24. července 2021 • 17:53

Medaile a sushi! Zpovědi českých hvězd v Tokiu: co na sebe práskly?

Autor: Sport Magazín
Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Po ročním odkladu se konečně dočkali. Letní olympijské hry v Tokiu odstartovaly a čeští sportovci si i přes přísná opatření chtějí Japonsko co nejvíc užít. V olympijském speciálu Sport Magazínu deset vybraných českých es odpovídalo na patnáct otázek na vnímání Her, vlastní přípravu či japonskou kulturu. Jaký mají nejsilnější zážitek spojený s olympiádou, nebo co chtějí na olympiádě dokázat? Jejich odpovědi si přečtěte v článku iSport.cz.



Můj nejsilnější zážitek spojený s olympiádou?

KRPÁLEK: „Rozhodně to, že jsem na olympiádě vůbec mohl startovat a bojovat o zlatou medaili. To je pro mě nejkrásnější zážitek. A jako divák? Když jsem sledoval hokejisty v Naganu. Nádhera. Už jako osmiletý kluk jsem to hrozně žral a chtěl i díky tomu dělat hokej. Bohužel jsem se na hokej nedostal.“

ONDRA: „Z toho, co jsem viděl v televizi, byl asi největší zážitek doběh Katky Neumannové v závodě na 30 kilometrů v Turíně 2006 a její zlatá medaile.“

SEEMANOVÁ: „Vidět medailovou jízdu Pepy Dostála v Riu a možnost zažít tak skvělou atmosféru.“

FUKSA: „Já jsem byl na jedné olympiádě, a už to, že jsem se mohl zúčastnit jako reprezentant České republiky, pro mě byl zážitek. Ten největší.“

DOSTÁL: „Rio 2016, když jsem nesl vlajku na zakončení olympijských her.“

KVITOVÁ: „Když jsem vyhrála v Riu bronzovou medaili. Vybavuju si přímo konec zápasu, kdy jsem proměnila mečbol. Byl to neuvěřitelný nával emocí, byla jsem strašně šťastná, ukáply mi i slzy. To bylo to nejsilnější, nezapomenutelné.“

PRSKAVEC: „Moje finálová jízda z Ria, to bylo něco neuvěřitelného. I s dotykem jsem dokázal sjet ztrátu. Hned po dojezdu jsem nevěděl, jestli to bude medaile, nebo ne, v tom to bylo horší. Nakonec z toho byl parádní bronz. Super zážitek bylo i to, jak Lukáš (Krpálek) získal zlato. Byla u toho spousta českých sportovců, to bylo skvělý. Tím, že vyhrál na ippon, jsme všichni vyskočili. Já jako vodní slalomář jsem se v judu fakt nevyznal, věděl jsem jediný – když ten druhý spadne na záda, je hotovo. Což jsme všichni poznali. Bylo to hodně silný.“

OGRODNÍKOVÁ: „Olympiáda je velká a zvláštní událost, která s lidmi zacloumá a dokáže namotivovat. Vždycky mě bavilo se na ni dívat a fandit. Člověk měl i na dálku pocit, že se sportovci všechno prožívá, přitom nechápal, co všechno za tím je, a představoval si, že se na ni jednou taky dostane.“

BALVÍN: „Asi když smečující Vince Carter na olympiádě v Sydney 2000 přeskočil Freda Weise. To stále vypadá absolutně neuvěřitelně.“

ŠTYBAR: „Zážitek je už jenom na olympiádu jet a potkat se tam se všemi sportovci, kteří bojují za Česko.“

Který olympijský vítěz je u mě TOP hrdina?

KRPÁLEK: „Pro mě je hrdinou každý sportovec, který se dostane na olympiádu, nebo bojuje o to, aby se na takovou akci dostal. A nemusí to být vítěz. Konkurence v každém sportu je obrovská, vybojovat medaili na olympiádě je nesmírná dřina.“

ONDRA: „Asi pan Raška. Ota Pavel ho v jeho knížce moc hezky popsal, to jsem jako malý hltal. I z toho pohledu, že pocházel z poměrů, kde tréninkové podmínky nebyly úplně jednouché. Přesto to pak na olympiádě v Grenoblu všem ukázal.“

SEEMANOVÁ: „Každý.“

FUKSA: „Každý, kdo vyhraje olympiádu, je pro mě hrdina. Nerad bych vyzdvihoval jednoho. Na druhou stranu dělám rychlostní kanoistiku a ikonou pro tenhle sport, i co se týče olympiády, je určitě Martin Doktor.“

DOSTÁL: „Pro mě není olympijský vítěz sám o sobě hrdina, ale člověk, který se tvrdě a svědomitě připravoval na sportovní výkon. To podle mě není hrdinský čin.“

KVITOVÁ: „Těch je spousta. Pochopitelně Michael Phelps v plavání, mnoho a mnohonásobný vítěz. Pamatuju si i Kateřinu Neumannovou, jak vyhrála v Turíně, naposledy Lukáše Krpálka v Riu.“

PRSKAVEC: „Hodně emotivní byl dojezd Katky Neumannové v Turíně, když ve svém posledním olympijském závodě získala zlato. I s tím, jak za ní v cíli přiběhla dcerka… To byla paráda. Nagano si nepamatuju, to jsem byl moc malej.“

OGRODNÍKOVÁ: „Všichni. Jelikož vím, co sport obnáší a jak je to těžké.“

BALVÍN: „Michael Phelps. Jedna zlatá medaile je něco neuvěřitelného, ale osm na jedněch Hrách je už naprostá šílenost.“

ŠTYBAR: „Nemám žádného konkrétního. Když jsem odmala koukal na olympiádu, obdivoval jsem všechny sportovce, kteří předvedli svoje maximum a získali medaili. Neměl jsem žádného konkrétního hrdinu, od každého jsem se snažil něco si vzít a přiučit se.“

Roční odklad OH - přišel vhod, nebo naopak?

