Romana Barboříková
7. srpna 2021 • 15:45

S velkou jizvou olympijský rekord: Něco takového se měří? diví se Vlach

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
Dresy repre? Neurazí, ale žádná sláva. Konečně zajímavé nápady, ale sráží je…
VŠECHNA VIDEA ZDE

Měl velkou radost už jen z toho, že se po operaci ramene dostal zpět do tréninku a do formy, aby mohl vyrazit na svou první olympiádu. Moderní pětibojař Martin Vlach na ní ukázal, že je velkou českou nadějí svého sportu. Předvedl to hlavně v poslední kombinované disciplíně běhu a střelby, ve které vytvořil nový olympijský rekord. Díky tomu se z 19. místa vyhoupl na pátou pozici. „O konkrétním umístění jsem předem nepřemýšlel, ale kolem 8. místa jsem cílil,“ prozradil čtyřiadvacetiletý všestranný sportovec.



Vytvořil jste nový olympijský rekord v kombinaci běhu a střelby. Jste rád?
„V pětiboji se ty rekordy zas tak nepočítají, protože ona je vždycky jiná trať. Vůbec jsem nevěděl, že se něco takového měří. Jsem za to rád. Mluvím úplně upřímně, úplně nevím, jakou výpovědní hodnotu to má. Máme lepší boty, než měli před pěti lety. Je to takový bonus, ale nezakládám si na tom jako atleti nebo plavci.“

Napadlo vás během léčby ramene, které jste si poranil letos na jaře, že byste mohl být pátý na olympiádě?
„Já jsem byl pátý? Já myslel, že šestý…“

Pátý.
„No tak tím líp. Na jednu stranu jsem skrytě doufal, že to zvládnu doléčit. I doktoři mě o tom ujišťovali, že když nebude žádná komplikace, tak to stihnu. Otázka byla, jak na olympiádu natrénuju. Rozhodně to nebylo úplně, co se přípravy týče, stoprocentní. Těch pár týdnů, co jsem nemohl nic dělat, tam chybí. Ve vodě i v šermu. Do závodu jsem šel s tím, že když v šermu zvládnu nějakých 20 vítězství, mohlo by to i cinknout. I s nějakou malou chybou na jízdě. Nakonec z toho bylo 16, což je pořád můj dlouhodobý průměr. Doufám, že se bude zlepšovat, protože v šermu mám hroznou rezervu. Jde to pomaleji, než jsem doufal. Ale pomalu se posouvám, tak třeba za pár let to zase bude lepší.“

Martin Vlach a Jan Kuf skončili oba do osmého místa
Martin Vlach a Jan Kuf skončili oba do osmého místa

Je hodně vidět jizva na operovaném rameni. Co jste s ním vlastně měl?
„Udělal jsem takovou chybku na tréninkovém parkuru. Koník mě taky úplně nepodržel, oba jsme šli do kotrmelce, já jsem tvrdě dopadl na rameno a potrhl si vazy. Naštěstí jsem se díky celému týmu a doktorům velmi rychle dostal na všechna vyšetření a operaci. Skvěle mě odoperovali, pak jsem se dostal pod ruce skvělým fyzioterapeutům, kteří mi to extrémně rychle rameno rozhýbali. Pořád s rukou ještě cvičím, protože to není stoprocentní. Naštěstí ale byla rekonvalescence opravdu rychlá.“

Limitovalo vás při závodě ještě samotné rameno, nebo spíš jen nedostatek tréninku?
„Ono to souvisí. Limitovalo mě to na tréninku, protože jsem tréninky ve vodě nemohl chodit úplně naplno. Jednou jsme zkusili šerm a hned plavání. Na šermu jsem do toho dostal ránu od soupeře, pak jsme šli těžký trénink v bazénu a najednou jsem se vrátil dva měsíce zpátky. Nemohl jsem sáhnout do vrchní poličky v kuchyni. Celou dobu jsem se hlídal. Rozhodně mě to limitovalo v tréninku, v závodě teď až tak ne.“

Ani trochu?
„Ke konci šermu už jsem neměl tak živou ruku, ale zase jsem měl papírově nejsilnější soupeře. Celou dobu jsem měl docela dobrou bilanci vítězství a porážek, na konci už jsem šel jenom dolů. Na šermu mě to asi nejvíc limitovalo, ve vodě jsem asi taky plaval tři vteřiny za osobákem, tam mi taky ještě chybí síla. Jezdectví, běh… na jezdectví ruce potřebuju, ale tam je to v takovém směru, že mě to nelimituje. Na běhu a na střelbě to nevnímám. Jakmile jsem zvedl ruce do pozice, kde se střílí, tak už jsem to moc neřešil.“

V běhu to v závěru vypadalo, že máte hodně sil. Neříkáte si, že jste měl dřív začít útočit?
„Asi trochu namyšleně nebo sebevědomě řeknu, že závod umím rozkládat dobře. Trenér mi určitě řekne, jak jsem šel kolo, ale většinou je to vyrovnaně, nebo mírně stupňované. Myslím, že to tak bylo i teď, takže rozhodně jsem nedobíhal do cíle s tím, že bych ještě měl nějakou rezervu. Šel jsem úplně na hranu.“

Jak tedy hodnotíte páté místo?
„Úplně před závodem jsem nevěděl, co od toho čekat, ale že když nikde neudělám hrubou chybu, nějakým strašně špatným způsobem nezašermuju, nevyjedu se na koních, tak na střelbě a v běhu výkonnostní výkyvy nemám. V plavání je to taky v řádu bodíků. Šel jsem do toho s tím, že když neudělám žádnou chybu, desítka by měla vyjít. Postupem času, jak jsem ukrajoval disciplíny, věřil jsem tomu čím dál víc. Zvládnutí parkuru pro mě byla obrovská vzpruha, zvlášť s tím, co jsem viděl den před tím v ženském závodě. Tam jsem za čistou jízdu byl nesmírně rád. A do kombi jsem chtěl běžet co nejdál. O konkrétním umístění jsem nepřemýšlel, ale kolem 8. místa jsem cílil.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud