůz – šasi 2013 | Caterham CT03 |
| Motor 2013 | Renault RS27-2013 |
| Pneumatiky 2013 | Pirelli |
Lotus si rychle vydobyl výsadní postavení mezi trojicí nových týmů. Někdy zcela přesvědčivě, někdy o něco méně, ale vždy bylo zřejmé, že Virginy ani HRT na něj nestačí. Nejvýraznější výsledek v roce 2010 dosáhl Heikki Kovalainen v japonské Suzuce, kde dokončil závod na dvanácté pozici a tím pojistil malajské stáji desátou příčku v celkovém hodnocení konstruktérů. To bylo důležité nejen z prestižních důvodů, ale také z finančních, protože deset nejlepších týmů získává proplácení cestovních výloh v následující sezóně a také se může těšit na vyšší podíl z příjmů z televizních přenosů. Přesto byl odstup na nejslabší z etablovaných týmů (Scuderia Toro Rosso) výrazný. V Bahrajnu ztrácel Lotus na střed startovního pole 2,8 sekundy, v Monte Carlo to bylo jen 0,9 sekundy a v Abu Dhabi ztráta opět narostla na 1,7 sekundy. Tento negativní trend z konce sezóny byl ovšem způsoben tím, že Lotus ještě před závěrečnou fází šampionátu ukončil vývoj loňského modelu a plně se soustředil na přípravu vozu pro sezónu 2011.
Před druhou sezónu ve formuli 1 se tým Lotus F1 Racing musel zabývat kromě myšlenek na závodění také věcmi spojenými se vstupem stejnojmenné skupiny Lotus do týmu Renault a s tahanicemi o práva na jméno legendární britské stáje. Přesto se přípravné práce na novou sezónu nezastavily a tým 31. ledna 2011 představil nový monopost T128, opět z pera Mika Gascoynea.
„Na našem autě jsme v aerodynamickém tunelu pracovali od července minulého roku. Dílčí cíle se nám podařilo plnit,“ oznámil výkonný ředitel malajské stáje Riad Asmat. Původně měl být nový monopost proveden v legendární černozlaté kombinaci. Takové zbarvení ale zvolil o něco dříve Renault, který se mezitím vydal na cestu postupného předání celého týmu skupině Lotus Group. A tak nakonec setrvala malajská stáj u tradičního zelenožlutého lakování i v roce 2011.
Formule1.cz
Caterham-Renault CT03 (2013)
Podle předpokladů zůstala u Lotusu v roce 2011 i zkušená jezdecká dvojice Jarno Trulli a Heikki Kovalainen, které pouhé čtyři dny před prvním pátečním tréninkem na úvodní GP Austrálie doplnil v roli náhradníka indický pilot Karun Chandhok, který již počátkem února testoval pro tým Tonyho Fernandese, ale smlouvu uzavřel až po dlouhém procesu vyjednávání. K týmu patřili ještě jezdci Luiz Razia, Davide Valsecchi a Ricardo Teixeira, kteří se na svůj vstup do světa F1 teprve připravovali. Na závodní trati se Lotusu podařilo dotáhnout k týmům jako Williams, Toro Rosso nebo Sauber. Kdyby měly monoposty Lotus T128 vedle motorů Renault k dispozici také systém KERS, mohlo být zlepšení výraznější a snad mohly přijít i body, na něž se v Hinghamu stále čeká. Lotus ale neztrácel pouze kvůli absenci KERSu. Překvapivě byla určitým handicapem modelu pro rok 2011 také aerodynamika, na níž Mike Gascoyne vždy sázel.
| CATERHAM-RENAULT CT03 – technický popis |
| šasi | z uhlíkových vláken vícevrstvé kompozitní struktury |
| tlumiče | Penske Multimatic |
| brzdy | AP Racing s karbonovými kotouči Hitco |
| kola | BBS |
| nádrž | bezpečnostní ATL |
| řízení | volant z karbonu vlastní výroby, posilovač |
| elektronika | standardizovaná ECU – FIA/MES TAG310B |
| převodovka | sedmirychlostní Red Bull, podélně uložená, s hydraulickým posilovačem |
| řazení | sekvenční, poloautomatické, bezprodlevové, ručně ovládané |
| spojka | AP Racing |
| zdvihový objem motoru | 2,4 l |
| vrtání | 98 mm (dle pravidel FIA) |
| počet válců | 8 |
| blok válců | Al slitina |
| úhel sevření válců | V 90° |
| počet ventilů | 32 |
| nejvyšší otáčky | 18 000 (omezovač FIA) |
| hmotnost motoru | 95 kg |
| palivo | Total |
| baterie | Yuasa |
Prvním předpokladem k definitivnímu zlepšení a větší konkurenceschopnosti bylo dořešení sporu s Renaultem o název týmu, který více jak rok odváděl s různou intenzitou pozornost od toho základního, od vývoje auta a závodění. Počátkem roku 2012 se konečně vše dořešilo a tým Tonyho Fernandese nastoupil do nové sezóny už ne jako Lotus, ale jako Caterham F1 Team. Název Lotus F1 Team připadl bývalému Renaultu. Kromě toho skupina kolem Tonyho Fernandese a Mika Gascoyna dokončila personální restrukturalizaci týmu, vynucenou mimo jiné odchodem bývalého inženýra Toyoty Dietera Gasse k Audi. O místo přišel rovněž Jarno Trulli, přestože měl jezdeckou smlouvu platnou až do konce roku 2012. Jeho místo zaujal Vitalij Petrov, který pro změnu musel opustit tým Renault. Na post náhradníků a testovacích jezdců byli nominováni Nizozemec Giedo van der Garde a Američan Alexander Rossi.