KRPÁLEK: „Pro mě rozhodně naopak. Byl bych mnohem radši, kdyby olympiáda proběhla v původním termínu. Celá příprava směřovala k létu 2020, do března probíhala, jak jsme byli zvyklí. Byla prostě lepší. Půl roku před olympiádou nám ji přesunuli. Byl jsem z toho zklamanej.“

ONDRA: „Těžko říct. Já se to snažím vnímat tak, že mně vhod přišel. Určitě mě to posunulo v disciplíně bouldering. Doufal jsem, že mě to posune víc v disciplíně na rychlost. Vidím to ale pozitivně. V něčem je to nepříjemné překvapení, v něčem velmi příjemné.“

SEEMANOVÁ: „Musím říct, že u mě asi víc vhod. I když jsem byla před rokem v dobré formě, pomohlo mi to udělat správné rozhodnutí ohledně mé budoucnosti. Beru to tak ale až s odstupem. Minulý rok jsem to vnímala naopak.“

Průvodce OH Tokio 2021: Krpálek v domově juda, Seemanová dá finále
Video se připravuje ...

FUKSA: „Když jsem se poprvé dozvěděl, že se olympiáda ruší nebo odkládá, byl jsem z toho hodně smutný. Ale pak jsem se s tím samozřejmě naučil žít, jako každý sportovec. A bral jsem to pozitivně, že získám rok navíc na vyladění některých detailů, se kterými jsem začal. Jsem rád, že je Tokio teď.“

DOSTÁL: „Mně určitě vhod. Loni bych totiž závodil s boreliózou, takže bych touhle nemocí byl limitovanej. Navíc se mi podařilo teď před olympiádou víc natrénovat, tak snad budou lepší výsledky.“

KVITOVÁ: „Myslím si, že úplně vhod mi nepřišel, i když ve finále je to asi jedno. Hlavní je, že olympiáda se vůbec uskuteční a nezrušila se úplně.“

PRSKAVEC: „Záleží na úhlu pohledu. Možná bylo fajn, že jsem měl větší čas na to, abych ideálně vyladil přípravu. Takže mi to spíš přišlo vhod. Jsem mladý kluk, který má snad ještě něco před sebou, nechystám se končit. Ani z tohoto pohledu mě to tedy neomezovalo. Kdyby byla olympiáda za normálních okolností, mohla u toho být i rodina, což mě mrzí.“

OGRODNÍKOVÁ: „S odstupem času si musím přiznat, že to bylo dobře. S trenérem Honzou Železným jsem začala teprve loni, takže si to všechno začíná pěkně sedat.“

BALVÍN: „S tím, jaké restrikce a izolace nás na olympiádě čekají, je to asi úplně jedno.“

ŠTYBAR: „Vzhledem k tomu, jaké jsem měl letos zdravotní patálie, tak bych byl radši, kdyby se olympiáda uskutečnila v původním termínu.“

Moje novinka v přípravě na OH?

KRPÁLEK: „Měli jsme loni na jaře letět na soustředění do Japonska, ale týden nato přišla stopka - a rok se člověk skoro nikam nepodíval. Je hrozně těžký s tímhle bojovat. Příprava nebyla ideální. Doufám, že už jsou komplikace za námi a budeme maximálně připraveni na to, abychom uspěli.“

ONDRA: „Od loňské zimy, těsně předtím, než přišla karanténa, jsem začal spolupracovat s novým trenérem Petrem Klofáčem. Bylo dobře, že jsme měli rok času navíc na další práci a vyzkoušeli si jiný typ tréninku. Loni jsme si na jediném Světovém poháru v Brianconu ověřili, že tréninkový systém a novinky fungují.“

SEEMANOVÁ: „Víc suché přípravy.“

FUKSA: „V systému tréninku jsem nezvolil žádnou novinku. Jediné nové je, že jsme trénovali na jiných místech. Místo Portugalska jsme byli v Kolumbii a Kalifornii. A taky jsem změnil loď. To je asi největší novinka.“

DOSTÁL: „Svědomitější příprava a víc jsem používal kompenzační cvičení.“

KVITOVÁ: „Jednu novinku mám, ale bohužel ne zrovna dobrou. Zranila jsem si kotník. Věřím, že se mi podaří dát dohromady tak, abych byla schopná předvést co nejlepší výkon.“

