Hrbolatá trať, ostré obrubníky, svodidla a minimální počet únikových zón.
Jezdeckou chybu tady trestá zeď. Definitivně. Ale právě proto jsou městské tratě tolik populární. Monako není jediné místo na světě, kde se po běžných ulicích jednou za rok prohánějí závodní auta.
Odborníci předpovídají soumrak klasických tratí, které ze scény postupně vytlačí moderní městské okruhy.
Když se před lety proháněla cestovní auta třídy DTM ulicemi Šanghaje, musely jim z cesty zmizet přes tři stovky železných poklopů kanálů. Hrozilo nebezpečí, že ostré závodní stroje si o ně urazí kolo. Takže dělníci kanály vytrhali a díry v zemi dočasně zaasfaltovali.
Městské tratě představují dilema. Pro jezdce kvůli nebezpečí a omezeným možnostem předjíždění, pro pořadatele složitou přípravou, kdy je potřeba běžné městské tepny někdy i za pár desítek hodin změnit v bezpečnou rychlostní arénu.
Za tu slávu pro jezdce a peníze pro pořadatele to ale stojí. S klesajícím zájmem diváků složitě cestovat na vzdálené okruhy za městem je výhodnější přivést motorsport přímo do ulic metropolí.
„Fanoušci jsou čím dál línější. Navíc s rozvojem televize a vůbec digitálních médií je pohodlnější sledovat závody doma u televize,“ říká Němec Thomas Farchtner, který se léta zabývá sportovním marketingem a lidem okolo formule jedna teď pomáhá připravovat projekty dalších městských okruhů.
Je jasné, že fenomén Monaka nezůstane osamocen.
Už v loňském roce se ukázalo, že městský závod ve Valencii byl dobrým tahem, stejně jako formulové bitvy na improvizované městské trati v Singapuru.
Letos proto do kalendáře přibyla trať Yas Marina. V luxusním centru Abú Dhabí rychle roste ultramoderní městský okruh za 8,5 miliardy korun financovaný z bezedných rozpočtů ropných firem v arabských emirátech.
„Trend je takový, že ze sledování závodů se stává společenská událost, kterou lze doplnit pobytem v luxusních hotelech a utrácením peněz v síti přilehlých nákupních center. To všechno navíc večer za doprovodu umělého osvětlení. Vždyť za zábavou se přeci chodí hlavně večer,“ vysvětluje důvody vzniku městských okruhů Farchtner.
Ke zjištění, že závodit se nemusí výhradně jenom na sterilním okruhu někde za městem, vedla v minulosti celkem kuriózní cesta. Pořadatelé se vždy snažili uspořádat závod tam, kde se sejde co možná největší počet diváků.
Krokem vedle bylo z tohoto pohledu závodění na letišti. Příkladem jsou Velké ceny na rakouském Zeltwegu a v americkém Sebringu. Slepou uličku představovaly i improvizované tratě na dálnici v portugalském Monsantu.
Monoposty F1 se dokonce podívaly i na hotelové parkoviště. To bylo v Las Vegas. Jezdci i diváci si ale stěžovali na chybějící atmosféru.
Marketingoví specialisté se shodují, že ideálním místem pro koncentraci fanoušků je městská trať. Ta v Monte Carlu je krásná, ale cirkus F1 už léta naříká na stísněné prostory pro boxy.
Také s týmovou logistikou a dopravou diváků je velký problém, přesto na slavné Monako nedá nikdo dopustit. A už vůbec ne starousedlíci. Formule jedna jim sice na několik dní totálně ochromí život ve městě, na druhou stranu ale s sebou královna motoristického sportu přiveze velké peníze.
Chcete si na tento víkend pronajmout hotelové apartmá přímo s výhledem na trať? Pokud bude ještě nějaké volné, připravte si v přepočtu přes dvě stě tisíc korun.
Přitom automobilový závod v uličkách Monackého knížectví neměl zrovna vydařený začátek. Kvůli hromadné havárii v roce 1950 tehdy hned v prvním kole vypadlo deset vozů a jezdci protestovali proti špatné bezpečnosti trati.
Přesto všechno se z Monaka po letech stala legenda, která proslavila formuli jedna po celém světě a do kdysi amatérského sportu přivedla bohaté sponzory a velké automobilky.
A Monako se svými 3340 metry asfaltu vinoucího se od přístavu nahoru ke kasínu také položilo základ tradici městských okruhů.
