Macháč: Tady hrajeme pro celé Česko. Siniaková prozradila, proč jim to klape
PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Oba museli strávit jedno zklamání, po konci ve čtyřhře ale v mixu došli na olympiádě až do finále. Kateřina Siniaková s Tomášem Macháčem rozložili Kanaďany Gabrielu Dabrowskou a Felixe Augera-Aliassimeho 6:3, 6:3 a v pátek si zahrají o zlato. „Jsem hrozně moc ráda, že Česku přineseme medaile,“ usmívala se Siniaková, která singlového semifinalistu na druhé straně kurtu pořádně trápila.
Bouřka byla koncem zápasu ve vzduchu, ale ještě to stihli. Tomáš Macháč po mečbolu napálil balonek kamsi do vesmíru a čeští fanoušci v hledišti křičeli: „Máme medaili! Máme medaili!“ Pak čeští finalisté utíkali z kurtu Simonne Mathieuové do mixzony. Dorazili se zvukem hromu, ale pak radši vyprávěli o kousek dál pod pevnou střechou. Už v pátek je ve finále čeká čínská dvojka s Macháčovým deblovým parťákem: Čang Č'-čen a Wang Sin-jü.
Jste první čeští medailisté, jak vám to zní?
Siniaková: „Nádherně! Máme obrovskou radost, že se to povedlo. Bylo to náročné, celý ten program je náročný. Takže obrovská radost!“
Bylo těžké se na zápas soustředit po předchozích porážkách ve čtyřhrách? Kateřina vypadla s Barborou Krejčíkovou proti Andrejevové a Šnajderové a Tomáš s Adamem Pavláskem proti Krajickovi s Ramem…
Macháč: „My jsme dostali takovej lehkej világoš. Soupeři hráli neskutečný tenis. Jsou to oba skvělí hráči. Dvakrát 6:2, neměli jsme šanci, možná jeden míč. Ukázali, že byli lepší a zasloužili si vyhrát.“
Siniaková: „Pro mě to bylo určitě náročné. My jsme nedostaly takový világoš, spíš to bylo kvůli nám. Jak je program náročný, tak jsme nepředvedly ten výkon, který jsme chtěly. Ale bojovaly jsme. Pro mě to bylo těžké a byla jsem mile překvapená, že mixa jsem hrála o hodně lépe. Snažila jsem se na to zapomenout. Každý zápas je jiný. Trenéři mi pomohli, že jsem v další soutěži a bojuju o medaili, ať to zkusím hodit za hlavu a jsem ready.“
Taky to bylo znát. Auger-Aliassime je světová devatenáctka, v Paříži je v singlu v semifinále, ale vy jste s ním dokázala hrát tvrdé výměny od základní čáry…
Siniaková (směje se): „Evidentně mi to asi sedí víc než s holkama… Prostě mi úplně sedl a jsem překvapená, že na to, jak sem hrála toho debla špatně, že teď jsem hrála úplně skvěle.“
Tomáši, kde asi skončil tenisák, který jste na oslavu odpálil z kurtu?
Macháč (usmívá se): „Věřím, že ještě letí. To je vždycky ten pocit, když vidíte míček a letí do autu nebo do sítě a máte první úlevu, že to máte za sebou, že se to povedlo. A pak teprve přijde ta radost. Aspoň já to takhle mám. Vždycky je těžké doservírovat, dohrát tyhle vypjaté zápasy. Fakt jde o hodně. Dnes jsem zjistil hodně zajímavou věc. Koukal jsem na Felixe proti Ruudovi, hrál neskutečný tenis. A nedal return. Takovýhle velký hráč a nemohl vůbec returnovat…“
Taky si dvakrát pohrál podání…
Macháč: „Pro toho returnujícího je to něco jiného. Když returnuju proti skvělým deblistům, tak vím, že když dám dobrý return, ale na síťaře, je konec. Když dáte dobrý return v singlu, tak se dostanete do výměny a vytvoříte si tlak, jak potřebujete. Zlepšil jsem práci na síti, už umím uklidit volej, takže věděl, že musí dát return do krosu. A to se mu hrálo blbě. Pak byl nervózní na síti, přišlo mi, že soupeřka hrála líp než on, samozřejmě kromě servisu.“
Fanoušci se už radovali z medaile. Co říkáte na to, že jste konečně prolomili pařížské sucho?