Třetí rok malajského týmu ve formuli 1 nepřinesl očekávané zlepšení. Heikki Kovalainen jakoby ztratil motivaci a nechal se výsledkově překonat Vitalijem Petrovem. Ani jeden z jezdců přitom nedosáhl na body a dokonce to dlouho vypadalo, že Caterham skončí až jako jedenáctý. Nakonec z toho byla potřetí v řadě 10. pozice v poháru konstruktérů. To přimělo vedení stáje k razantnímu kroku. Nový Caterham CT03 pro rok 2013 nebyl pouhou evolucí předchozího monopostu, ale přinesl řadu konstrukčních změn. Tým rovněž vsadil na zcela novou jezdeckou dvojici, kterou sestavil z mladého Francouze Charlese Pica (ten přišel po roční zkušenosti od konkurenčního týmu Marussia) a vlastního testmana z předchozí sezóny, Nizozemce Gieda van der Gardeho.
Následující přehled ukazuje dosavadní historii týmu od prvního startu jeho vozu v GP v roce 2010.
2010 První sezóna malajské stáje Lotus Racing Team ve formuli 1, vůz Lotus T127 s motorem Cosworth, jezdci Jarno Trulli a Heikki Kovalainen. Celkem 0 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
2011 Vůz Lotus T128 s motorem Renault, jezdci Jarno Trulli a Heikki Kovalainen. Celkem 0 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
2012 Vůz Caterham CT01 s motorem Renault, jezdci Heikki Kovalainen a Vitalij Petrov. Celkem 0 bodů a 10. místo v poháru konstruktérů.
2013 Vůz Caterham CT03 s motorem Renault, jezdci Charles Pic a Giedo van der Garde.
CHARLES PIC – závodní jezdec, startovní číslo 20
Charles Pic nepatří k typickým kandidátům na titul mistra světa. Jeho vstup do formule 1 byl dokonce spojován s obchodními aktivitami jeho otce a v roce 2012 se zařadil mezi tzv. platící jezdce, který měl posílit rozpočet týmu Marussia. Přesto si jeho výsledky zaslouží pozornost a jak se zdá, všimli si toho konečně i šéfové týmů. Proto dostal před sezónou 2013 nabídku od Caterhamu k přestupu a uchoval si tak již druhým rokem příslušnost k jezdecké okruhové elitě.
| CHARLES PIC |
| Narozen | 15. února 1990, Montelimar (Francie) |
| Státní příslušnost | Francie |
| Výška | 178 cm |
| Hmotnost | 58 kg |
| Rodinný stav | svobodný |
| Manažer | Olivier Panis |
| 1. velká cena | 18. března 2012 - GP Austrálie/Melbourne s týmem Marussia F1 Team |
| Nejlepší umístění v MS | 21. místo (2012) |
| Nejlepší umístění v kvalifikaci | 19. pozice |
| Nejlepší umístění v závodě | 12. pozice |
| Počet startů v GP | 20 |
| Počet vítězství v GP | 0 |
| Počet získaných bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Nedokončení závodu | 25 % |
| Roční plat | 200.000 Euro |
Po několika úspěšných letech závodění na motokárách a následném sbírání zkušeností ve formuli Renault dostal Charles Pic první zajímavou nabídku. Mohl si vybrat mezi přestupem do Renault World Series nebo do GP2. Dva roky strávil v 3,5litrové formuli Renault, v níž zažil absolutní vrchol v sezóně 2008, když ovládl obě jízdy závodu v ulicích Monte Carla. Nevyhnul se mu ale i hluboký neúspěch. V Barceloně o rok později dostal smyk již v zahřívacím kole a v závodě nepokračoval. Nakonec ale stejně skončil v GP2, kde strávil následující dvě sezóny. Přitom nejlepšího výsledku dosáhl v roce 2011, v němž skončil celkově čtvrtý za Romainem Grosjeanem, Lucou Filippim a Julesem Bianchim.
