Tomíček: Jsme motoroví kočovníci

To plošinář Luboš Tomíček zvládl za tři měsíce 68 závodů. A před pražskou Grand Prix v sobotu Na Markétě stihne ještě ve středu a čtvrtek dvě ligové jízdy v Anglii.

„Do Prahy přiletím v pátek a půjdu přímo na trénink. Vůbec mi to nevadí. Naopak, v Anglii se rozjezdím. Mám rád, když je program nahuštěný. Přemažu tím tlak a předstartovní stres,“ říká 22letý Tomíček.

Lukáš Dryml, další český jezdec, který se zúčastní pražské Grand Prix, na rozdíl od vás preferuje týden klidu a přípravy. Čím si to vysvětlujete?
„Každý musí najít svůj rytmus. Někdo odpočívá a koncentruje se, ale já to mám jiné. Kdybych tu byl celý týden, pořád budu přemýšlet nad tlakem, který v Praze před tímto závodem cítím. Proto pojedu do Británie, kde stres vyplavím jiným stresem.“

Opravdu vás neunavuje absolvovat tolik závodů?
„Od dubna jich bylo osmašedesát, to mnozí odjedou za celou sezonu. Na druhou stranu třeba můj kolega v anglickém týmu Lakeside Švéd Andreas Jonsson zvládl během třiceti dní šestadvacet závodů. A někteří další jezdci mají už v tuto chvíli odjetých sto deset závodů.“

To nemá s žádným jiným motoristickým sportem srovnání.
„Jsme motoroví kočovníci. Něco jako tenisté. Já třeba jezdím čtyři ligové soutěže. Kromě té doma také v Polsku, Anglii a Švédsku. I ostatní musejí jezdit hodně soutěží. Musíme, protože v Grand Prix se moc nedá vydělat. Je to spíše prodělečné.“

Jak je to možné?
„Nejsou tam vysoké prize-money. Nepokryje to ani výdaje za techniku. Jezdci se už kvůli tomu bouřili. Příští rok se to však zvedne. Už by to mělo být v pořádku.“

Láká vás takový způsob života, pořád se hnát za dalším startem?
„Sedím také čtyřikrát týdně v letadle. Vyhovuje mi to. Pro mě je naopak těžké být dlouho na jednom místě. Nevýhodou je, že si to místo pak ani neprohlédnu a musím se starat o veškerou logistiku.“

Jak jste se změnil v poslední době jako závodník?
„Vyzrál jsem. V zimě jsem podepisoval lukrativní kontrakty se slavnými kluby. Zvykl jsem si na větší tlak. A doufám, že jsem se víc vyjezdil. Ovšem je těžké sám sebe posuzovat. Nerad se na sebe koukám na videu, pořád vidím spoustu chyb. Pro psychiku je lepší věřit, že bylo vše v pořádku.“ (smích).

Co bude v sobotním závodě Na Markétě nejdůležitější, abyste mohl konkurovat nejlepším plošinářům světa? Vždyť to bude váš teprve pátý start v Grand Prix v životě.
„Hlavně musím mít hodně ostré lokty a nemít před nikým respekt. K té odvaze mi pomáhá hlavně domácí publikum. To mě dokáže vždy vyhecovat.“