PŘÍMO Z TOKIA | Je to jeden z velkých českých příběhů Her v Tokiu. V tomto případě těch smutnějších. Plážoví volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner ve svém druhém zápase pod pěti kruhy podlehli favoritům z Ruska a v turnaji skončili. A byli z toho dost smutní. Navíc ani nemohli říct, že teď jedou domů. Po Perušičově pozitivním testu na covid-19 totiž zatím netuší, kdy budou moci z Japonska odletět.
Na rozpáleném kurtu se pokoušeli čeští beach volejbalisté Ondřej Perušič a David Schweiner o malý zázrak. Po předchozí prohře lotyšského páru v jejich olympijské skupině bylo jasné, že aby mohli proplout do dalšího utkání, musí porazit úřadující mistry světa z Ruska. Což ale nemusela být úplně nemožná mise, i když kotlem s prázdnými sedačkami se v jednu chvíli rozléhala hudba z filmu Mission Impossible. Češi už ale soka z východu dokázali zdolat na červnovém turnaji v Ostravě.
V prvním setu to vypadalo nadějně, sváděla se vyrovnaná partie, na jejímž konci se radovalo české duo. Jenže zhruba v polovině druhé sady se Perunovi s Davem, jak zní jejich přezdívky, přestalo dařit, prohráli a dobře nevstoupili ani do rozhodujícího zkráceného třetího setu. A tak se s olympijským turnajem dost rozladěně rozloučili.
Nebylo to dané jen smůlou v podobě Perušičova pozitivního testu na covid-19, kvůli kterému byl deset dnů zavřený v izolaci. Jeho parťák Schweiner s trenérem Tomatisem zase trčeli na karanténním hotelu a k prvnímu společnému tréninku se dostali až po oněch deseti dnech, večer před druhým zápasem ve skupině proti mexickému páru. Ten první, ke kterému nemohli nastoupit, prohráli kontumačně.
Ale zpět k sobotnímu zápasu a pocitům po něm. „Někomu to možná bude připadat překvapující, ale mé pocity jsou teď víceméně negativní. Přiletěli jsme do Tokia s o dost většími ambicemi. Za poslední dva týdny se toho ale stalo dost. Nakonec jsme dostali šanci se zúčastnit Her, bojovat o postup na písku. Jsem fakt hrdý na náš tým, že jsme zvládli první zápas proti Mexiku, ale nemůžu být pyšný na to, jak jsem zvládl druhou část zápasu proti Rusku. To je důvod, proč jsme prohráli,“ vzal na sebe veškerou zodpovědnost Perušič.
Jako správný parťák ho v tom ale Schweiner nenechal. „Jsme tam dva, a když to jednomu nejde, tak by se měl mít možnost opřít o toho druhého. A já jsem mu teď bohužel nedokázal pomoct. Z toho pramenila prohra, protože Rusové předvedli dobrý výkon.“
Teď už ale směřují jejich myšlenky k dalším turnajům, na kterých by se chtěli vrátit ke svým výkonům z doby před olympiádou. Prvním cílem je mistrovství Evropy ve Vídni, do kterého mají vstoupit 12. srpna. Jenže problémem může být to, kdy se bude moct české duo vrátit z Tokia. „Pořád nevíme a rozhodně se teď do kupování letenek pouštět nebudu, protože by to mohla být další katastrofa,“ poznamenal s hořkostí v hlase Schweiner.
Na obou bylo vidět hodně velké zklamání. Do Tokia totiž odlétali jako čeští černí koně na medaili. „Když vaše pětiletá práce takhle vezme za své během dvou týdnů, tak to samozřejmě hodně bolí. Jestli jde na tom vidět něco pozitivního, tedy kromě mého PCR testu, tak aspoň doufám, že se od toho odpíchneme do dalších turnajů. Opravíme chyby, věci, které nefungovaly, já trochu zapracuju na fyzičce a třeba už na mistrovství Evropy předvedeme nějaký dobrý výkon a výsledek,“ prohlásil Perušič.