PRSKAVEC: „Ani ne. Přípravu jsem měl už loni relativně dlouhou, jeli jsme jenom nominační závody. Samotné ladění formy trvalo dva měsíce. To jsem si přenesl i do letoška. Kdyby olympiáda byla v normálním termínu, asi bych se k tomu kroku neodhodlal. Takhle jsem věděl, že to funguje, což bylo příjemný.“

OGRODNÍKOVÁ: „Nic.“

BALVÍN: „Rychlodovolená. Olympijské hry mi v podstatě zrušily celé léto, proto jsem si musel alespoň na pár dní odpočinout.“

ŠTYBAR: „Při posledním vysokohorském soustředění jsme se schválně snažili tělo ohřívat, až přes 39 stupňů, abychom si navykli na podmínky v Tokiu. Takže jsme jezdili extra oblečení. Navíc jsme trénovali dlouhé kopce, abychom byli nachystaní na závěrečný stoupák, který nás při olympijském závodě čeká.“

Co nesmí chybět v mojí výbavě na OH?

KRPÁLEK: „Kimono.“

ONDRA: „Mimo vybavení, které je celkem jasné, jako jsou lezečky, sedák, maglajsák, dres, si do izolace ponesu možná až osm párů lezeček. Na základě toho, jak trasy budou vypadat, si vyberu.“

SEEMANOVÁ: „Rozhodně plavky.“

FUKSA: „Klišé věci jako pádlo, loď, oblečení. Bez všeho ostatního už bych se nějak obešel nebo bych si to třeba koupil na místě. A samozřejmě můj tým. Ten sice není výbava, ale potřebuju ho taky.“

DOSTÁL: „Rybářský prut. Budeme tři týdny před startem zavření v kempu, ze kterého se kvůli covidu nesmíme hnout. Takže prut bude nástroj pro zachování bdělé mysli.“

Prskavec se před OH odreagovává na zahradě. Jak se mu daří s okurky nebo kanadskou borůvkou?
Video se připravuje ...

KVITOVÁ: „Naše olympijské oblečení, na které se moc těším. Jinak je to klasika – věci na tenis. Rakety, boty a české modro-červené barvy, ve kterých budu hrát.“

PRSKAVEC: „Knížka, počítač, filmy na hard disku, protože nikdy nevíte, jaká tam bude wifi. Můj polštář z domova. Navíc ukradnu ještě manželce její kojící, což je takový dlouhý had. S tím se skvěle spí, což jsem předtím ani netušil… Pak dostanu asi nějaký plyšáky od kluků, pro štěstí. A nesmím zapomenout na kafe.“

OGRODNÍKOVÁ: „Věci na závod, mobil, sluchátka, žehlička na vlasy, malovátka, polštář, na kterém spím doma. A kniha.“

BALVÍN: „Skvělý olympijský obleček na zahájení.“

ŠTYBAR: „Cyklistické tretry. Bez všeho dalšího se obejdu, to se nějak dá vyřešit. Ale tretry mám naštelované přesně tak, jak mi to vyhovuje. Pokud by to bylo jinak, daleko bych nedojel, měl bych hned křeče a tělo by správně nefungovalo.“

Moje zkušenost s Japonskem?

KRPÁLEK: „Pro mě jedna z nejkrásnějších zemí. Hrozně rád se do Japonska vracím a moc se těším, že se tam zase podívám.“

ONDRA: „V Japonsku se mi líbí, lezení je tam velmi populární. Je těžké najít lepší zemi, kde by se mohla konat první olympiáda pro lezení. Když bych měl vybrat jednu zemi, kde je lezení úplně nejpopulárnější, je to Francie. A jak víme, v roce 2024 budou olympijské hry v Paříži. To je super…“

SEEMANOVÁ: „Byla jsem v Japonsku jednou na soustředění a bylo to super. Kromě dusna a malých autobusů se mi všechno líbilo.“

FUKSA: „Když jsem tam byl poprvé, na podzim roku 2017, tak si pamatuju, že mě úplně strašně příšerně štvalo, jak jsme museli dodržovat všechna pravidla. Oni fakt řešili úplně každý detail. A to jsem nedával, protože tady v Čechách přece jenom občas nemusíme dodržovat pravidla na sto procent. Oni jsou fakt pedanti. Potom, když jsem tam pobýval víc a víc, jsem se s tím naučil žít a teď to beru jako obří výhodu. Protože ve sportovním a možná i trošku v osobním životě jsem perfekcionista a myslím si, že Japonci jsou přesně takoví. Takže mi to vlastně začalo vyhovovat a jsem na to připravený.“

DOSTÁL: „Zatím převážně dobrá. Byl jsem tam jak na soustředění, tak na závodech, a myslím si, že mi tamní podmínky vyhovujou. Snad to bude platit i teď.“

KVITOVÁ: „Několikrát jsem byla v Tokiu na turnaji. Přímo na místě, kde by se měla hrát i olympiáda. Co si vybavuju, povrch byl rychlý, což by bylo fajn. Jednou jsem tam turnaj vyhrála, mám to pořád v hlavě, i když je to už dávno. Jinak se mi vybaví sushi.“

