Veslař Ondřej Synek má v plánu po šestnácti letech opustit skif a na olympiádu v Tokiu se chce probojovat s parťákem Jakubem Podrazilem na dvojskifu. Pro pětinásobného mistra světa je to čtyři měsíce před olympiádou překvapivý úklon od disciplíny, kde se proslavil. V početnější lodi ale teď cítí větší šanci.
Ve čtvrtek nad starověkou Olympií zaplane oheň, jenž má v červenci rozžehnout tokijské Hry. A Ondřej Synek doufá, že si pod ním konečně přihřeje svůj zlatý olympijský sen.
„Já mám poslední olympijskou šanci v mé kariéře, chci pro zlatou medaili udělat cokoli,“ říká Synek. „Jestli ze skifa, nebo dvojskifa, je jedno, ale byl bych rád, kdybych ji měl.“
Na skifu pětkrát vyhrál mistrovství světa a má z něj 14 vrcholných medailí, včetně tří olympijských. Na loňském světovém šampionátu v Linci ale dojel ve finále šestý. A tak v zimě nabídl spolupráci Jakubu Podrazilovi, který se na dvojce bez kormidelníka ocitnul sám, když jeho parťák Lukáš Helešic překvapivě ukončil kariéru.
„Kuba je na tom fyzicky hodně dobře, jeho fyzická připravenost je výborná. Co se týče technické, je na tom taky dobře. Když jsme jeli trénink na skifu, zas tolik jsem mu neujížděl. Věřím, že to půjde,“ říká Synek.
Podrazil tvořil donedávna s Lukášem Helešicem velmi nadějnou posádku na dvojce bez kormidelníka. V několika závodech Světového poháru se dostali na stupně vítězů a před dvěma lety v Ottensheimu dokonce vyhráli. Právě tam ale vloni nezvládli olympijskou kvalifikaci. Helešic v zimě se závodním veslováním seknul a Podrazilovi se otevřela možnost nastoupit do lodi k Synkovi, svému dlouholetému tréninkovému partnerovi. Po čase se tak z nepárové disciplíny vrací do párové.
„Dvojskif je disciplína s dvěma vesly, je to změna. Ale když jsem byl mladší, na skifu jsem jezdil, to se nezapomíná,“ říká Podrazil. „Pro mě je to životní příležitost. Za roky, co spolu trénujeme, se snažím být Ondrovi blíž a blíž. Pro mě je to odměna, že se toho můžu zúčastnit a pomoct Ondrovi, aby konečně vyhrál olympiádu. Je to obrovská výzva přede mnou, něco nového. Všechno vypadalo špatně, ve finále je to docela dobrý…“
Sedmatřicetiletý Synek je legendou světového veslování. Svou první medaili z mistrovství světa získal už v roce 2003, na dvojskifu s Milanem Dolečkem mladším. V roce 2005 vystřídal ve skifu svého slavného předchůdce Václava Chalupu a svými pěti zlatými medailemi z MS vyrovnal historické rekordy Němce Petera-Michaela Kolbeho a Mahého Drysdalea. V posledních dvou letech mu ale dorostli mladí soupeři, zejména Nor Kjetil Borch a Němec Oliver Zeidler.
„Je to pro mě nový vítr do plachet, nový impuls,“ vysvětluje Synek přesun na dvojskif.
Pro úspěšný příklad podobné kampaně si může vzít příběh svého dlouholetého soupeře na skifu Olafa Tufteho, který přivezl z olympiády v Riu bronz právě z dvojskifu.
Nová posádka má podporu i ze strany svazu, kde v zimě odvolaného šéftrenéra Simona Coxe nahradil Jakub Makovička. Ten má z podobného projektu svou zkušenost, v roce 2009 pomohl na dvojce s kormidelníkem Václavu Chalupovi k stříbru z mistrovství Evropy.
„My jsme se s Ondrou potkali ve stejné hodině. Telefonoval jsem mu, že bych měl nápad, on říkal, že ho to napadlo už dávno,“ usmívá se Makovička. „Z Ondrovy strany to není únik, spíš nový náboj. Může mu to pomoct, aby udělal za olympiádou zlatou tečku.“
Dvojskif ale zatím nemá olympiádu jistou. Na květnové dokvalifikaci v Lucernu musí skončit do druhého místa. Bude to jejich první ostrý závod, protože úvodní dva závody Světového poháru byly zrušeny kvůli koronaviru. Posádce ale nepůjde jen o postup, ale také o důkaz, že má společný projekt smysl.
„Říkal jsem Kubovi, že je pro mě důležité, aby byl dvojskif tak rychlý, abychom jeli o co nejlepší výsledek na olympijských hrách, to je medaile. Pokud bychom měli jezdit na konci startovního pole, pro mě bude přednější vrátit se na skifa,“ říká Synek otevřeně.
