Sám na vlastní kůži pocítil sílu Michaela Schumachera. Byl přímo u toho, když hvězdný Němec kupil ve Ferrari po roce 2000 jeden titul za druhým, až skončil na čísle 7. Nyní ale Tomáš Enge viděl, jak Lewis Hamilton tenhle mezník srovnal. „Zaslouženě, v této éře nemá konkurenci,“ nechal se slyšet o pilotovi Mercedesu jediný český borec, který se kdy účastnil závodu F1.
Kdo je tedy ve vašich očích větší legenda? Schumacher nebo Hamilton?
„To nejde takhle říct. Stejně jako nemůžete srovnávat Schumachera se Sennou a Sennu s Fangiem. Každý z nich vítězil v jiné éře a Hamilton se Schumacherem se prakticky potkali jen v letech 2010 až 2012, kdy jeden z nich jezdil za McLaren a druhý za Mercedes. Je však paradoxní, že to auto a tým, s nímž nyní Hamilton vyhrává, zformoval převážně Michael. Byl to on, kdo mu připravil půdu a Hamilton toho teď využívá. Navíc má nakročeno k tomu, aby Schumiho rekord ještě překonal.“
Jaké jsou v jejich érách největší rozdíly?
„Už jen současná auta jsou o tři až pět vteřin na kolo rychlejší, než když jsem závodil já. Je to dané pneumatikami, aerodynamikou a samotnou technologií. Za mých časů probíhala navíc pneumatikářská válka mezi Michelinem a Bridgestonem, zatímco dnes Pirelli, které je v F1 jediné, nemusí dělat pneumatiky jako dřív. Doby byly odlišné a každá z nich má svého mistra a borce.“
Vidíte tedy něco, v čem se Schumacher s Hamiltonem odlišují? Například se mluví o tom, že Schumi se více podílel na stavbě vozů, zatímco Hamilton zase nemá ty jeho excesy…
„Každý má svou arogantnost – abyste se totiž stali mistrem světa, musíte být arogantní. Otázka jen je, jak to dáváte najevo. Nemyslete, Hamilton je rovněž arogantní. I když se navenek tváří, že ne, tuhle vlastnost v sobě musí mít. Ano, Schumacher možná svého času víc kalkuloval se situacemi kolem sebe: Jako když v roce 1994 narazil do Hilla a vyřadil ho tím ze závodu, nebo když v sezoně 1997 trefil Villeneuva… To ale byly jeho začátky, a když následně začal všem suverénně odjíždět, už ta jeho arogance také nebyla tak velká.“
Pokračujte…
„Sám si třeba pamatuju, že když v roce 2001 závodil s Häkkinenem a získal pak titul, už se také nechoval jako předtím. Je to o tom, jaký si člověk udělá respekt a jméno. Někdo tyhle věci třeba dělá první rok, jiný v prvních třech sezonách… Ve finále to ale v sobě mají všichni,“
Navíc Hamilton na tuhle hranu ani nemusel díky dominanci Mercedesu tak často jít, že?
„Přesně tak. A když už měl jediného soupeře v týmovém kolegovi, tak ho většinou psychicky zdrtil uvnitř týmu. Aktuální dominance Mercedesu je obrovská, jeho soupeři zaostávají, a když se mu náhodou nepovedl start, tak si jen počkal pár kol a pak toho protivníka stejně suše předjel. Zvenčí se sice může zdát, že měl Schumacher ve Ferrari výsostnější postavení, ale i u Hamiltona je vidět, že je jasnou jedničkou. V letech, kdy sváděl vyrovnanou partii s Rosbergem, musel v boxu dělat vše aby, si získal tým na svou stranu, a když pak přišel v roce 2017 Bottas, bylo na něm vidět, že on s Hamiltonem naopak psychologicky válčit nechce.“
Jak tedy vnímáte Hamiltonovo nedávné prohlášení, že neví, zda bude v F1 působit i dál?
„Rozhodně je v pozici, kdy si může určovat. Ví, že kdyby tým ztratil klíčové lidi, jako jsou Toto Wolff nebo jeho závodní inženýr Bono (Peter Bonnington), bylo by to pro něj těžší. V tuto chvíli proto vyvíjí tlak na Mercedes a tyto lidi, aby s ním minimálně ještě na rok zůstali a pokusili se o osmý titul. Na druhou stranu si ale myslím, že se mu to stejně povede. I kdyby Wolff odešel, Hamilton se o to pokusí, protože bude chtít ten rekord udělat.“
Napadá vás tedy něco, co by mu mohlo v tom osmém titulu zabránit?
„Těžko říct. Nevíme totiž, jak bude vypadat příští rok pozice Red Bullu, jejichž dodavatel motorů Honda v F1 skončí. Bude proto Honda při svém posledním roce dál tlačit na vývoj? Nebo ne? Osobně si myslím, že spíš ne. Red Bull s Verstappenem jsou sice nadějí, že by mohl Mercedesu někdo konkurovat, ale teprve uvidíme.“
A co Hamiltonův týmový kolega Valtteri Bottas?
(usměje se) „To ne. Bottas je hodný kluk, ale Hamilton má v týmu obrovskou psychologickou výhodu. A něco takového musí každý týmový kolega pocítit – ať už se mu blbě spí nebo se mu nedostává takové pozornosti. Myslím, že Hamiltonovu cestu teď nikdo nezastaví.“
