Vršecký: Švýcara nic nerozhází
Po dvanácti letech může Evropský šampionát tahačů ovládnout český pilot.
David Vršecký má k této snové metě rázně nakročeno.
Před posledním pohárovým závodem vede o osmnáct bodů před svým stájovým kolegou Švýcarem Markusem Bösigerem a ve španělské Jaramě mu stačí dojet i těsně za ním.
„V našem kolektivu se roztrhl pytel se sázkami. Pokud celkově vyhraju, pár mechaniků a další člen se musí oženit,“ mne si ruce jezdec českého týmu Buggyra.
Vztahuje se ta sázka i na vás, pokud uspějete?
„Já už jsem jednou ženatý byl. Nyní však má přítelkyně do Španělska přijela. Přemýšlel jsem o tom. Pokud by se to vzalo vážně, a ne kvůli sázce... Ale jsem zvědavý na své mechaniky. Prostě za moji výhru budou svatební koláče.“
Jenže připravit o sňatek vás může jen kolega Markus Bösiger. Není situace ve vašem týmu spíše napjatá?
„Vůbec. Je jasné, že nejlepší evropský trucker vzejde z Buggyry. Akorát Markus může ještě za nějakých okolností skončit celkově třetí. Je to dobré, vždyť po posledním závodě nás čeká jistá oslava.“
Takže se dá mezi vámi čekat boj, nebo týmová režie, radši se vsadí na jistotu?
„U nás neurčuje výsledky nějaký hlavní mozek. Každý taky máme jiné sponzory. Ještě se o titul s Markusem pořádně popereme. Pro jistotu vím, že když Markus oba pohárové závody vyhraje a já v nich budu druhý, tak s rezervou titul získám. Ale nebude to snadné.“
Občas mezi týmovými jezdci dochází i k psychologickým válkám. Nezkusíte to?
„Na Markuse? To je, jako kdybych položil párátko na kolej a s cílem vykolejit pendolino. Někdy ho musíme i drknout, aby se vůbec zasmál, když vyhraje. Nedává emoce znát, nic ho nerozhází.“
Ale určitě víte o jeho dalších slabinách?
„No, jede každý kolo úplně stejně, pořád zrychluje a neudělá chybu (smích). Prostě po dvou letech, co jezdíme spolu, bych jeho chyby spočítal na jedné ruce. Jen možná trochu postrádá dravý styl s občasným riskováním.“
Jak teď vlastně spolu komunikujete?
„Normálně se zdravíme, ale nijak zvlášť se spolu nikdy moc nebavíme. Náš vztah je však férový, klacky pod nohy si nehážeme. I když párkrát jsme se už střetli a na okruhu se nešetříme.“
Za vámi je v celkovém hodnocení třináct soupeřů na tahačích z německé velkotovárny MAN. Co říkají na takovou situaci před posledním podnikem?
„Gigantické fabrice to samozřejmě nevoní. Hledají už kličky, jak by zarazili náš motor sestavený se dvěma turby. Kdyby se technika sjednotila, nejsem proti. Ale proč trpět, když jsme rychlí? Dlouho jsme se k takovým výsledkům museli prokousávat.“
