Napsal si vlastní pohádku o chytrém Honzovi. Prolétl šesterem závodů, porazil desatera soupeřů, až urval královskou korunu pro mistra světa ve WRC2. „Je to odměna za všechny ty roky dřiny,“ uznal Jan Kopecký. Věděli jste, že byl v mládí nadějný atlet a softbalista? Že si musel rallye u svého otce, okruhového závodníka Josefa, prosadit? A že se tato životní sezona málem ani neuskutečnila?
Sotva se vrátil v úterý do Česka, hned ho kamarádi lákali do baru. Zprvu se mu moc nechtělo… když ale dorazil, čekalo ho překvapení: „Přišel jsem a najednou tam všichni vyskočili, začali zpívat, měli tam české vlajky a užili jsme si to. Chtěl bych jim i své přítelkyni poděkovat, že to připravili, bylo to moc příjemné,“ usmál se Jan Kopecký, právem slavící mistr světa WRC2.
Dá se tedy tento váš mistrovský titul ve WRC2 označit za životní úspěch?
„Asi bych řekl, že to byla nejúspěšnější sezona, jakou jsem kdy jel. Byly to těžké závody, ale něco takového se nám ještě nepovedlo. Byť by samozřejmě bylo skvělé vyhrát ještě teď ve Španělsku, ale to je sport. Vyhrál můj kolega, já byl druhý a jemu patří gratulace. Celkově však super.“
Navíc se ten triumf rodil dost nečekaně. Ještě na začátku sezony to s vámi nevypadalo růžově, že?
„Ano, je to nečekané. Před sezonou to nevypadalo moc dobře, snažili jsme se v rámci soukromého týmu získat finance pro start v MS, žádali jsme i o podporu Autoklub ČR, ale nakonec jsme sehnali asi jen polovinu budgetu a museli ten projekt zrušit. V listopadu nám však volal též pan Hrabánek (šéf Škody Motorsport), s tím, že bychom mohli mít šanci startovat v Rallye Monte Carlo s tovární podporou. Museli jsme to vyřešit celkem brzy, ale zvládlo se to a nakonec se tam podařilo i vyhrát. Obecně jsme to měli ze začátku sezony nastavené tak, že každé naše pokračování sezony ve WRC 2 jsme si museli s Pavlem Dreslerem vyjet úspěchy. Alespoň jsme věděli, na čem jsme.“ (směje se)
Byl tak triumf i bonusem za všechny ty roky v rallye?
„Jednoznačně, tohle bylo odměnou za všechny ty roky dřiny. I v těch minulých letech jsme dosáhli na špičkové výsledky, ale je to kočovný život. Spousta dní, víkendů jste pryč, spíte víc v hotelových postelích než ve vlastní… Mám z toho radost, ale doufám, že ještě nekončíme a budeme závodit dál.“
K rallye jste si ale musel dojít. V mládí jste prý dělal atletiku a přehodil i kostelní věž. Problém však byl, že na druhé straně bylo auto, jemuž jste zničil přední sklo. Je to pravda?
(směje se) „Je. Na základní škole jsem ale třeba vyhrál i čtyřboj v atletice, nebo se stal s kosteleckým týmem mistrem ligy v softbalu. Vyzkoušel jsem v dětství řadu sportů.“
Kdy se tedy probraly ty motoristické geny po otci Josefovi, který jezdil na okruzích?
„V jedenácti letech. Já jsem ovšem odmala doprovázel tátu na různé závody, ať už v motokárách nebo na okruzích a prakticky to bylo asi o tom, kdy si o to řeknu. A to nastalo v jedenácti. Přišel jsem a řekl, že bych si ty motokáry chtěl taky zkusit.“
Jaká byla otcova reakce?
„Prvotně byl asi rád. I když to bylo trochu komplikovanější, protože jsme neměli tolik peněz, abych měl dobrou techniku, a první rok jsme spíš bojovali. To mi ale nevadilo, protože jsem se díky tomu naučil řadu věcí. Nakonec jsem z toho ale vyrostl, postupně jsem začal být poměrně vysoký a těžký, takže jsem musel motokáry opustit a šel na okruhy. V šestnácti jsem vyhrál Fiesta Cup a Pick-up Cup a poté, co jsme absolvovali i Porsche Carrera Cup, říkal jsem: Pojďme zkusit ještě rallye.“
| Kopecký ve WRC 2 V ROCE 2018 |
|
Rallye Monte Carlo 1. místo/10. místo ve WRC Rallye Korsika 1. místo/8. místo Rallye Sardinie 1. místo/8. místo Německá rallye 1. místo/9. místo Turecká rallye 1. místo/7. místo Katalánská rallye 2. místo/13. místo |
To už ale taťka nebyl vzhledem k vyššímu nebezpečí moc rád, že?
„No, moc se mu to nelíbilo a myslel, že se brzy vrátíme zase na okruhy. Rallye je fakt něco jiného. Na okruhu máte zázemí v boxu nebo kamionu, kdežto rallye je hodně o kompromisech. Jste pořád venku, v terénu, jedete od rána do večera, kdežto na okruhu třeba máte tréninky a jeden závod za den. V rallye se závodí na normálních cestách, kdežto na okruzích máte bezpečnostní zóny… Ano, je to nebezpečné, ale to je vlastně každý sport, pokud u něj nepoužíváte hlavu.“
Jak jste ho tedy přesvědčil?