Siniaková: „Jsem hrozně moc ráda, že Česku přineseme medaile. Vypadá to, že máme trošku smolíka. Všem sportovcům to nějak utíká, prokluzuje mezi prsty. Je to vlastně jediné finále, kde i když člověk skončí druhý, má medaili, což se vlastně na grandslamech moc nestává. Tam si vás nikdo nepamatuje, když prohrajete…“
Macháč (směje se): „V singlu bych to klidně bral. Ať si mě nepamatujou!“
Siniaková: „Je tam obrovská radost, že se to povedlo.“
A to může tenis doručit ještě další dvě medaile…
Siniaková: „To by bylo super! Myslím, že si přejeme navzájem, podporujeme se. Ať už tam stojíme my, nebo kluci, holky, tak jim to hrozně moc přeju a doufám, že ty tři klapnou.“
Kateřino, jaké to je hrát olympijské finále s jistotou medaile, tak jak jste to zažila v Tokiu s Barborou Krejčíkovou?
Siniaková: „Myslím si, že je fajn, že je tam medaile, že člověk není nervózní, jako když bojuje o bronz, kdy může být čtvrtý bez medaile. Je to náročné, zase končíme pozdě, než se dostaneme do vesnice, regenerace… Snažíme se tam nechat všechno, ale je to opravdu náročné.“
Tomáši, pomůže vám ve finále znalost vašeho deblového parťáka Čang Č'-čena?
Macháč: „Do týmu určitě řeknu, co mu vadí, co na druhou stranu hraje dobře, to si probereme. Každopádně je to sport. Není to, že si jdeme dávat po sobě pěstmi, hrajeme s míčkem. Musíme hrát svůj tenis. Každopádně jsem rád, že spolu hrajeme, bude to skvělé finále, moc se na to těším.“
V Paříži už jste ho porazil ve dvouhře…
Macháč: „Kdybychom ho vystřelili ve finále, asi už mě nebude mít tak rád… Program je fakt náročný, nemáme ani myšlenky ani čas něco vstřebat. Jsme tady od rána, v pátek na mě čeká mix, pak zase debl, pak odlítám do Ameriky. Je to fakt masakr, ale zase pro to dělám od šesti let všechno, abych se k tomu dostal.“
Zajímavé je, že s Kateřinou jste před olympiádou nevyhráli ani zápas. Čím to je, že to teď tak klape?
Macháč (usmívá se): „Vybrat si správný turnaj.“
Siniaková: „Myslím, že zápasy určitě pomohly. Singl a debl je rozdílná soutěž, Tomáš na to teď přišel a samozřejmě čím víc hraje zápasy, tím víc je vidět, jak se zlepšuje. A je to pak znát, když chlap hraje víc deblově, pomáhá ženský. Za mě asi proto.“
Využijete zkušenostní z grandslamových finále?
Siniaková: „Když tam člověk stojí poprvé, je to úplně něco jiného. Ale i když jsem zažila spoustu finálových zápasů, jsem pokaždé nervózní. Je to normální, každý den je jiný. Uvidíme v pátek na kurtu, jak se budu cítit a jestli to pomohlo. Ale všichni sportovci to zažíváme. Pokaždé je to jiné. Párkrát spíš pomůže, že hrajete na velkém kurtu než grandslamové finále.“
Jaké to bude pro vás, Tomáši?
Macháč: „Určitě si to užiju, protože medaile je jasná. A to byl hlavní cíl. Mohlo se stát, že bych mohl být dvakrát čtvrtý. Několik podobných zápasů jsem odehrál – čtvrtfinále v Miami proti Sinnerovi taky bylo něco velkého. Tady ale reprezentujeme Česko, nehrajeme jen pro sebe, ale pro všechny. O to je to nervóznější, o to je prohra bolestivější. O to víc jsme rádi, čeho jsme dosáhli. A doufejme, že v pátek budeme zlatí.“
