Ať v Tokiu dopadne jakkoli, přepíše Laurel Hubbardová olympijskou historii. Nejen tím, že bude ve 43 letech suverénně nejstarší účastnicí vzpěračských soutěží, ale hlavně prvním transgender sportovcem pod pěti kruhy. Pravidla Mezinárodního olympijského výboru sice splňuje, ale kontroverzí okolo její účasti je plno.
V každém případě půjde o průlom, jen je jasné, že ho spousta lidí bude vnímat odlišně. Na jedné straně jako výraz hlubokého respektu k sexuálním menšinám, na druhé jako obrovskou nespravedlnost a pokřivení pravidel. Do startu vzpěračských soutěží v Tokiu ještě zbývají týdny, ale Laurel Hubbardová budila obrovské vášně už před potvrzením kvalifikace. Teď je hotovo: bude prvním trans sportovcem na olympiádě.
„Jsem vděčná a poctěna laskavostí a podporou, kterou mi poskytlo tolik Novozélanďanů. Když jsem si před třemi roky zlomila ruku na Hrách Commonwealthu, říkali mi, že moje kariéra skončila, ale vaše náklonnost mě provedla temnotou. Mana (novozélandský výraz pro čest) stříbrné kapradiny pochází od vás všech a já ji ponesu s velkou hrdostí,“ vzkázala po potvrzení soutěžní letenky do Japonska.
Laurel se narodila jako Gavin Hubbard. A potomek starosty novozélandského Aucklandu 35 let žil jako muž, dokonce měl za sebou i na místní poměry úspěšnou vzpěračskou kariéru. V mezinárodní konkurenci nezářil až do zlomu v roce 2013, kdy prošel změnou pohlaví. Z Gavina se stala Laurel, jejíž výkony i po čtyřicítce patří mezi širší světovou špičku v kategorii nad 87 kg. Pro srovnání: jako junior vytvořil novozélandský rekord, když v kombinaci trhu a nadhozu dostal nad hlavu rovných 300 kilo. Nyní, coby žena po čtyřicítce, atakuje svými výkony v kombinaci 285 kilogramů.
Jako trans žena se pro účast na soutěžích pod hlavičkou Mezinárodního olympijského výboru musí řídit přesně danými pravidly. Ta aktuální z roku 2015 považují za klíčový ukazatel hladinu mužského pohlavního hormonu testosteronu.
Hubbardová limit deseti nanomolů na litr splňuje, kritici ale upozorňují, že pravidla nezohledňují přirozenou výhodu trans sportovců, kteří prošli fyzickým vývojem, hlavně pubertou, jako muži. Bez ohledu na hormony pak převyšují ženy v síle, vytrvalosti i rychlosti.
Soutěžení Hubbardové mezi ženami vyvolává kontroverze dlouhé roky. Když ovládla Pacifické hry v Samoe, tamní šéf vzpěračského svazu prohlásil, že to je jako umožnit sportovcům dopovat. Australská federace zase mocně lobbovala za její vyřazení z Her Commonwealthu.
„Transexuálové mají moji plnou podporu, ale každý, kdo se vzpírání věnuje, ví, že tahle situace je nespravedlivá pro ostatní sportovce i pro sport jako takový. Chápu, že pro funkcionáře to není nic jednoduchého, že existuje spousta komplikací, ale tohle vypadá jako špatný vtip,“ postavila se proti účasti Hubbardové její konkurentka z nejtěžší kategorie Anna van Bellinghenová z Belgie.
Šéfka novozélandského olympijského výboru Kereyn Smithová nominaci obhajuje s tím, že reprezentantka splňuje všechna pravidla. „Naše kultura je založená na respektu. Zároveň uznáváme, že genderová identita ve sportu je hodně citlivá otázka,“ dodala.
Hubbardová je zatím jediným případem, ovšem nemusí být poslední. Do amerického cyklistického týmu BMX patří Chelsea Wolfeová, která má zatím pouze status náhradnice. O nominaci se snaží také americká běžkyně na dlouhé tratě Megan Youngren a v širší nominaci brazilské volejbalové reprezentace figuruje Tifanny Abreuová.
