Jsi čtvrtý, nikoho nezajímáš... Příběhy těch, co v Paříži byli těsně bez medaile
Na letišti je nečekali novináři ani světla kamer. Nebouchalo šampaňské a jejich životy se z časů pařížské extravaganzy rychle vrátily do běžného koloběhu. Ze sto jedenácti českých sportovců se jich s medailí z nedávné olympiády v Paříži vracelo jen devět. Spousta dalších skončila na největší globální sportovní akci těsně pod stupni, ocitli se na špatné straně hrany žiletky. Nikdo o ně nestojí, nikdo se o ně nezajímá. Deník Sport však jejich příběhy vytahuje na světlo.
Pro tyhle chvíle se vyplatí si na povídání se sportovcem udělat čas. Koulař Tomáš Staněk seděl v krásném jarním dopoledni na klidné zahrádce v centru Prahy a pražilo na něj slunce. Když mu do tváře vstoupil stín vzpomínky, ztvrdnul mu výraz.
Na mistrovství světa v Londýně 2017 byl pět centimetrů od medaile. Česká výprava tehdy zkoumala i video, aby se ujistila, že byl jeho nejdelší pokus správně změřený. Ale nepomohlo nic. Nebyl třetí, ale čtvrtý. Vyprávěl, jaké to bylo.
„Strašný, protože čtvrté místo nikoho nezajímá. Vždycky to tak bylo. Vždycky všechny zajímají medaile,“ řekl Staněk. „Když jsem se vracel z mistrovství světa v Londýně, tak tam jsem zjistil, jak strašně to nikoho nezajímá. Přiletěl jsem, říkal jsem si: Byl jsem čtvrtej na světě, hodil jsem 21,41. O pět centimetrů mě přehodil Chorvat Žunič. Dneska už neháže, ale já si to furt pamatuju. Takhle jsem měl jít někam bokem… Fakt to nikoho nezajímá.“
Byl to silný moment, který stál u zrodu těchto řádek. Nápad na téma o olympionicích těsně pod stupni se zrodil ještě dávno předtím, než se česká výprava vydala na Hry do Paříže. Tehdy ještě nikdo nemohl tušit, co se pod Eifelovkou seběhne. Že klasické nadšení z planoucího olympijského ohně vystřídá počítání neproměněných šancí, nervózní čekání na první medaile, které na krk senzačně dostali mušketýři s kordem v Grand Palais, paradoxně jen pár hodin poté, co padl na záda judista Lukáš Krpálek.
Medailí bylo nakonec pět, zato těch těsných obstřelů se urodilo habaděj. Vše podle slavné Cimrmanovy frustrační kompozice, v níž prvky očekávání střídají prvky zklamání.
Tenista Tomáš Macháč už měl zlato z mixu s Kateřinou Siniakovou, další překvapivé tažení v mužském deblu s Adamem Pavláskem ale skončilo mrzutou prohrou s Američany Taylorem Fritzem a Tommy Paulem v zápase o třetí místo.
„Raději bych prohrál v prvním kole, než tady měl bramboru a byl blízko bronzu,“ hlesl Pavlásek. „Je to hořkost. Máme bramboru, na někoho to zbýt muselo, ale
