Katastrofa se zlatým lemováním. Sport se zamýšlí, proč Česko strádá

Možná máte tak trochu oranžovo před očima. Tradiční barvu Nizozemska na Hrách v Paříži nešlo přehlédnout. Je to bohatá země, ač počtem obyvatel jen o třetinu větší než Česko. Oranjes ale svou tradiční barvu vlepili světovému publiku na sítnice. Jsou šestí v pořadí, mají 34 medailí a s patnácti zlatými jen o jednu minuli nabitou domácí Francii. Proč jsou nahoře? A proč je Česko dole? Tady je pár bodů na zamyšlení.

Lukáš Krpálek. Jiří Prskavec. Jiří Přívratský. Jakub Vadlejch. Barbora Krejčíková. Giganti svých sportů, všichni bez medaile. Čeština na to zřejmě nemá to správné slovo. V angličtině jedno existuje – ridiculous. Smáli byste se, akorát je to tak nesmyslné, že vám vlastně do smíchu není.

Krpálek, možná v životní formě, prohrál kvůli jediné sekundě, kdy zaváhal a nabídl Japonci Saitovi chvat, který ho se svými 170 kilogramy dotlačil na zem. Prskavec udělal v brankách možná zlaté kouzlo, které mu zkazila patka lodi, jež se dotkla branky. Přívratský si neutáhnul řemínek na střeleckém obleku. Vadlejch prohrál bronz o šířku makronky. Čerstvá wimbledonská šampionka Krejčíková se naplno obětovala, náročný program ji ale dostal.

„Je na tom vidět, že rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem se rovná velikosti hrany žiletky. Je to hned,“ řekl šéf mise Martin Doktor. „V konkrétních případech mě mrzí, že se to nepovedlo. Že neměli štěstí, něco nešťastně pokazili.“

Předpověď Sportu směřující k posunu rekordní bilance českých olympijských výprav se opírala i o tradiční sílu šancovních českých disciplín. Na poslední chvíli padla dvě skvělá zlata z rychlostní kanoistiky. Do počtů scházel příspěvek od dalších tradičních jistot – vodního slalomu a střelby.

„Byl jsem i u toho, když ty věci nevyšly. Obzvlášť u vodního slalomu mi to bylo líto, byla to trošku smůla. Myslím, že tam byla