Ondra bavil i pevným uzlem. Adam je taky lidská bytost, žertoval moderátor
Byl to kuriózní pohled. Jak tam stál a nemohl si uvolnit lano. Ani jeden statný pomocník s tím nehnul. Čas ubíhal, pořád nic… On, ikona světového lezení! A najednou má problém s banální lezeckou rutinou. Místní moderátor to však vtipně glosoval: „Také on je jenom lidská bytost, která má všední problémy,“ zaznělo v reproduktorech a fanoušci to doprovodili ještě hlasitějším potleskem. Dvakrát mu aplaudovali vestoje, na rozhovory ho pak pořadatelé doprovázeli pod deštníkem.
Nejdřív se zdálo, že je to normálka. Až když Ondra na pódiu stál delší dobu, vypadalo to podezřele. Blížila se doba, kdy už to mohlo působit legračně.
Ale hlasatel to celé odlehčil. „Zkuste to i z druhý strany, ne?“ vybídl je a dav se rozesmál. Nakonec dobrovolník ustoupil a za lano pořádně vzal sám elitní lezec, který předtím na stěně zazářil a do pátečního finále jde z třetího místa. A povedlo se.
Očividně se mu ulevilo…
„Cítil jsem se trochu trapně, že jsem amatér, protože nemohu rozvázat uzel. Normálně totiž používám dračí smyčku, která je na závodech zakázaná,“ vysvětloval potom s úsměvem na tváři. Sáhl tedy k osmičkovému uzlu.
Celé se to však nějak zašmodrchalo, proto ta pauza.
Moderátor prožíval i jeho lezecký pokus. Vybízel lidi, aby mu fandili ještě víc. Připomněl, co všechno zvládl, jaké má úspěchy ve skalách. Vypíchnul jeho počiny, kterými se nikdo jiný na světě nemůže pochlubit.
Na konci zakřičel: „Děkujeme ti, Adame.“ V úvodu ho představil jako legendu lezeckého sportu. To bylo vidět i po závodech. Už dopředu jedna z organizátorek varovala skupinku českých novinářů: „To bude na dlouho…“
Bylo.
Ondra se postupně zastavil u všech velkých televizních stanic. I u těch, které mají přednostní právo. Dovedla ho tam jedna z dobrovolnic a držela nad ním deštník. Na dálku bylo vidět, jak rozhovory prožívá, rozhazoval rukama. To samé, když přišel mezi české reportéry.
Ráno bylo zataženo, poprchávalo, ale před závodem už se mraky rozfoukaly. Pálilo sluníčko, ale naštěstí je stěna postavená tak, že pralo do stěny zezadu. Fanoušci si museli hodně stínit, aby olympijské spidermany viděli.
Jak už to tak v Paříži bývá, tribuny byly natřískané. Největší bengál vydávaly, když se potýkali se zrádnou trasou domácí reprezentanti. Jeden z nich, Sam Avezou, lezl právě před Ondrou. A i když závodníci musejí být izolování, aby nic neviděli ani neslyšeli, ten rámus se snad k české hvězdě musel dostat.
„Něco jsem zaslechl v té meziizolaci. Věděl jsem, že spadnul docela brzy. Pak vidím i houpající se expresky, takže podle nich zhruba poznám, kde spadnul,“ přiznává Ondra.
Stačilo sledovat, co všechno se kolem něj dělo, aby člověku rychle došlo, jaký je Ondra v lezeckém světě fenomén.
Do hlediště se přišly podívat i děti z místní školky. V zelených reflexních vestách se usadily až do horních sedadel na tribuně.
I jejich paní učitelka pak vstala a tleskala, když Ondra po svém pokusu mával do publika.
