Odklad olympiády jí vlastně přišel vhod. Devatenáctiletá gymnastka Aneta Holasová má letenku do Tokia od loňského mistrovství světa jistou a může se v klidu věnovat tréninku. Neplánovaně zvládla i větší část maturity, se kterou původně počítala až za rok, po svém prvním klání pod pěti kruhy. V koronavirové pauze nabírala fyzičku a chybělo jí cvičení na nářadí. „Nejvíc bradla. Máme na rukou mozoly, a když dlouho necvičíme, ruce změknou. A pak jsou ještě víc sedřené než normálně,“ směje se stříbrná v prostných z loňských Evropských her v Minsku.
Koronapauza ji, na rozdíl od spousty dalších sportovců, neodřízla od tréninku úplně. „Mohli jsme trénovat na Olympu, v Centru sportu Ministerstva vnitra. Jsem tam zaměstnaná, chodila jsem tedy normálně do práce,“ říká Aneta Holasová, stříbrná a majitelka účastnického místa pro olympiádu v Tokiu. „Nemají tam sice gymnastickou halu ani nářadí, ale posilovna a atletická hala mi opravdu hodně pomohly.“
Takže to nebylo tak, že byste musela cvičit doma v obýváku?
„Přesně tak. Nemusela jsem být zavřená doma v obýváku, jezdila jsem každý den do posilovny. Nářadí mi sice chybělo, ale nebylo to tak strašné. Mohla jsem posilovat, běhat… Nakonec to byla docela dobrá příprava.“
Jak moc vám nářadí chybělo?
„Hodně. Jakákoli pauza, třeba i pár dní, je hrozně poznat. I když máme tři týdny přestávku a člověk se pořád udržuje, chodí běhat, cvičí, pracuje se svým tělem. Každodenní práce na nářadí prostě chybí. Je potřeba opakovat a opakovat, aby se člověk do toho zpátky dostal.“
Kladinu byste ale mohla mít i doma, ne?
„To ano, i základní prvky z prostných se dají cvičit kdekoli na koberečku, ale nejvíc chybí bradla. Ta nenahradíte. Navíc my máme na rukou mozoly, a když dlouho necvičíme, ruce změknou. A pak jsou ještě víc sedřené než normálně.“
Jak dlouho jste nevyskočila na bradla?
„Skoro dva měsíce.“
A pak to bolelo…
„Sice jsem se snažila pořád dělat něco na hrazdě a pracovat se žerdí, ale není to ono… Hrazdička v posilovně je hladká, my máme žerď trochu drsnější, je to náročné.“
Žádné rukavice nepomůžou?
„Ne, ne. My sice máme na bradla na rukou řemínky, ale i tak… Když člověk chvíli necvičí, je pak úplně jedno, jakou ochranu má. Ani řemínky nepomůžou. Ale každý to má trochu jinak. Někdo má dlaně tvrdší a vydrží mu to. A když ne, pak má stržené ruce, no.“ (směje se)
Jak o takové stržené mozoly pečujete?
„Důležité je obrousit je, aby člověk neměl na dlaních hrbolky. Čím víc je to vystouplé, tím horší.“
Závodní sezonu vám vám asi koronavirus notně zdevastoval. Čeká vás něco kromě tréninku?
„Ale ano. Závody, které se měly konat na jaře, jsou posunuté na podzim. Takže mistrovství Evropy, které ME mělo být dubnu, nás čeká v prosinci.“
To máte na přípravu dost času, že?
„Já teď mám hlavně tři týdny volna a těším se, až vyrazíme do Chorvatska. Dělala jsem maturitu, bylo toho fakt hodně, aktivní odpočinek mi přijde vhod. Naplno makat začínáme 20. července.“
Vy jste stihla i maturitu?
„Ještě ji nemám úplně hotovou, dva předměty budu dělat v září. Chtěla jsem původně maturovat až za rok, abych měla klid na přípravu na olympiádu. Když se ale Tokio odsunulo, využila jsem toho, pustila se do učení a snažila se všechno dohnat. Dvě třetiny maturity jsou za mnou.“
To si tedy dovolenou skutečně zasloužíte. Asi tam ale nebudete jen ležet na pláži, že?
„Určitě ne, pořád musím něco dělat. Budu chodit běhat, jezdit na bruslích a cvičit základní prvky. Zpevňovačky, posilovačky, kompenzační cviky a podobně. Ale vypnu přitom hlavu a odpočinu si od tělocvičny.“