PRSKAVEC: „Jednou jsem byl v Tokiu, pak i někde jinde, ale to přesně nevím kde. Je to tak před osmi lety, kdy mě pozvali, abych učil jejich dětičky jezdit na vodě. Tokio je pěkné místo, ale není to nic, co bych si až tolik užíval. Je tam hrozně moc lidí a hluk. Mám rád klid a přírodu. Na dovolenou bych tam nevyrazil. Líbí se mi, jak jsou organizovaní, všechno je tam precizně udělané. Na druhou stranu z toho člověk cítí, že jim moc nefunguje improvizace. Což souvisí i s olympiádou.“

OGRODNÍKOVÁ: „Žádná, ještě jsem tam nebyla.“

BALVÍN: „Doteď žádná, i když budu od nové sezony v japonské lize hrát. Nikdy jsem tam nebyl, ale moc se těším.“

ŠTYBAR: „Někdy v roce 2007 nebo 2008 jsem jel závod Okolo Japonska, dokonce tam byla i časovka. Celou dobu pršelo. Navíc v tu dobu jsem byl ještě cyklokrosař, takže jsem zkusil jet hranu, ale v půlce kopce mi totálně došlo. To byl ten obávaný krpál, který pojedeme i teď. Aspoň už ho trochu znám.“

Já a japonská kuchyně - sushi, nudle, rýže, mořské plody, ryby?

KRPÁLEK: „Japonskou kuchyni miluju. I když zezačátku, první roky, když jsem tam začal jezdit, jsem jí nemohl přijít na chuť. Skoro nic mi nechutnalo. Ale když tam člověk jezdí každoročně dvakrát, třikrát, někdy i čtyřikrát, tak se k tomu projí. Když nějakou dobu v Japonsku nejsem, vždycky mi jejich kuchyně chybí. Je úžasná.“

Krpálek ve dvojrozhovoru s Vetchým: Pomohlo mi, že jsem byl od mládí velkej
Video se připravuje ...

ONDRA: „Jo, mám moc rád, nevadí mně.“

SEEMANOVÁ: „Nejím mořské plody a v podstatě ani ryby, až na lososa. Takže sushi si dávám jen s lososem nebo okurkou. A veškeré nudle jen s masem.“

FUKSA: „Vlastně i v Čechách mám hrozně rád rýži z rýžovaru. Dá se říct, že v Japonsku jsem ji jedl skoro denně. Baví mě rýže. Baví mě nudle. Baví mě ryby, sushi. Miluju to a těším se na to. Doufám, že tam podobné věci budou vařit.“

DOSTÁL: „Spíš to patří k mým oblíbenějším jídlům.“

KVITOVÁ: „Zbožňuju sushi, rýži, nudle, ryby, prostě všechno. Na to se do Tokia moc těším, protože to bude opravdu poctivý japonský.“

PRSKAVEC: „Sushi mám moc rád, na to se těším. Přičichl jsem k tomu přímo v Japonsku. Akorát jsem je vždycky prosil, aby mě při jídle posadili ke stolu s takovou nenápadnou dírou, abych si tam dal nohy. Nevydržel bych celou dobu klečet. Tehdy už jsem toho jejich jídla měl plné zuby, těšil jsem se domů, abych si dal, s prominutím, nějakou českou prasárnu.“

OGRODNÍKOVÁ: „Mám ji ráda, na tu se strašně moc těším.“

BALVÍN: „Sushi je skoro moje nejoblíbenější jídlo. Ale nejvíc se těším, až si jednou dám A5 wagyu. To se asi rozpustím blahem.“

ŠTYBAR: „Rýži a nudle mám rád, sushi si taky občas dám, i když to není moje hlavní stravovací disciplína. Doufám ale, že budeme mít možnost si to tam vyzkoušet.“

S jakou světovou hvězdou bych si chtěl(a) na OH popovídat a o čem?

KRPÁLEK: „Už jsem to zmiňoval u otázky na hrdinu. Pro mě je hvězdou každý, kdo na OH může být. Rád si poslechnu jakýkoli příběh. U každého sportovce nějaký příběh je.“

ONDRA: „Usain Bolt tam nebude závodit, ale chtěl bych si s ním popovídat, jaké to je pohybovat se tak neuvěřitelnou rychlostí. Jestli je to v ten moment velká makačka, nebo automatická záležitost. Jestli se při tom cítí volný jako pták.“

SEEMANOVÁ: „S Američanem Caelebem Dresselem o jeho plavecké technice a tréninku.“

FUKSA: „Než jsem jel nedávno na mistrovství Evropy, sledoval jsem dokument Usaina Bolta. A vždycky jsem sledoval i jeho závody, takže s ním bych asi pár slov prohodil. Nejsem si jistý, jestli v Tokiu bude třeba jako divák nebo člen jamajského týmu, třeba jako kustod, nevím. (úsměv) I když měl trénink jiný, byl sprinter, dokázal se vždycky připravit na sto procent. Na to bych se ho asi chtěl zeptat: jak se dokáže připravit na vrchol, jak vyladí formu tak dobře.“

DOSTÁL: „Nijak po tom neprahnu.“

KVITOVÁ: „Hlavně se těším na české sportovce, že je zase po pěti letech všechny uvidím. Opravdu není nikdo, koho bych neviděla ráda.“

