PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Kousek od cíle, do něhož dopádloval jako suverénní šampion, mířila k nebi česká vlajka. O pár desítek metrů dál v tu chvíli zpíval tu nejkrásnější píseň… „Kde domov můj,“ notoval Josef Dostál hodně nahlas. Pak slova hymny chválil. Chlap jako hora, jenž si podmanil královskou kajakářskou disciplínu. „Bylo vidět, jak si to Pepa hlídá,“ reaguje Martin Doktor, někdejší kanoista, a šéf olympijské výpravy. Když se maďarské duo k němu chtělo dotáhnout, Dostál zabral. A tím je zničil… Co dalšího se kolem něj dělo?
Nejdřív dojemná slova od přítelkyně. Vítězná zlatá pusa, která už sbírá lajky na sociálních sítích. Fanoušci mají další téma.
Další zlatý pár. Sláva tenisového mixu je teď ve stínu toho vodáckého.
„Chtěl jsem, aby Anežka byla v cíli. A potom jsem si i vyžádal, aby tam byla maminka a chtěl jsem ji obejmout,“ říkal Dostál, teď už pětinásobný olympijský medailista.
„Já jsem mu to hrozně přála! No a teď už můžu říkat, že jako máma jsem se konečně dočkala… Jela jsem na čtvrtou olympiádu, abych ohlídala, jak mu tu medaili dají. Takže si myslím, že jsem to ohlídala dobře,“ smála se hrdá maminka Eva Emingerová, bývalý vojebalistka a dnes zpěvačka.
Kajakář potom mluvil o tom, s jakou chutí si nejkrásnější českou píseň zazpíval...„Byl jsem šťastný, že si ji můžu zazpívat a že je vlastně tak krásná a pravdivá. Neopěvuje žádné vítězství. Ale to, jak je naše země krásná."
Pochopitelně u toho nechyběly ani Dostálovy ségry. O to víc si bezprostřední oslavy hned u kanálu užil.
„Určitě nejdojemnější chvíle v životě,“ přitakal muž, který zhubnul, začal ještě víc makat, častěji mluvil se sportovními psychology. I díky tomu je teď na vrcholu sportovní slávy.
Na stupních si užíval okamžiky, na které čekal celý život. Poctivě sbíral olympijské medaile, tahle byla pátá. Ale první zlatá! A užil si to.
Mával, zpíval, zaťal pěst.
Potom pózoval s medailí, kterou hrdě ukazoval fanouškům. Těch se sešla spousta. Mávali vlajkami. Místní pořadatelé se zeptali reportérů na národnost. „Z Česka jste, jo?“ Tak velká gratulace.
Z dálky to sledovali i členové vodácké výpravy. V jejich debatách často zněla slova o tom, že dobře věděli, jakou formu tady čtyřnásobný mistr světa má.
Chvíli si užil s příznivci, potom ho čekaly mediální povinnosti. Cestou na oficiální tiskovou konferenci ho zdržela jedna z místních dobrovolnic, se kterou se ochotně vyfotil.
Už vešel do historie. Napodobil Emila Zátopka v počtu olympijských medailí (5) i Jana Železného v počtu placek na Hrách (4 v řadě).
„Co k tomu říct? Něco neuvěřitelného,“ zněla jeho bezprostřední reakce.
„Je to dobrý, ale a tyhle statistiky úplně nevnímám. I když jsem možná jeden z mála. Je to skvělý, ale mě zajímá tenhle konkrétní výsledek, který přebije úplně všechno,“ říká Doktor, šéf olympijské mise, sám dvojnásobný olympijský vítěz.
„Tohle je v rychlostní kanoistice nejvíc,“ uznává Doktor.
Kajakář mluvil o tom, že zhubnul a cítí se báječně. „Vypadal teďka prostě v top formě. V největší, co jsem ho kdy viděl. Prostě je vysekanej, tak jak to má být,“ říká o jeho vyrýsované postavě šéf olympijské výpravy.
„Vyhrál olympiádu, takže jel úžasně. Byl to skvělý závod, myslím, že líp na tom nikdy nebyl, což v závodě ukázal,“ přidal se i kajakář Daniel Havel.
V životní formě vyhrál jeho kamarád životní závod.
A zapsal se do olympijské historie.
