Do střehu, pánové! Fleretista Alexander Choupenitch pojede na olympijské hry do Tokia bojovat o svou životní šanci a je správně naladěný. „Budu se těšit střádat vnitřní energii, abych byl hladovej a chtěl jim vyrvat srdce,“ hlásí bojovně.
Místo více než 250 soupeřů jich bude mít jen něco přes třicet. Alexander Choupenitch má velkou práci za sebou díky dubnové olympijské kvalifikaci na poslední chvíli. Ale ještě nemá hotovo. „Sezona pokračuje a vrcholí turnájkem v Tokiu,“ usmívá se.
Říkáte turnájek?
„Mluvím jako o turnájku, protože jsem absolvoval cestu. Na olympiádu se nechystáte měsíc, dva měsíce, na olympiádu se chystáte celý život. Jsem na sebe pyšný, co jsem absolvoval. Bude skvělé, když se povede, ale když se nepovede, zůstává, všechno dávalo smysl. Proto mluvím o turnájku, že se z toho nemůžeme pos…“
Jak to říkal Ivan Hlinka… Na druhou stranu ale chcete soupeřům vyrvat srdce, jak je těžké skloubit bojovné emoce a klidnou strategii?
„Když běžíte maraton, tak posledních pět set metrů umíráte, dáte do toho všechno. Ale v šermu musíte přesně kombinovat strategii a načasování. S tímhle jsem měl problémy. Šerm je o strategii, fyzičnu, chce to dělat vše včas. Ano, chci mu vyrvat srdce, ale nesmím mít rudý pohled býka. Musím zvažovat momenty, které můžou nastat. Dokonalé reflexy, načasování, vždycky vychází z toho, že jste tam vždycky s nadhledem, ne jenom v emocích.“
Máte už nervy?
„Dneska jsem ze spaní něco vykřikoval, má to přítelkyně se mnou těžký…“ (smích)
Pro Tokio máte trumf v novém italském trenérovi Stefanu Cherionim, jak funguje vaše spolupráce?
„Po mistrovství světa v Budapešti 2019 jsem se rozhodl pro změnu trenéra. Stefano Cherioni vyhrál s italským týmem olympiádu v Londýně a s ruským týmem olympiádu v Riu. Jsem za to strašně rád. Přijde mi, že všechno do sebe zapadá. Trenér do toho dává poslední puzzlík, který jsem postrádal. Baví mě to, oba dva máme strašný drive pro práci. Během karantény v Itálii jsme nemohli trénovat v hale, tak jsem makali v šestatřiceti stupních u něho na chodbě.“
Na čem jste spolu pracovali?
„Zařadili jsme nové věci, co můžou lidi překvapit. Přidal jsem, že bodám víc do boku. Když mi jde člověk víc do boku, otevře se prostor, který mám rád, to je na zádech. Pracovali jsme i na psychologické stránce. S trenérem jsme řešili vývoj zápasu.“
V jakém smyslu?
„Já si myslel, že v zápase je důležitý každý zásah, což je. Ale rozhodne to jeden, dva zásahy. Jako fotbal s Nizozemci. Nizozemec běžel sám na bránu, my jsme z odvetné akce dali gól. Kdyby to brankář nechytil, dopadne to jinak. Ve chvíli, kdy má soupeř momentum, musím ho nějak zastavit, když ho mám já, musím to využít.“
