Olympijskou premiéru má za sebou a prožil ji s otevřenýma očima. Petr Fuksa mladší teprve v pondělí oslaví třiadvacetiny, ale v Tokiu už se porval s elitou. Na deblu se s bratrem Martinem dostal do semifinále, na singlu skončil o kolo dřív. „Mám co vyprávět, doufám, že za tři roky budu rychlejší,“ říká Fuksa.
Končí mu mládežnická léta, z nichž před dvěma lety vytěžil bronz na kilometru na ME do 23 let a na stejném šampionátu byl letos na dvoustovce i kilometru druhý. V Tokiu ale závodil s těmi nejlepšími na světě.
„Zkušenost to byla docela dobrá, užil jsem si to, že jsem mohl jet s takovými borci v rozjídce i čtvrtfinále. Myslím, že ve čtvrtfinále jsem jim docela stačil, jenom mi nevydržely síly,“ hodnotil Petr Fuksa svůj výkon v singlu. „Je to neskutečný rozdíl, tihle borci jsou fakt všichni hrozně dobří, už je jim přes třiadvacet a jezdí tu za dva. Rozdíl to je velký, na Evropě chybí Číňani, Kubánci, Brazilci, to jsou fakt dobré lodě. Tady jsou úplně všichni.“
Fuksa ve svém čtvrtfinále odmítl být za outsidera, na začátku napálil tempo a chvíli se držel s Polákem Glazuznowem i Kanaďanem Fitzpatrickem. V závěru mu došly síly, ale ještě vybojoval čtvrou příčku.
„Já jsem si to čtvrtfinále hlavně chtěl vyzkoušet, abych byl vepředu a nebyl hned od začátku vzadu. Postupovali dva, věděl jsem, že asi do semifinále nepostoupím, takže jsem to napálil a bohužel mi trochu nevydržely síly,“ líčil Fuksa. „Vítr šel hrozně zprava, já jsem levák, pro leváky podmínky nejsou dobré. Ale dal jsem do toho všechno, jsem spokojenej.“
Do závodu nastoupil na lodi, na níž jeho bratr strávil celou závěrečnou přípravu. Martinovi po třech měsících na poslední chvíli dorazilo kargo s jeho olympijským singlem a Petr se tak mohl přesunout z lodi, kterou si půjčil v Japonsku.
„Ta loď, co jsem měl na trénování, stála fakt za prd. Byl jsem naštvaný, že bych měl na ní jet závod, protože mi do ní teklo,“ zlobil se Petr Fuksa. „Je to úplně něco jiného než mám doma. Byl bych samozřejmě radši, kdyby na akci, na kterou trénuju pět let, lodě přišly, tak jak měly, a ne o tři měsíce později.“
Pro benjamínka kanoistického klanu bylo Tokio přelomovou událostí jeho kariéry.
„Budu vzpomínat krásně, byly to dobré zkušenosti. Užil jsem si to a budu mít co vyprávět, mám plno zážitků. Furt to mám kam posouvat. Ti kluci tady jsou hrozně vyspělá hovada. Fakt rychlá, velká. Já do toho snad ještě dozraju, víc natrénuju a za tři roky už budu velký konkurent,“ těší se Fuksa.
