Sednout do lodi a pádlovat co nejrychleji. Může to být spolehlivá cesta k olympijskému zlatu, když má člověk čistou hlavu. Kanoista Martin Fuksa už je českou legendou, začátkem června si z generálky na Hry v Tokiu přivezl z mistrovství Evropy dvě zlata. Dohromady jich má už deset. „Doufám, že jsem soupeřům nahnal strach,“ usmívá se. Na olympiádě v Tokiu se ale nesmí bát ani sám sebe.
Je to nejlepší loděnice na světě. Aspoň Martin Fuksa a jeho pracovitý rodinný klan o tom nepochybují. V Nymburce nad místní elektrárnou při tomhle rozhovoru panovala letní pohoda za hlasitého doprovodu nadšeného ptactva. Úvodní téma ale nebylo příjemné. V olympijském Riu před pěti lety tehdejší medailový favorit Martin Fuksa zvadnul. A mělo to přímý vliv na to, kde je dnes. A možná na to, že bude jeho závodnická hlava v Tokiu připravenější.
Jak se po té době na Rio díváte?
„Já už bych se na to po pěti letech nedíval vůbec. Vždycky mi to připomenete jenom vy těmihle otázkami. Já Rio jinak vůbec neřeším. Říkám to furt dokola. Jedna z věcí byla, že mi bylo doporučeno, že mám shodit dvě, tři kila, abych měl ideální formu. S tím jsem se hodně trápil. Na trénincích i tam mi chyběla energie. Asi nějaký důvod byl, že jsem to nikdy nezažil, nikdy jsem na olympiádě nebyl. Byl jsem nějakej divnej. Sám nedokážu odpovědět, jaký jsem byl. Bylo to zvláštní.“
V čem?
„Nebyl jsem před závodem vůbec nervózní. Protože jsem si už možná v hlavě řekl: Je to olympiáda, je to těžký, nevím, jestli na to vůbec mám. Měl jsem v hlavě zbytečné pochyby. A když jsem jel finále olympijského závodu, tak když to řeknu blbě, já jsem si ho jenom projel.“
Jak to myslíte?
„Přijel jsem do cíle trošku unavený, ale rozhodně jsem do toho nedal úplně maximum. Rozhodilo mě taky to, že jsem zajížděl do bloků, a jak nás
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
