Školácká chyba: Přívratský si nedotáhl řemínek. Přišel tím o medaili?
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Teď už to bylo blízko! Střelec Jiří Přívratský v královské třípolohové malorážce bojoval na olympijské střelnici v Chateauroux o medaili do poslední rány, unikla mu však o sedm desetin bodu. Po závodě litoval, že si před klíčovou střelbou ve stoje neutáhl řemínek na rameni. „Udělal jsem školáckou chybu,“ řekl Přívratský, který skončil čtvrtý.
Něco se stalo. Z gestikulace Jiřího Přívratského k reprezentačnímu trenérovi Luboši Opelkovi to bylo jasné.
„Jirka na mě koukal a ukazoval na rameno, než jsem pochopil, že to nedotáhl. Věděl jsem, že to může být problém,“ líčil Opelka.
Přívratský měl olympijský závod rozjetý dobře. V prvních patnácti ranách v kleče sice trefil čtyři těsné devítky, vleže ale zářil, dvakrát dokonce poslal do teřče dokonalou ránu do absolutního středu za 10,9 bodů. Pak ale začalo deset ran ve stoje. Druhá se vychýlila až na osmičku, ta třetí nebyla o moc lepší.
„Po celý čas závodu jsem se stojákem bojoval. Udělal jsem školáckou chybu, nedotáhl jsem si řemínek na rameni a bez toho jsem potom neměl takovou stabilitu, jakou bych si představoval. Způsobilo to, jak se stoják vyvíjel,“ líčil Přívratský.
Na řemínek si teprve zvyká
Střelci jsou sice na stavu sami, ale několik technických vychytávek jim pomáhá stabilizovat polohu. Jednou z nich je pevný střelecký kabát. Pokud jeho střih stoprocentně nesedí, je možné si pomoci řemínkem na rameni.
„Předtím jsem ho nepoužíval. Tady jsem to měl trošku volnější a tím řemínkem se to kompenzuje. Začal jsem si ho zapínat, protože mi při pohybu nahoru zastaví rameno a dá mi to na zbrani jakýsi výškový doraz,“ vysvětil Přívratský. „Řemínek jsem začal zapínat docela nedávno, to přispělo k tomu, že to nemám tak zajeté.“
Potíž byla taky v tom, že závodníci při finálové střelbě operují ve velmi velmi omezeném čase, kdy se musí připravit na změnu polohy. Po střelbě vleže měl Přívratský jen devět minut na to, aby si upravil polohu a vystřelil ve stoje pár zkušebních ran.
„Jak jsem se snažil rychle přenastavit, abych měl co nejvíc času na nástřelné rány, tak jsem opomněl tenhle krok a myslím, že to byl moment, který rozhodl,“ řekl Přívratský. Ve chvíli, kdy se začalo střílet vestoje, si chybu hned uvědomil. Už ale nemohl nic dělat. Bez zapnutého řemínku musel odstřílet deset ran v konci první části finále a pak i rozzařovací rány na jeho závěr.
„Máme čtyři minuty a deset sekund na pět ran, opravdu už není čas. Musel bych odepnout, sundat celý kabát, ze sebe, přepnout, pozapínat knoflíky. To stihnout nejde,“ vysvětlil Přívratský. „Já jsem zkusil rameno vykompenzovat pohybem botky (patky pažby – pozn .red.) nahoru, což do jisté míry pomohlo a umožnilo mi to spouštět rány jakžtakž přesně.“
„Řešič problémů" se s tím popral
Všechno ještě nebylo ztraceno a další vývoj závodu to potvrdil. Sám Přívratský si na sobě cení schopnost rychlé analýzy kritických situací.
„Jsem řešič problémů,“ říká ve stylu Winstona Wolfa s tváří Harveyho Keitela z Pulp Fiction. A teď to znovu ukázal. Srovnal se, a jak se závod blížil ke konci, stále sázel na terč vysoká čísla, zatímco soupeři v nervozním závěru ztráceli. Po čtyřiceti ranách zůstalo ve hře šest střelců z osmi a začalo vyřazování. Přívratský v něm jako jediný z pole netrefil devítku a pálil blízko středu. Jeho závodnická hlava zřejmě nakonec technický problém porazila.
„Jirka tvrdí, že je to na fyzické úrovni, já tvrdím, že je to o mentálním nastavení,“ chválí Opelka. „Budeme to vyhodnocovat. Fungoval velmi dobře a standardně, byl to soustředěný výkon, bezvadná práce. Udělal maximum, vždy se snaží z krizové situace vybruslit.“
Přívratský bojoval i v olympijském finále. První momenty v krizové situaci ho ale stály hodně. „Přál jsem mu medaili, protože je na planetě úplně v topu, jeden z nejlepších střelců na světě. Tohle je chybička, která ho možná stála medaili, takhle to sám hodnotí. Stanou se ale horší věci. Taky člověk střelí vedle do terče,“ připomíná Opelka.
Matthew Emmonsovi se to stalo v olympijském finále třípolohové malorážky před dvaceti lety v Aténách. A Ukrajinec Serhij Kuliš předvedl stejný kousek ve finále minulé olympiády v Tokiu. „Kdo střílí do cizího terče? Jenom lidi jako já. Odepnul se mi knoflíček na kabátu, cítil jsem nepohodlí. Ale čas běžel, tak jsem vystřelil,“ líčil tehdy.
Dnes naopak slavil stříbrnou medaili. Přívratský věří, že jeho příběh se může vyvíjet podobně. „Já už jsem to říkal trenérům, že máme čtyři roky na to zlepšit. O to se určitě budeme snažit,“ slíbil Přívratský s výhledem na příští Hry v Los Angeles.