„Myslím, že poznal, že nejsem takový chachar, který by šílel. Jasně, ze začátku tam nějaké výpadky byly… ale vše pak šlo od výsledků. Kdybych nebyl úspěšný, tak je jasné, že by bylo lepší se vrátit na okruhy. Jenže výsledky přicházely, takže už pak nebylo cesty zpět.“
Spolehlivost je vůbec vaší silnou stránkou a je o vás známo, že málo havarujete. Jak se vám tedy podařilo spojit tu rychlost a zároveň bezpečnost?
„Ta pověst je dobrá, ale zase je to o výsledcích. Musíte mít však i štěstí. Také jsme to mohli někde letos rozbít, trefit kolo… Nejsem už ale takový chachar, jako když jsem v mládí neřešil, zda vyletíme nebo ne. Teď už nad tím přemýšlím, vím, kdy mám jet jakým tempem a to se snažím aplikovat.“
Ten recept tedy podle vás zní?
„Obecně, když věci fungují, jak mají, člověk si rozumí s autem, spolujezdcem a okolí směrem k vám funguje, je to jednoduché. Musíte znát i to auto, a když ho máte v paži, tak je to krásný pocit, ho řídit a ještě se svézt na přilnavosti pneumatik. Na to jsme asi přišli a užíváme si to.“
Takže je to i o té škodovce, kterou máte za ty roky v paži?
„Určitě ano, ale myslím, že bych si poradil i v jakémkoliv jiném autě, do kterého bych se posadil.“
Co pak práce s psychikou? Moderní je dnes ladit hlavu u psychologů…
„Když jsem byl mladší, tak jsem psycholožku dvakrát navštívil, ale bohužel se to asi minulo. Moc jsem tomu nerozuměl, paní se ve mně snažila vzbudit kus ženy, takže jsem po dvou návštěvách šel vlastní cestou. S hlavou jsem ale problém neměl, protože jsem vždy měl po boku řadu lidí, včetně táty, rodiny a když jsem potřeboval, mohl jsem to řešit s nimi. Psychologa jsem nepotřeboval.“
A to vzbudit kus ženy? To vypadalo jak?
„To nevím, do toho jsme se právě nakonec nedostali.“ (směje se)
Vedle WRC2, ME nebo českého mistráku jste v minulosti vyhrál i asijsko-pacifický šampionát. Když se tedy ohlédnete zpět, kde to podle vás bylo nejšílenější?
„Je pravda, že ten asijsko-pacifický šampionát byl velká zkušenost. Austrálie, Čína, Japonsko… takové podmínky se tady nenajdou a dalo nám to řadu zkušeností. V Malajsii jsme třeba jezdili v palmových hájích, to bylo asi nejspecifičtější.“
| Co je WRC 2? |
|
Doprovodný šampionát FIA mistrovství světa v rallye (WRC), který je vypsán pro vozy kategorií R5, Super 2000 a N4, jenž se jezdí na stejných tratích a při stejných podnicích jako vozy elitní kategorie WRC. |
Takový Loeb nebo i Martin Prokop se přesunul na Rallye Dakar. Lákalo by vás i tohle?
„Zatím ne, uvidíme, zda k tomu dospěju. Je to něco jiného než klasická soutěž, zároveň je tam třeba zase jinak stavěné auto… Kdo ví, třeba by mě to chytilo. Na to je však ještě čas. Navíc Dakar je časově náročný, člověk je pak měsíc pryč a to bych teď asi nechtěl.“
Co tedy dál? Jste mistr Česka i WRC2, ale jak to, že ta cesta k WRC stále nevychází? Je to o penězích a malém českém trhu?
„Je to nastavené tak, že WRC můžeme jet, jen pokud seženeme silného sponzora, ale to se bavíme třeba o částce, která začíná na dvou milionech eur na rok… a to je asi v Česku nemožné sehnat. A jet dva tři závody ve WRC v sezoně, to bych nechtěl. Na to je ten vztah, který mám se Škodovkou vybudovaný, velmi silný a to partnerství bych nechtěl do budoucna rušit.“
Takže i nyní, kdy vám skončila smlouva, řešíte s továrním týmem Škody pokračování?
„Přesně tak, bavíme se, jak to bude vypadat příští rok a jak bude vypadat další sezona.“
Zlepšily se vám s mistrovským titulem i vyjednávací podmínky?
„To teprve uvidíme.“ (směje se)
Zároveň by to ale zřejmě znamenalo zůstat ve WRC2, neboť Škoda elitní WRC nejezdí…
„Asi ano, byť je tohle otázka na naše šéfy. Co by se mi ale líbilo, kdyby třeba Škodovka vyvíjela nějaké auto, R2, jež bychom byli schopní dát mladým klukům a zkusit najít nějaký talent. Vychovat ho třeba pro škodovku, aby byl naším následovníkem a mohl pak startovat na té nejvyšší úrovni.“
Takže jaký program byste si pro příští rok vysnil?
„Baví mě být u vývoje. Obecně se všechno zlepšuje a chtěl bych se tomu i věnovat. A pokud se budeme bavit o závodech, tak bych rád závodil v mistrovství světa.“
