Na Barum Rally Zlín zažil snad vše: vedl, vyhrával rychlostní zkoušky, porážel legendy. Jenže pár kilometrů před cílem Erik Cais havaroval. Po chybě v pravotočivé zatáčce se začal ihned omlouvat navigátorce Jindřišce Žákové. „Chtěla to vyhrát stejně jako já. Po vystoupení z vozu jsme si oba poplakali. Měl jsem ohromný vztek sám na sebe,“ prohlásil dvaadvacetiletý pilot týmu Orsák Rallysport, který se už připravuje na podnik evropského šampionátu na Azorských ostrovech.
Jak moc drsný byl ten náraz v poslední etapě?
„Mírný. Jen jsem si lehce narazil loket o dveře a pak mi trochu bolí krk. To jsou běžné maličkosti, které člověk nevnímá. Zažil jsem horší věci na kole, když jsem jezdil ještě závodně. Po fyzické a už psychické stránce jsem v pořádku.“
Vedl jste Barumku o dvacet vteřin, o náskok jste ale přišel asi osm kilometrů před cílem. Jaké byly první momenty po opuštění auta?
„Byla to jedna z nejvíce emociálních chvil. S navigátorkou jsme si poplakali, měl jsem vztek sám na sebe. Moc mě to mrzelo.“
V neděli jste vyhrál čtyři rychlostní zkoušky, dominoval jste. Jaká byla strategie do poslední erzety, před kterou jste si vypracoval dvacetivteřinový náskok?
„Asi jsem to pojal trochu opatrněji, než jsem měl. Mnoho lidí si bude myslet, že jsem jel na zkoušce moc rychle, proto přišla havárie. Jenže se podle mě stal opak. Navíc v předchozích závodech jsem byl v jiné situaci – byl jsem zvyklý na poslední zkoušce bojovat, vymáčknout vše na maximum. Také se mi podařilo se někdy posunout celkovým pořadím. Na Barumce jsem však potřeboval dojet, pouze. To bylo pro mě dvakrát těžší. Je možné, že ta chybka pramenila z tohoto, i když pomalu jsem rozhodně nejel. To jsou zkušenosti, ze kterých budu v budoucnu čerpat.“
Dobrými výkony jste mnohé překvapil. Vyhrál sobotní etapu…
„To bylo nádherné. Cítil jsem se hodně dobře, tým mi připravil špičkové auto. Vážím si toho, že jsem podával dobré výkony na suchu. Já čekal, že bude více pršet a trať bude mokřejší, což mi vyhovuje více. I tak byla Barumka velmi těžká. Je to dlouhý a náročný závod.“
Na některých rychlostních zkouškách jste porážel zkušené piloty jako Jana Kopeckého nebo Nora Andrease Mikkelsena. Bylo možné jet ještě rychleji?
„Stále se mám co učit. Na některých místech jsem to třeba mírně přebrzdil. Zkušenosti starších pilotů mi ještě chybí. Třeba jsem nevěděl, jakou rychlostí mohu do zatáčky vjet, aby to bylo na té přesné hraně. Zatím čerpám z mých nabraných zkušeností, které mám s Fordem Fiesta Rally2. A to se mi dařilo. Málokomu se podařilo vést dvacet vteřin před králem Barumky Honzou Kopeckým, který tady je dlouhá léta neporažen.“
Co jste říkal na ohlasy pilotů? Například Jan Kopecký tvrdil, že jste si zasloužil vyhrát Barumku…
„Moc si vážím slov od pana Kopeckého. Napsal mi také Martin Prokop, který poslal hezké video se vzkazem. Opravdu mnoho závodníků mi napsalo krásné zprávy, volali mi. V kontaktu jsem také s Filipem Salačem. Děkuji všem fanouškům, co mi posílají vzkazy. Té neuvěřitelné podpory si moc vážím a těší mě to. Diváci byli úžasní. U trati jsem viděl spoustu ohňostrojů, světlic. Udělali nádhernou atmosféru.“
Co vás čeká dál?
„Doufám, že si najdu v týdnu čas, abych vyjel na motorku. A trochu si pročistil hlavu. Za týden nás čeká další závod na Azorských ostrovech, takže se musíme zaměřit na šotolinu. Poté nás čeká Portugalsko. Chci navázat na Barumku, kde jsem ukázal, že se můžu měřit se špičkou.“