do 2005 Motokáry, regionální a národní francouzské závody
2006 Formule Renault Campus (3. místo)
2007 Formule Renault Eurocup (3. místo), francouzská formule Renault (4. místo)
2008 Renault World Series (6. místo)
2009 Renault World Series (3. místo)
2010 GP2 Asia (5. místo), GP2 světová série (10. místo)
2011 GP2 Asia (18. místo), GP2 světová série (4. místo), Young Driver Test v Abu Dhabi pro tým Marussia-Virgin F1
2012 Premiérový rok ve formuli 1, závodní jezdec Marussia F1 Team. Celkem 0 bodů a 21. místo v šampionátu.
2013 Caterham F1 Team
Před zahájením sezóny 2012 se na něj usmálo štěstí. Sponzorské penízu mu otevřely cestu do týmu Marussia F1 Team, v němž se stal kolegou zkušeného Tima Glocka. To, že z týmu s ruskou licencí po roce odešel, ho nemusí mrzet. Okamžitě našel náhradu ve stáji Caterham, jíž se stal pro rok 2013 smluvním jezdcem.
GIEDO VAN DER GARDE – závodní jezdec, startovní číslo 21
Nizozemský jezdec Giedo van der Garde kroužil kolem týmů formule 1 již od roku 2006, ale až v roce 2012 se dočkal smlouvy na testování pro malajskou stáj Caterham. K prvním vážnějším kontaktům mu pomohl nizozemský obchodník a motoristický nadšenec Marcel Boekhoorn, jehož dcera je van der Gardeho přítelkyní. Rok trpělivé práce s několika nasazeními v pátečních trénincích se vyplatil. V roce 2013 postoupil Giedo van der Garde v týmu Caterham na post závodního pilota.
| GIEDO VAN DER GARDE |
| Narozen | 25. dubna 1985, Rhenen (Nizozemí) |
| Bydliště | Utrecht (Nizozemí) a Valencie (Španělsko) |
| Státní příslušnost | Nizozemí |
| Výška | 182 cm |
| Hmotnost | 70 kg |
| Rodinný stav | svobodný (přítelkyně Denise Boekhoorn) |
| Manažer | Jan Paul ten Hoopen |
| Záliby | počítačové hry, móda, obchod |
| Počet startů v GP | 0 |
| Počet vítězství v GP | 0 |
| Počet získaných bodů | 0 |
| Počet nejrychlejších kol | 0 |
| Počet pole-position | 0 |
| Roční plat | 500.000 Euro |
V roce 1998 se Giedo van der Garde stal národním motokárovým šampiónem, o čtyři roky později slavil podobný úspěch na mezinárodní úrovni. To mu otevřelo dveře do formule Renault. V roce 2006 se potkal v rámci evropské série formule 3 v jednom týmu s Paulem di Restou a Sebastianem Vettelem. Zatímco jeho kolegové už pevné místo ve formuli 1 našli, van der Garde si musel na větší příležitost ještě počkat. V roce 2007 začal závodit v Renault World Series, jíž se stal o rok později šampiónem. Pak se objevil v seriálu GP2, ale až do roku 2011 se zásadního průlomu nedočkal. Patřil mezi dobré jezdce středu startovního pole.
1998-2002 Motokáry, v roce 2002 mistr světa
2003 Formule Renault, nizozemský šampionát (4. místo), evropský pohár (6. místo), F3 Masters v Zandvoortu (2. místo)
2004 Formule 3, evropská série (9. místo)
2005 Formule 3, evropská série (9. místo)
2006 Formule 3, evropská série (6. místo)
2007 Renault World Series (6. místo)
2008 Renault World Series (1. místo)
2009 Asijská série GP2 (12. místo), světová série GP2 (7. místo)
2010 Asijská série GP2 (34. místo), světová série GP2 (7. místo)
2011 Asijská série GP2 (3. místo), světová série GP2 (5. místo)
2012 Caterham F1 Team, testovací jezdec
2013 Caterham F1 Team, premiérová sezóna.
Díky svému finančnímu krytí se přesto Giedo van der Garde dostal do formule 1 již v roce 2007. Tehdy podepsal dvě smlouvy na post testovacího jezdce se Super Aguri a Spykerem najednou. To způsobilo, že až do vyřešení sporu nemohl usednout do kokpitu, takže nedostal šanci získat superlicenci a ani jednou se ostrého nasazení s monopostem F1 nedočkal. Další příležitost mu pokazil v roce 2011 Belgičan Jerome D´Ambrosio, který mu vyfoukl místo u týmu Marussia-Virgin. Vyšlo to až v roce 2012, kdy se stal oficiálním testovacím jezdcem Caterhamu a o rok později závodním pilotem této malajské stáje.
