Landa jel v Německu jako Žito 44: Budili jsme velkou pozornost
Budil kolem sebe rozruch. A byl za to rád. Přesně to měl totiž v úmyslu. Stejně jako chtěl Daniel Landa alias Žito 44 v Německé rallye pokračovat v točení svého filmu. Na startovní listině proto figuroval pod pseudonymem Žito, vůz měl obsypaný kamerami a lidé u jeho boxu postávali skoro stejně jako u hlavních lídrů. Navíc si nevedl špatně ani na trati. Dokončil na osmatřicátém místě.
Změnil jste si jméno na Žito, pořídil jste si k němu i novou závodní licenci, proč jste se tak rozhodl?
„Jak jsem řekl na zatím posledním velkém koncertě před dvěma lety: Jedná se o hru. Žito 44 je sportovně umělecký projekt, experiment. Měl by trvat do konce roku 2014, v nejhorším si to o rok prodloužím. V rámci této hry potom přišlo i šokující televizní vystoupení s kohoutem. Nechápu, čemu se všichni tak diví, je to nadsázka a zábava. Žito je reálná fikce a víc zatím neprozradím.“
Obnášela nicméně změna vašeho jména v rallye organizátorů nějaké komplikace?
„Organizátoři byli úplně v pohodě, dobře se bavili, a tak to má být. Pseudonym na licenci nikdy žádné komplikace nepřináší.“
Jak přesto vnímali vaší novou identitu na Německé rallye vaší protivníci? Chodili za vámi?
„Ti lidé, se kterými jsem mluvil, to naprosto chápou. Zasmáli se a drží projektu palce. Někteří možná s námi budou spolupracovat, jiní nás zase zvali k sobě na závody do různých koutů Evropy. Diváci se nás zase hodně ptali, co znamená ten červený symbol, který máme na autě i kombinézách. Často si nás fotili, přestože jsme jeli až s číslem 131.“
Kvůli sbírání materiálu pro váš film jste měl na voze i hodně kamer. Budilo to pozornost?
„Jasně. Náš čarodějnický design je velmi výrazný, v rallye hodně netypický a budí velkou pozornost. Trčet z davu je ale naším záměrem.“
Spolu s vámi se zúčastnil podniku i Martin Prokop, byli jste spolu v kontaktu během rallye? A jelikož to byla vaše první účast v Německé rallye, radil vám nějak?
„S Martinem se známe dlouho, v kontaktu na závodech jsme. Často nám pomohl, když nám něco chybělo, naposledy na Sardinii nám půjčil helmu, když nám jeden výtvarník nevědomky přestříkal homologační štítky.“
Vloni jste říkal, že by vás samotného zajímalo, jak by to vypadalo, kdybyste třeba rok mohl fungovat jako vrcholový sportovec. Vnímáte na sobě třeba, co se rallye týče, nějaký pokrok?
V tom autě je potřeba sedět pořád, abyste se dostal někam dál. Já jezdím dost málo, ale s tolika odjetými kilometry jako teď v Německu přibývají zkušenosti i kdybyste nechtěl. Cítíte se jistější v zatáčkách, do kterých nevidíte a jedete jen na to, co slyšíte. V naší kategorii jsme jezdili i třetí časy, ke konci dokonce jeden druhý. Třeba ale v pátek jsme měli jeden výpadek, když, před námi nabourali dva jezdci ze špičky a my šli pěkně za nimi při objíždění výstražného trojúhelníku. To byla celkem velká rána. Ale naši kluci se vytáhli, spravili to a druhý den jsme s obrovskou penalizací frčeli dál. Alespoň to bylo trochu dobrodružné.“
Je rallye těžší než plavání se žraloky, které už jste absolvoval a kde vás jeden z nich kousnul?
„Rallye a nádechové potápění do dvacetimetrových hloubek za žraloky se nedají nijak srovnávat. Obě disciplíny vyžadují úplně jiné dovednosti. Jakýkoliv strach ale ani do rally nepatří. A do projektu Žito už vůbec ne, to je jen pro odvážné.“
Plánujete se přesto do konce sezony ještě zúčastnit nějakého podniku WRC?
„Letos už nic nepojedeme, natočili jsme první vratké krůčky za velkým snem, jak jsme potřebovali. Teď řešíme příští sezónu, ale i to už je v rámci našeho reality pořadu o sedmi téměř nesplnitelných snech, vlastně zázracích. Je to projekt proti předpodělanosti a na podporu všem pilným snílkům. Touha je padnout a vstát.“