PRSKAVEC: „Zeptal bych se Michaela Phelpse, jestli měl vůbec někdy během kariéry pochyby, jestli všechno dělá dobře. A jestli se v tréninku dokázal přizpůsobit novým trendům, nebo jestli to dělal dvacet let stejně. To jsem se nikde nedočetl. Ale nedivím se. To jsou věci, které si sportovci drží pod pokličkou. Já v tom nejsem výjimka. Taky se nechlubím, jak trénuju, protože na to člověk přichází celý život. A nechci to jen tak někomu dát: Tak si to vezměte! Když je někdo mladý, talentovaný, rád mu poradím. Ale musí se to správně ventilovat.“

OGRODNÍKOVÁ: „Nerozděluju lidi na hvězdy a ty druhé. Ale pokud si s někým sednu, cítíme se vzájemně dobře a najdeme společné téma, tak proč si nepopovídat… Jestli to bude hvězda, nebo ne, je bezpředmětné.“

BALVÍN: „Aktuálně mě nikdo nenapadá.“

ŠTYBAR: „Každý sportovec má svůj příběh. Takže je to jedno. Rád bych si popovídal s jakýmkoliv vítězem, protože každý je originál a jde si svojí cestou.“

S kým z české výpravy se nejvíc zasměju?

KRPÁLEK: „Nejvíc jsme si sedli asi s Jirkou Prskavcem. Dokonce se i navštěvujeme s rodinami. Vídáme se dost často. Ale celá česká výprava je vždycky skvělá parta, hrozně se těším, až s ní v Tokiu budu moci být.“

ONDRA: „Vzhledem k tomu, že to je moje první olympiáda, sportovce z jiných odvětví tolik neznám, na to nedokážu odpovědět. Co se týče lezení, budu tam jako jediný Čech, ale ze zahraničních sportovců bych vybral Jakoba Schuberta z Rakouska."

SEEMANOVÁ: „Všichni od vody jsou moc fajn! Ale nejenom oni, myslím si, že celkově v našem olympijském týmu je vždycky dobrá atmosféra. Kohokoliv potkám, je s ním sranda."

FUKSA: „Samozřejmě s bráchou Petrem. Jsme v blízkém kontaktu a i v Tokiu si budeme nejblíž. Budeme společně na pokoji a s kým jiným bych se měl zasmát víc než s bráchou nebo s ostatními členy týmu? Ale věřím, že tam budou i jiní sportovci, se kterými bude sranda.“

DOSTÁL: „S deblistou Radkem Šloufem.“

KVITOVÁ: „Myslím si, že se všemi. Je těžký někoho vybrat. Každopádně kluci od vody jsou super, s nimi je fakt sranda. Stejně jako s Lukášem Krpálkem.“

Kvitová o své vášni ke Slavii: Jsem srdcařka, chodím i na Karvinou
Video se připravuje ...

PRSKAVEC: „Asi s Lukášem Krpálkem, s ním si výborně rozumíme. Je to super kamarád. Všichni judisti jsou fajn, i když s nimi člověk večer nemůže sedět moc dlouho… Také s lidmi od nás z vodních sportů je sranda. Nebo Radek Štěpánek v Riu byl výborný.“

OGRODNÍKOVÁ: „To se teprve uvidí. Nějaké sportovce už tam znám, takže se na českou partu moc těším. I na to, že poznám nové lidi.“

BALVÍN: „Se spoluhráčem Lukášem Palyzou.“

ŠTYBAR: „Bude to moje druhá olympiáda. V Riu jsme přiletěli, a hned odletěli. Teď to bude podobné. Takže na seznamování s ostatními sportovci je strašně málo času. Ale vím, že minimálně mezi námi cyklisty bude velká sranda. Ale celkově se těším na atmosféru v českém olympijském týmu.“

Kam bych chtěl(a) v Tokiu nahlédnout?

KRPÁLEK: „Vůbec nevím, jestli taková možnost bude. Že bychom se mohli jít někam podívat, i kdyby jenom na sportoviště. Takže jsem nad tím ani nepřemýšlel.“

ONDRA: „Určitě bych chtěl vidět japonské hory, hlavně v létě a zimě, a navštívit Kjóto. Tentokrát se mi to nepoštěstí, ale v budoucnu bych se chtěl do Japonska vrátit. Byl jsem tam třikrát, ale vždycky jen na závody, nebylo moc času si Japonsko procestovat.“

SEEMANOVÁ: Chtěla bych se podívat do centra Tokia a na různá sportoviště. Bohužel ani jedno asi nebude možné…“

FUKSA: „Kam bych se chtěl podívat? Asi žádná taková možnost ani nebude. Naštěstí už jsem tam byl tolikrát, že jsem si ta nejzajímavější místa prošel. Právě z toho důvodu, aby mě to při olympiádě nelákalo. Budu se soustředit čistě jenom na sport, na ten výkon. I pokud by to šlo, nemám potřebu někam nahlížet. Bude mi stačit olympijská vesnice.“

DOSTÁL: „Do pozávodní převlíkací kabinky pro medailisty… Jinak v Tokiu už jsem byl a všechno, co mě zajímalo, jsem si tam už prohlédl.“

