Dvě desetiletí se veslař Ondřej Synek lopotí se světovou špičkou. Za normálních podmínek by se teď v Tokiu zřejmě chystal na své poslední závodní dny. Odložení Her o rok ale do jeho cesty výrazně zasáhlo. Čeká ho dřina navíc, kterou už neplánoval. Ještě jeden bolavý rok. A kdo ví, jestli ne víc. V roce 2022 se totiž mistrovství světa koná v Račicích…
Akorát vylezl ze sprchy po ranním tréninku. „Dneska jsem možná rád, že olympiáda zítra nezačíná, protože s dnešní formou na tréninku to nebylo úplně nejlepší,“ smál se skifař Ondřej Synek.
V pátek měla velká sportovní show v Tokiu slavnostně odstartovat a olympijský oheň měl Synkovi posvítit na jeho rozlučkovou pátou olympiádu. Drtivý úder koronaviru ale všechno změnil.
„Nejhorší to bylo v březnu, dubnu, kdy byla nejistota. Začala pandemie, nemohlo se trénovat,“ vzpomíná Synek. „Teď se s tím i ostatní sportovci srovnali, přizpůsobili jsme se tomu, musíme to brát tak, jak to je. Musíme doufat, že olympiáda bude příští rok.“
Víra je teď to jediné, co sportovcům zbývá. Sami organizátoři Her v Tokiu přiznávají, že za současných podmínek, kdy není proti nemoci COVID-19 vyvinutá vakcína, by se olympiáda nemohla konat ani za rok.
„Situaci v Japonsku úplně nesleduju, spíš celkově,“ líčí Synek. „Máme mít v říjnu mistrovství Evropy, ale myslím, že ani nebude, jestli to bude pokračovat tak, jak se začala situace zhoršovat. Já jako sportovec s tím nic neudělám, to si asi musí rozhodnout jiní lidé.“
Synek už byl na Hrách čtyřikrát a patří mezi sedm českých sportovců, kteří získali medaile na třech letních olympiádách. Jako pětinásobný mistr světa se na skifu olympijského zlata nedočkal. K Tokiu ale na jaře rozjel nový projekt, chce startovat na dvojskifu s parťákem Jakubem Podrazilem. A jarní tréninky ukazovaly, že by to mohla být dobrá cesta. Problém je, že spolu ještě musí vyjet olympijské místo při plánované dokvalifikaci v příštím roce.
„Už nejsem úplně nejmladší sportovec, každý rok, který jedu navíc, je těžší a těžší, ale zase si myslím, že nepatřím do starého železa. Chceme jet dvojskif, může nám to jenom pomoct, máme víc času se sjet, vyzkoušet to. Pokud bude na jaře dokvalifikace, jak by správně měla být, tak nám to časové posunutí jenom pomůže,“ uvažuje Synek.
Je to rok času navíc, ale také další rok dřiny, kterou si šampion na své tělo nakládá už celá dvě desetiletí. Už jeho start na olympiádě v Riu byl po zlomenině obratle malým zázrakem. Před Tokiem spoléhá na mamutí objemy z minulosti a dál už trénuje jen jednou denně. Další čtyři roky si naplánoval mimo jiné i kvůli přátelství s gymnastickou legendou Věrou Čáslavskou, tokijskou hrdinkou z roku 1964, která zemřela krátce po Hrách v Riu.
„Je možné, že bych teď měl před sebou poslední týden,“ připouští Synek.
Odložení olympiády ale dalo jeho kariéře další perspektivu. Letošním náhradním vrcholem může být říjnové mistrovství Evropy v Poznani. Za rok tu snad bude olympiáda v Tokiu. A pak bude zbývat rok do mistrovství světa v Račicích. Je to pro Synka lákavá vyhlídka?
„Vůbec nevím, mám to do olympiády, jestli bude příští rok. Asi hned potom se rozhodnu,“ říká Synek. „Už cítím, že to nadchází, ten konec… Ale neříkám to. Určitě vím, že je to poslední olympiáda. Nejsem jako Tufte, že bych jezdil do pětačtyřiceti…“
