PŘÍMO Z PAŘÍŽE | Moc nechybělo, aby Česko vylovilo nečekanou medaili z divoké vody. Lukáš Rohan, ač sám kanoista, který se na kayakcross vůbec nespecializuje a ani ho nemá v lásce, právě málem v téhle drsné disciplíně bral placku. Nakonec skončil čtvrtý. „Je to fakt zázrak na vodě,“ smál se sympaťák, jenž dokáže svoje pocity trefně vystihnout. Sám ani nepočítal, že by mohl být úspěšný, sebe i kamaráda Jiřího Prskavce označil za Kokosy na vodě.
Stál před novináři s pádlem, které bylo opatřené českou vlajkou. A moc nescházelo k tomu, aby místo toho zrovna v tu dobu skákal na pódiu a dostával bronz. „Nikdy by mě nenapadlo, že to po kayakcrossu řeknu, ale jsem trošku zklamaný, protože medaile byla vlastně strašně blízko,“ usmál se kanoista, který ve svojí parádní disciplíně skončil před pár dny šestý.
Novou kajakářsko show, která má na Hrách premiéru, bral jako zpestření. A vidíte…
Čtvrté místo dobré, ne? Hlavně nečekané.
„Bylo blízko, ale přitom zcela objektivně hrozně daleko, protože ti kluci byli lepší. A to i v předešlých jízdách, ale vinou jejich chyb mi dali šanci, kterou jsem využil. Jsem naopak rád, že já jsem žádnou zásadní neudělal, projel jsem všechny brány. Protože se to ještě učím.“
Start jste měl výborný!
„Konečně mi vyšel start, bojoval jsem s nimi od první brány až o nějakou pozici. Dostal jsem jednou pádlem do obličeje, ale rval jsem se o to. Kdybych byl o něco zkušenější, asi bych tam dokázal dostat i do toho pádlo a trošku soupeře přibrzdit, dostat se před něj. Což se bohužel nepovedlo.“
Na to, že jste Kokosy na vodě, je to slušný, ne?
„Nevím, kolikátí oni tehdy skončili, ale tenhle výsledek je určitě lepší. Je to fakt zázrak na vodě. Bylo to hrozně blízko, abych byl obtěžkaný i příjemným kovem, který by se mi houpal kolem krku. Teď mě to trochu mrzí. Ale na druhou stranu objektivně, neměl jsem na to.“
To už by se musel stát obrovský zázrak, že? Když tuhle disciplínu vlastně ani netrénujete.
„Dnešek byl potvrzením, že se zázraky dějí. Nebylo to tak daleko, mohl někdo z kluků udělat chybu, ale finále se jelo trošku jinak. Oni chtěli jet o první místo a ve chvíli, kdy už o něj nebojovali, hlavně si hlídali medaili. Věděli, že je tam jeden lůzr z rozvojového krosařského státu. Tak se ho až tak nebáli a pohlídali si to. Škoda první protivody. Ale jinak to byla jiná váhová kategorie. V rychlosti se s nimi nemůžu rovnat.“
Co by se muselo stát, abyste se jim mohl rovnat? Jak byste musel trénovat?
„Nedokážu si to představit. A ani nechci. Je to trénink, který dělat nechci. Dělám jiný sport.“
Až takhle?
„Jednoznačně je to jiný sport. Jiný výkon, bylo by to na úkor mojí kategorie. Nedokážu si představit to skloubit s kanoistickým slalomem. Vybral jsem si jiný sport. Když jsem to začal jezdit, bylo mi sedmadvacet let a nechci začít dělat něco jinýho. Pádluje se na divoký vodě, to ano, ale je to něco jiného. Musíte být silově jinak vybavený, je to rychlostní, výbušný. A ještě ke všemu hodně kontaktní. Což taky úplně nemusím.“
K čemu byste ten rozdíl přirovnal? Jako když na běžkách chcete jet sjezd v Kitzbühelu?
„To asi nejde úplně popsat. Tady ten sport tak nějak postrádá techniku. Tam je fakt hrubá síla. Nejenže jedete na lodi, která oproti té naší vůbec nejede, ještě před sebou tlačí vlnu, nedrží skluz a váží dvakrát tolik. No a ještě se tam perete s ostatními, kteří váš zpomalujou. Musíte vyvinout velkou sílu, abyste odpálili branky, které jsou napuštěné vodou.“
Takže jak to celkově hodnotíte?
„Zázrak je, že jsem se vůbec jako kanoista dostal do finále. Už vlastně do semifinále... Říkal jsem si, že když se probojuji do dnešního programu, bude to super. Tohle je úplně nad plán. A čtvrté místo na olympiádě je úplně skvělý. Ale teď to trochu mrzí.“
Jak jste vnímal, že jste se prokousával jednotlivými fázemi až do finále? S úsměvem?
„Říkal jsem si, že jsem trochu jako ten Australan v short tracku na zimní olympiádě (Steven Bradbury). O tom je kayakcross. Vítek Přindiš nás nabádal, ať to nevzdáváme a bojujeme až do konce, že se vždycky něco může stát. Škoda, že se do finále se mnou nedostal Jířa (Prskavec). Mohli jsme tam být dva, pak by to bylo jistý.“
Nelitujete, že to není kanoecross?
„Asi by to šlo, ale nikdy se to pořádně nevyzkoušelo a bylo by to asi docela nebezpečné, kdyby vodáci přehazovali pádlo nebo jeli přes ruku. A bylo by to asi docela pomalý na těchhle lodích. Nejsem úplně fanoušek téhle kategorie, radši bych tu viděl klasické deblkánoe, ale jsem realista, to se už bohužel nevrátí.“
Asi je hlavní důvod, že je to pro diváky atraktivní, že?
„No jo no, je to takové krev, pot a slzy, to vždycky lidi bavilo a bavit bude, bohužel. Úplně takový člověk nejsem, ale jsem v menšině.“
V menšině, ale nelepší v Česku v téhle disciplíně aktuálně!
„To určitě nejsem, mám jen teď nejlepší výsledek na olympiádě, kde to bylo poprvé a shodou okolností se to takhle sešlo. Tomu se asi nikdy úplně věnovat nebudu a teď jsem i trochu rozlámanej, bolí mě záda z té startovní rampy. Ty tři jízdy takhle rychle po sobě je něco, na co nejsem připravený. Takže zítra mě to bude dost bolet.“