KVITOVÁ: „Bohužel zažiju asi jenom tenis, což je smutné, protože bych si moc přála vidět i jiné sportovce, jak závodí, držet jim palce. V tomhle ohledu to bude hodně ochuzené.“

PRSKAVEC: „Nikam se asi bohužel nedostaneme. Lákalo by mě zajít do vyhlášené Jiro sushi restaurace. Nejsem žádný znalec, navíc se o mně říká, že nemám chuťové buňky, ale zajímalo by mě, jestli je v tom opravdu takový rozdíl. Pak bych se moc rád vydal povzbudit další české sportovce, ale obávám se, že když se dostanu na jeden jiný sport, budu rád.“

OGRODNÍKOVÁ: „Vzhledem ke všem možným opatřením a restrikcím se moc ven nepodívám. Hlavně mě mrzí, že nebudeme moct chodit fandit ostatním sportovcům z našeho olympijského týmu.“

BALVÍN: „Kamkoliv mimo olympijskou vesnici, ale to bohužel kvůli striktním pravidlům v Tokiu asi nepůjde.“

ŠTYBAR: „Kamkoliv do centra. Shodou okolností naše sousedka v Belgii pochází z Tokia. Takže pokud by byla možnost, napsal bych jí, kam se máme mrknout. Ale uvidíme, co bude možné, navíc na nějaké chození po kulturních akcích nebude čas, ani energie. Hned po závodu se vracím. Ale přál bych si dát si pravé sushi. Aby bylo pravé japonské.“

Co se mnou dělá závodění bez fanoušků?

KRPÁLEK: „Takhle velká akce bez diváků, to je smutný a moc mě to mrzí. Ale musíme být vděční, že olympiáda vůbec bude.“

ONDRA: „Už jsem pár závodů bez fanoušků zažil. Musím říct, že to bylo relativně normální. Vždycky tam byli přítomni minimálně ostatní závodníci, koučové a realizační tým. Takže se vždycky aspoň trošku fandilo, atmosféra byla. Údajně bude zakázáno povzbuzovat hlasem. Pokud je to pravda, bude to hodně zvláštní. Jinak si nemyslím, že by to ulehčilo velké psychické zátěži. Už fakt, že tohle je olympiáda, pro kterou jsem dlouho trénoval, je dostatečně znervózňující. Vím, že se spousta lidí kouká. Výhoda je spíš v tom, že jsem se na spoustě závodů dokázal dostat do stavu mysli, že jsem nevnímal, jestli mi lidi fandí, nebo kolik diváků se dívá. V lezení se nedá vyhnout tomu, že by člověk nevnímal, jaká je atmosféra. Ale když začnete lézt, dá se vytěsnit všechno.“

SEEMANOVÁ: „Už jsem si za poslední rok celkem zvykla, na fanoušky se nesoustředím. Samozřejmě mi v hledišti chybí rodina, ale to se nedá nic dělat.“

Phelps, Murphy i Japonka. Čeští plavci o svých oblíbencích
Video se připravuje ...

FUKSA: „Jak jsem říkal, že tam už pár let jezdíme, tak jsme si, dá se říct, vybudovali i nějaké japonské kámoše. Ti se na nás chystali přiletět podívat, na to jsem se hodně těšil… V rychlostní kanoistice jsme zvyklí, že na nás nechodí extra velké kvantum fanoušků, ale diváci jsou důležití ve finiši. Posledních 200 metrů, když přijíždíme k tribuně a slyšíme nějaký rámus, žene nás to víc a víc dopředu a neubírá nám to tolik sil. Doufal jsem, že tam někdo bude a že budou řvát. To mi nejvíc pomáhá. Tak bohužel…“

DOSTÁL: „Fanoušci mě možná dokážou vyburcovat k lepšímu finiši, ale uvidíme… Těžko se mi na to teď odpovídá. Přeci jenom na olympiádě jsem zatím bez fandů nezávodil.“

KVITOVÁ: „Tohle bude hodně smutné, netěším se na to. Protože diváky mám ráda, vždycky je fajn mít v zádech lidi, kteří jsou tam vždycky pro vás. Bohužel ani čeští sportovci v rámci výpravy se nebudou moct přijít podívat. Nejde jenom o tenis, celá olympiáda tím utrpí. Je to velká škoda.“

PRSKAVEC: „Uvidíme, jak to vůbec bude. Naposledy v Riu lidé v hledišti nechyběli, ale byli hodně nepřejícní. Když jel Brazilec, hřmělo. Ale jinak bylo ticho.“

OGRODNÍKOVÁ: „Celý rok se téměř na všech mítincích nesl ve stejném duchu. Bez lidí to není úplně ono, ale člověk s tím nic nenadělá. Každý závodník si musí najít svoji cestu, která ho nerozhodí. Snažím se soustředit sama na sebe a bojovat si svůj vlastní boj.“

BALVÍN: „Už to nevnímám. Během sezony jsem si na to rychle zvykl. Spíš by mě mile překvapilo, kdyby tam někdo mohl být a fandit.“

ŠTYBAR: „Za poslední rok jsme si zvykli. I když poslední závody byly i s fanoušky a člověka to neuvěřitelně nabije. Dodá mu to extra motivaci, nabudí ho to. Moc bych si přál, aby se lidé do ochozů u všech sportů vrátili co nejdřív.“

Můj osvědčený rituál?

