Bratři v lodi zvládli postup. Martin byl na manikúře, proč se Petr vrtěl
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Po vydařeném postupu do semifinále se při rozhovoru neustále předkláněli. Hlavně mladší Petr. „Nejvíc bolí ruce, žaludek a pak taky nemůžu stát rovně,“ popisoval, jak kanoistika bolí. „Ale to ty nedokážeš nikdy. Asi má ADHD,“ smál se Martin Fuksa. Bráchové v lodi postoupili na deblu do boje o finále, takže splnili hlavní úkol. Slavnější z rodinného klanu mluvil i o tom, proč si zašel poprvé v životě na manikúru.
Svaly jim vykukovaly zpod trička, byli zadýchaní, hlavně Petr se neustále vrtěl a předkláněl. Ale mohli být spokojení, bratři Fuksové zvládli postup do semifinále. Ne přímo z rozjížďky, museli do čtvrtfinále, ale tam si to pohlídali. Martina ještě čeká kilometr na singlu, brácha jede pouze debla.
Takže jaké je hodnocení?
Martin: „V ideálním případě by bylo, kdybychom z rozjížďky postoupili rovnou do semifinále a ušetřili jsme nějaké síly. Ale, upřímně, my jsme s tím na deblu tak trochu počítali. Přizpůsobovali jsme tomu i trénink, protože při něm vždycky přemýšlíte o nejhorší možné variantě. Tohle máme natrénované a víme, že dvě pětistovky umíme krásně zvládnout. Teď jsme to předvedli.“
Hrál roli vítr, který začal postupně víc foukat?
Petr: „To je spíš otázka na bráchu, protože on řídí, ale já jsem nějak nepociťoval, že by to měl těžký. Bylo to malinko cítit, ale ne nic hroznýho. Spíš to bude vidět jenom na výsledném času. Jinak celkem v pohodě.“
Tušíte, jaké mají být v dalších dnech podmínky?
Petr: „Měly by být až do konce jako dneska. Ráno bezvětří, odpoledne vítr zprava. Byli jsme na to připravení, i když jsme si to nemohli doma vyzkoušet, protože u nás foukalo spíš proti nebo zad. Ale snad to bude dobré."
Martin: „Pojďte se všichni se mnou modlit, ať takhle fouká furt!“ (smích)
Jak je náročné absolvovat dvě jízdy tak krátce za sebou?
Petr: „My jsme tomu přizpůsobovali tréninky před olympiádou. Ještě můžete slyšet na mém hlasu, jak jsem zadýchaný. Ale je to sport. Víme, že to není lehký, počítali jsme s tím. Já jsem mezitím jedl, ležel jsem, rozcvičoval jsem se.“
To jsou bicáky👍🤣💪
— Zdenek Janda (@zdenek_janda) August 6, 2024
A ano. M Fuksa má namalované nehty.
I to vysvětluje. S bráchou postoupili do semifinále! 👏 pic.twitter.com/zWNtqUemop
Vy už se, Martine, soustředíte i na kilometr, který pojedete na singlu?
Martin: „Já to mám debl, singl, debl, singl, takhle za sebou. Určitě se teď půjdu projet na singla, abych si chytil vodu. A pak pojedeme odpočívat. Zítra tam napálím singla, Péťa si trochu odpočine.“
Co vám uvaří vaše dvorní kuchařka v baráčku, který máte pronajatý kousek od kanálu?
Martin: „Ani nevím. Říkám jí, že nám stačí jednoduchá jídla, ať nevyvařuje… Ale baví jí to, takže tam pořád něco připravuje. Jsem o závodech skromný, vystačil bych si s kuřetem a rýží. To by mi stačilo. Dělám si ráno vlastní kaši, salát, jsem spokojený. Ale Eliška nám dělá tiramisu, máme toho ranec. Přijďte všichni!“
Takže si ubytování mimo olympijské dění pochvalujete? Z Paříže byste museli dlouho dojíždět…
Martin: „Stoprocentně správné rozhodnutí. Jsme blízko závodiště, asi pět minut. Dneska jsme měli komplikace, že nám hlavní silnici zavřeli, takže jsme nakonec šli pěšky. To dokáže hodit vidle do závodního programu. Zítra už se připravíme, budeme vědět, kudy jet, nejet. Máme tam klídek, na zahradě je bazén, tak si tam skočíme. Vypneme od sportu, můžeme se na chvíli soustředit na regeneraci. Nemusíme chvíli myslet na kanoistiku, což je fajn.“
Nevadí vám, že úplně nepociťujete olympijskou atmosféru ve vesnici?
Martin: „Myslím, že je důležité olympiádu nepocítit.“
Petr: „Já chtěl říct, že jsem ji na startu rozjížďky pocítil hodně. Jeli s námi Francouzi, kteří byli vyhlašovaní před námi. Byl to randál, nejsme na to zvyklí, my jezdíme před menším publikem.“
Petře, vy jedete jenom debla. Jak povzbuzujete bráchu, kdy jede singla a vy máte volno?
Petr: „Popravdě ho moc nepovzbuzuju. Má rád svůj klid, nechám mu prostor, aby se mohl soustředit sám na sebe a já ho neotravoval. Půjdu se projet, budu si dělat, co budu chtít, aby měl Máťa klid. Takhle ideální.“
Martine, máte barevné nehty, že?
Martin: „Jo, to je tradiční moje móda. Snažím se najít všechny cesty, abych si od kanoistiky ulevil a myslel na něco jiného. A i se mi to líbí. Nehtařka mi to udělala stylově, nemám to úplně nalakované, ale spíš jen tak načmárané. Poprvé jsem byl namanikúře. Namasírovala mi ruce i při tom… Hodinku jsem nemusel myslet na kanoistiku, tak super.“
Petře, popište vlastně, co po dojezdu dvou pětistovek v krátkém časovém rozmezí nejvíc bolí?
Petr: „Nejvíc ruce, předloktí. Hrozně vytuhnou. Malinko i nohy, také mi bývá na zvracení. Nejhorší jsou ale ruce a žaludek. A pak nemůžu stát nikdy rovně, pořád se musím hýbat, což asi vidíte.“
Martin: „Ale ty to nedokážeš nikdy. Má ADHD.“ (smích)
Petr: „Asi by to musel každý zkusit, aby věděl, čím si teď procházíme.“
