Kartářka jí předpověděla dítě i start pod pěti kruhy, ač se to v tu chvíli zdálo nemožné. Zuzana Zelinková zjistila, že je těhotná, krátce poté, co se český parkurový tým slavně kvalifikoval do Tokia. Teď má novou motivaci poprat se o odloženou olympijskou šanci jako matka. „Vypadalo to jako opravdu špatné načasování, ale ukázalo se, že líp jsem si mateřskou pauzu vybrat nemohla,“ říká jezdkyně. Má jasno v tom, že první kůň, na kterého po porodu sedne, bude Caleri, i kdy pořídí svému potomkovi poníka.
Těžko mohly ve stájích v Paceřicích na Liberecku, kde Zuzana Zelinková (38) působí, vládnout smíšenější pocity. Český parkurový tým se po 84 letech dostal na olympiádu a ona měla s koněm Calerim vyjeté kvalifikační požadavky. Po pár dnech těšení se do Tokia ale zjistila, že se koncem léta stane maminkou. „Byla to samozřejmě radostná zpráva, vždyť mi už není dvacet. Miminko ale nebylo v plánu, zařídila to tak příroda. A když si vezmu dnešní situaci, asi věděla, proč to dělá,“ usmívá se jedna z nejlepších českých parkurových jezdkyň.
Jak jste prožívala období, kdy všechno spělo k odložení olympiády, a vám svitla naděje, že byste Tokio mohla stihnout?
„Víte, co je zvláštní? Maminčina kamarádka, která vykládá z karet, povídala: Hele, Evičko, vypadá to, že ta tvoje holka tam má Tokio i rodinu. A máma na to: Ale to přece není možné… Když pak přišla zpráva o odložení olympiády, cítila jsem to jako velkou výzvu. Vrátit se co nejrychleji ke sportu s vidinou příštího roku a snažit se všechno skloubit. Jsem typ člověka, co musí mít cíle a směřovat k nim. Nahrálo mi to prostě do karet. Nejdřív to vypadalo jako opravdu špatné načasování, pak se ukázalo, že líp jsem si mateřskou pauzu vybrat nemohla.“
O návratu k závodění jste mluvila, už když jste myslela, že vaše dítě přijde na svět chvíli po olympiádě. Teď máte asi motivaci o to větší.
„Jednoznačně! Hned jsem začala sbírat informace od ostatních profesionálních jezdkyň, jak rychle po porodu byly schopné jezdit, jaké je nejlepší cvičení a tak. Myslím si, že během čtyř měsíců bych mohla být v takové formě, abych se závodění mohla opět naplno věnovat.“
Ještě jezdíte na koni?
„Už jsem přestala. Znám ženy, co jezdily ještě ve dvacátém týdnu těhotenství, ale já jsem se od sedmnáctého nebo osmnáctého týdne necítila na koni komfortně. Řekla jsem si, že určitě nestojí za to riskovat. Nejezdím přesně od 20. března.“
Svrbí vás ruce, když přijdete do stáje a víte, že nemůžete do sedla?
„Hlavně při tréninku, když něco nejde, jak by mělo. Dohlížím na všechno ze země, ale samozřejmě bych nejradši seděla na koni sama. Ráda si dělám věci po svém.“
Tak po svém, že si sama i řídíte kamion s koňmi?
„Vždycky jsem byla samostatná, dost brzo jsem se rozhodla, že se budu sama dopravovat na závody. A jsou to občas daleké túry, i přes tisíc kilometrů. Dnes už si ale radši najmu profesionálního řidiče. Ovšem u nás mají řidičák na kamion i ošetřovatelky, jsme tým, který se o sebe postará. Jsem ráda, že mám kolem sebe lidi, kterým můžu svěřit těch 25 tun s koňmi na palubě.“
V únoru jste ještě závodila. Neměla jste strach?
„Kdepak. Znám své koně, věděla jsem, co od nich můžu čekat. Na žádného nového už bych si ale nesedla. I ti moji, když šli poprvé po zimě ven a tušila jsem, že budou zlobit, měli první den v sedle ošetřovatelku. A teprve když se vyvětrali a vypustili páru, šla jsem je jezdit já.“
Rozumí se asi samo sebou, že vaše dítě bude odmalička vyrůstat u koní…
„Určitě bych chtěla, aby hodně času trávilo se mnou ve stáji a vůbec v přírodě. Aby si užilo dětství, jaké jsem měla já. To dnešním dětem, myslím, chybí, a já bych o to nechtěla to svoje ochudit. A až trošku povyroste, pořídíme mu poníčka pro zábavu.“
Co to znamená, až povyroste?
„Ve třech nebo čtyřech letech už se dítě může učit o poníka pečovat, jít ho vyčistit, nakrmit… A potom samozřejmě začít jezdit. Malému Oliverovi Opatrnému je rok a půl a u koní už je doma. A musím říct, že Aleš Opatrný s Natálkou (jeho partnerkou, parkurovou jezdkyní Natálií Roučkovou) byli jedni z těch, kteří se z mého těhotenství strašně radovali. Natálka už se těší, že bude mít na závodech parťačku s kočárkem.“
Parkuroví jezdci mají výhodu, věk u nich nehraje velkou roli, mohla jste myslet i na další olympiádu. Pro koně to ovšem problém je, že?
„Přesně tak, zrovna můj Caleri je starší. I ten příští olympijský rok, kdy mu bude osmnáct, je pro něj na maximální možné hranici. Naštěstí fyzicky je na tom výborně. To je věc, která mluví pro to, abychom se o olympiádu snažili. Když mě tým bude potřebovat, udělám všechno pro to, aby byl kůň připravený na 101 procent. Ale nebudu se nikam tlačit a rvát. Musím si být jistá, že Caleri je ve špičkové formě. A že tam jedeme udělat výsledek, ne se zúčastnit.“
Jaký kůň je Caleri?
„Strašně temperamentní, má pořád dobrou náladu, chce pracovat. Dnes už ví, kdy je neděle, kdy je závod a sám od sebe se snaží podat co nejlepší výkon. Oplývá spoustou energie a elánu do života, to je také velké plus, z toho on ve svém vyšším věku těží.“
Co má rád?
„Rád chodí do výběhu, kde se pase a užívá si volnosti. Má rád velké prostory, miluje vyjížďky do přírody, je to pohodář. Určitě bude jedním z prvních koní, na kterých začnu po porodu jezdit. Dává pozor, respektuje mě a já mu věřím. On bude moje první volba.“