KRPÁLEK: „Na rituály nejsem.“

ONDRA: „Prvně si oblékám pravou lezečku, potom až levou.“

SEEMANOVÁ: „Nemám rituály. Dělám všechno podle aktuální nálady a stavu.“

FUKSA: „Rituálů mám hrozně moc. Začíná to už od plánu, kdy budu vstávat, jakou si dám snídani, jak se rozcvičím, jaké oblečení si vezmu. Pak to jsou už rituály na vodě, těsně před startem. Pokud mě někdo sleduje, tak už ví, jaké jsou, a nechci je tady říkat.“

DOSTÁL: „Dobře se připravit na závod. Jiný nemám.“

KVITOVÁ: „Nemám nic speciálního. Každopádně si vždycky na zápas vyplétám nové rakety, dávám nové omotávky, poslouchám hudbu.“

PRSKAVEC: „Vyloženě žádný nemám. Ale míval jsem jich hrozně moc. Vznikalo to podle toho, jak se mi dařilo, takže se to nabalovalo. Dospěl jsem do stádia, kdy toho bylo fakt až příliš. Před startem jsem si třikrát zkontroloval, jestli mám správně nandanou šprajdu, jestli mám dotažené hodinky. Byly i další věci. Jednoho dne jsem si řekl: A dost! Akorát mě to mohlo rozhodit, abych na něco nezapomněl. Poslední roky jsem ve své bublině a jedu si svoje. Dělám to, co mi v tu chvíli přijde správný.“

Čeští judisté David Klammert a Lukáš Krpálek
Čeští judisté David Klammert a Lukáš Krpálek

OGRODNÍKOVÁ: „Nemám žádný konkrétní. Řídím se pocitem. Když vím, že si chci zlepšit náladu a povídat si, jdu mezi lidi a směju se. Pokud cítím, že chci být sama, zavřu se a kontakt nevyhledávám. Chci být hlavně v pohodě a podle toho si to vždycky zařídím. Ale ráda poslouchám hudbu, ta mě dokáže rozproudit.“

BALVÍN: „Mám pár písniček, které poslouchám před každým zápasem. Například: Kontrafakt - V Mojom Svete. Filip Konvalinka a Karolína Krézlová - Pandořina skříňka. Robin Schulz - All We Got. J Cole - No Role Modelz. Masked Wolf - Astronaut In The Ocean.“

ŠTYBAR: „Většinou tři nebo čtyři hodiny před závodem všechno dělám automaticky. Je snídaně, přesun na start, vezmu si číslo, napíšu zprávu rodině a manželce, že jdu na start.“

Řídím se Coubertinovským heslem - není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? Není v tvrdém byznysovém prostoru už dávno přežité?

KRPÁLEK: „Není důležité vyhrát, ale zúčastnit se? U mě to by vyznělo asi hodně špatně, vždyť obhajuju zlato. Jasně: vždycky jsem si moc přál dostat se na olympiádu. Ale když si potom člověk dává větší a větší cíle, jenom zúčastnit se je pro mě málo.“

ONDRA: „Coubertin to takhle neformuloval. Řekl, že není důležité vyhrát, ale bojovat a bojovat čestně. Tím se budu řídit. Není důležité vyhrát ale zúčastnit se? Tohle heslo nemám úplně rád, to nedává motivaci dát úplně všechno do přípravy. Proto se mi víc líbí, že není důležité zúčastnit se, ale dát do toho všechno. Pokud je tohle olympiáda, rozhodně tam nikdo nejede jen tak na výlet, ale chce podat nějaký výkon.“

SEEMANOVÁ: „Trochu bych to pozměnila. Není důležité vyhrát, ale být spokojený se svým vystoupením a být si jistý, že jsem tam nechal vše.“

FUKSA: „Samozřejmě tohle heslo znám, ale řekněme si upřímně: jsem profesionální sportovec a ani ta účast pro mě není nejdůležitější. Chci získávat medaile, chci uspět co nejlíp. Účast je samozřejmě skvělá, je to první krok k zisku medaile. Ale tohle heslo v sobě nemám. Spíš dělám všechno pro to, abych naplnil slovo vyhrát.“

DOSTÁL: „To je určitě hezký heslo. Podle mě je důležitý vydat ze sebe ten nejlepší výkon, a výsledek pak záleží na soupeřích.“

KVITOVÁ: „Když je někdo poprvé na olympiádě, maximálně podruhé, možná to tak funguje. Ale pokud někdo ve svém sportu už něco dokázal a má za sebou úspěšnou kariéru, už to bere trochu jinak a snaží se přivézt medaili.“

PRSKAVEC: „Myslím si, že je to důležité heslo, ale trochu bych to upravil. Zúčastnit se v top formě. Pokud sportovec udělá maximum, aby byl perfektně připravený a porval se o medaile, tak v tu chvíli je důležitý se zúčastnit. Ale jestli tomu někdo nedal všechno a má jenom štěstí, že je z jiného státu, tak jede spíš na dovolenou. Tohle mě trápí, protože pak vidím spoustu jiných sportovců, kteří by si to zasloužili víc.“

OGRODNÍKOVÁ: „Na to existují dva úhly pohledu. Myslím si, že je to taková fráze v případě, pokud se závod někomu nepovede a potřebuje si to trošku obhájit. Někdy je těžké si říct: Posral jsem to, přitom jsem na to roky dřel… V tom případě si lidi řeknou, že si to alespoň užili z jiné stránky, a trochu se jim i uleví.“

BALVÍN: „Věřím, že každý profesionální sportovec chce být nejlepší a všem dokázat, že na to má. Přijde mi, že ti, kteří se tímto heslem řídí, to už předem vzdali a nevěří v sebe.“

Satoranský: Veselý zavřel pusu pochybovačům. Soupeři nás musí brát vážně
Video se připravuje ...

