Hned devítinásobné zastoupení bude mít na olympiádě v Tokiu české plavání. Jeden z největších příběhů napsal Jan Šefl, který si svůj olympijský sen splnil až na počtvrté. V Japonsku přitom bude závodit po nejtěžších okamžicích své kariéry. Kamarád mu totiž hodil do pití kokain a 31letého rodáka z Plzně čekal roční dopingový trest. A když poté v Šamoríně zaplaval na stovce motýlek národní rekord a limit pro Tokio, dlouho nebylo jasné, zda mezinárodní federace Šeflův čas 51,89 uzná.
„Potvrzení přišlo až měsíc a půl po závodě. Bylo to nepříjemné, zároveň jsem s tím už nemohl nic dělat. Jen jsem čekal. Rozhodovalo se na politické úrovni, nějaký bafuňář seděl s razítkem a váhal, jestli to tomu Šamorínu dá nebo ne. Tři dny před mistrovstvím republiky jsem se dozvěděl, že do Tokia pojedu, takže se mi ulevilo,“ říká borec z Ústecké akademie plaveckých sportů.
Šeflovi účast na olympijském svátku nezkazí ani fakt, že se koná za koronavirových opatření a bez diváků na tribunách. „Těším se, přestože z mnoha stran slyším, jak to bude divné a nepříjemné. Jedná se o historickou olympiádu, poprvé jsou hry přesunuté a jednou budeme vzpomínat na to, že jsme toho byli svědky,“ popisuje.
Zatímco Šefl jede na své první hry, to znakařka Simona Kubová se při své třetí účasti s olympijskou scénou loučí. „Do Londýna jsem si to přijela užít, v Riu jsem naopak chtěla uspět, a to se mi vůbec nepodařilo. Současná sezona není optimální, v roce 2021 se mi zatím nedaří, takže nemám očekávání skvělých výsledků,“ vysvětluje 29letá rodačka z Chomutova.
Kubová, dříve Baumrtová, platila za výrazný ženský plavecký talent. Zažila ovšem i chmurné období bez výraznějších úspěchů, pak ale v její kariéře znovu ožily zlaté časy. „V tom mi pomohlo zasnoubení. Spadl ze mě stres z toho, že zůstanu na ocet,“ směje se znakařka.
Jméno Kubová vlastně na olympiádu přiveze úplně poprvé. „Přála bych si znovu přepsat rekordní tabulky a smazat své staré jméno. Snem zůstává finále a odjet zpátky domů se spokojeným pocitem. Letos se mi nedaří stlačit časy pod jednu minutu, ale věřím, že jdu po správné cestě.“
Zatímco v roce 2012 v Londýně byl Jan Micka nejmladším českým olympionikem ve výpravě, teď už se může počítat skoro mezi mazáky. „Kromě toho, že jsem o devět let starší, tak do Japonska jedu také jako otec, mám roční dceru,“ vyjmenovává držitel dvou českých rekordů na 800 a 1500 metrů volný způsob.
„Svoje osobní a české rekordy chci překonat, a pokud to vyjde na finálové umístění, budu spokojený. Vytrvalost mám natrénovanou, vyladím ještě rychlost. Potřebuji stlačit 1500 metrů kraul pod 15 minut, bude to oříšek, ale zvládnu to,“ uzavírá Micka.