ŠTYBAR: „V našem sportu je to tak, že si při závodech hodně pomáháme. Takže v tom případě platí, že je důležitější zúčastnit se, než vyhrát. Jsme kolegové, platí týmové zákony. Ale stejně do toho pokaždé jdete s tím, že chcete podat co nejlepší výkon. A pokud to chcete dokázat, nemůžete do toho jít s myšlenkou, že je lepší zúčastnit se, než vyhrát…“

Co chci na OH dokázat?

KRPÁLEK: „Kdyby se náhodou stalo, že bych prohrál, chci vědět, že jsem na žíněnce nechal všechno, co ve mně je. Když se tohle povede, tak vezmu i porážku, protože je to sport. Jednou vyhraješ, jednou prohraješ."

ONDRA: „Nechat tam všechno. Za předpokladu, že tam nechám všechno, uvidí se, na jaké umístění to vyjde. Není úplně všechno v mých rukách, je to i v rukách a hlavách stavěčů."

SEEMANOVÁ: „Chci se proplavat do flnále.“

FUKSA: „Mým hlavním cílem je předvést, co jsem za ty roky natrénoval, a odjet závod tak, jak si představuju. Že až dojedu do cíle a podívám se doleva, doprava, zjistím, kolikátý budu, abych byl ne hrdej, pyšnej. To jsou taková divná slova. Ale abych si řekl, že teď jsem odvedl stoprocentní práci a lepší už to být nemohlo. V tu chvíli budu spokojenej, ať to dopadne, jak to dopadne. S mým postavením si myslím, že každý tuší, co bych chtěl dokázat."

DOSTÁL: „Dvakrát vyhrát."

KVITOVÁ: „Ráda bych dokázala co nejvíc! Ale vím, jak je to těžké. Medaili z olympiády už mám, budu se snažit, abych pro Česko vybojovala další."

PRSKAVEC: „Odmala je mým snem dokázat sjet finálovou jízdu nejlíp, jak v tu chvíli umím. Abych dojel do cíle a řekl si: Teď jsem ukázal všechno, co jsem se za ty roky naučil. Pochopitelně to největší lákadlo je dokázat to v době, kdy budu ve finále startovat poslední. Jako vítěz semifinále. Pak už to bude jenom o tom, jestli to dám, nebo ne.“

OGRODNÍKOVÁ: „V první řadě bych chtěla projít kvalifikací, abych mohla bojovat ve finále o co nejlepší příčky.“

BALVÍN: „Ukázat, že český basket v této generaci patří ke světové špičce, a získat ještě větší uznání pro nás jako sportovce.“

ŠTYBAR: „Chci předvést co nejlepší výsledek, ale sám jsem zvědavý, protože v posledním roce jsem měl fakt hodně zdravotních problémů. Chci dokázat, že jsem se připravil nejlíp, jak jsem mohl.“

Co bych udělal(a), kdybych olympiádu vyhrál(a)?

KRPÁLEK: „Nad tím nepřemýšlím. Já myslím na to, abych se maximálně koncentroval na každý zápas. Když to přijde, rád tuhle otázku zodpovím později.“ (úsměv)

ONDRA: „Ať to dopadne jakkoliv, co nejdřív po olympiádě se chci podívat na své milované skály.“

SEEMANOVÁ: „Asi bych to hodně oslavila a odjela na dovolenou, abych si trochu odpočinula.“

FUKSA: „Jelikož se na kdyby nehraje, tak nebudu říkat nic.“

DOSTÁL: „Oženil bych se a založil rodinu.“

KVITOVÁ: „Ty jo… Asi bych to nejdřív pořádně oslavila se sportovci přímo ve vesnici. To by bylo nádherný.“

PRSKAVEC: „Je to sen každého sportovce. Ale nevím, co to obnáší. Pamatuju si, jaký mediální zájem o mě byl, když jsem byl v Riu bronzový. A vyhrát? To nevím, co bych dělal… Určitě bych jezdil dál, snažil bych se držet na stejné úrovni a jezdit výborné výsledky. Udělal bych doma grilovačku, dal bych si volno, asi tak tři týdny. Jinak by život šel dál stejně, jako by se nic nestalo.“

OGRODNÍKOVÁ: „Byla bych hrozně šťastná.“

BALVÍN: „Po vzoru Discopříběhu bych přeběhl nahý se zlatou medailí Václavák.“

ŠTYBAR: „Asi bych u nás ve Stříbru nechal téct pivo z kašny.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud