Stříbro i z Her? Tady je všechno možné, říká tahounka Horáková
ROZHOVOR | Jakmile zaslechne slovo veteránka, basketbalistka Hana Horáková se vzbouří. „Ježíš, to nepoužívejte,“ říká s úsměvem. „Zkušená jsem, to ano.“ Dvaatřicetiletá kapitánka stříbrného týmu z mistrovství světa 2010 plánuje, že je na Hrách naposled. „To rozhodně.“ A nezviklá ji ani argument, že o své poslední olympiádě mluvila už dávno také kajakářka Štěpánka Hilgertová, jež si vychutnává její atmosféru už pošesté. „Ale ona je šikovná, já už jsem starší osoba,“ odvětí Horáková.
Vy jste na olympiádě potřetí. Jak se vám zamlouvá londýnská vesnice pro sportovce v porovnání s Aténami 2004 a Pekingem 2008?
„Mně se moc líbí, proti ostatním olympiádám je vidět, že ji dostavěli včas. Tady je trávník, to na mě působí strašně relaxačně, hezky. V Aténách mi to tak hezké nepřišlo. A taky hned v přízemí máme prádelnu, to je úžasná věc.“
Navíc basketbalovou halu máte přes ulici od vesnice.
„To je ideál.“
A náladu po vítězstvích nad Ruskem na závěr přípravy také musíte mít dobrou, ne?
„Určitě vás to podpoří, porazit takový tým. Ale zase tak velkou váhu tomu nedáváme, přece jen to byla příprava. Každý trenér si může zkoušet něco jiného.“
Když novináři z amerického listu USA Today tipovali všechny olympijské medaile, českému týmu přidělili stříbro. Co vy na to?
„No ti jsou hodní. Ale na takových turnajích je možné všechno. Záleží, jak komu vyjde ten jeden důležitý čtvrtfinálový zápas. Pak můžete nahoru i dolů. Kdo by tipoval Čínu, že bude hrát na olympiádě v Pekingu o bronz. Všechno musí sednout. Na hřišti i kolem.“
S Čínou hrajete v sobotu už od devíti ráno. Jak si přivykáte na takový čas?
„Už v Jindřichově Hradci jsme měly brzké tréninky. Na některé hráčky to pak působilo tak, že o víkendu se budily už v šest ráno. Ale já rozhodně ne. Já radši jen jednou takhle vstanu a pak si zase pojedu tu svoji pohodu.“
Berete první utkání jako klíčové?
„Ne, tady každý zápas může být klíčový. Na mistrovství světě jsem prohrály zápas se Španělskem, který mi přišel jako klíčový, a nakonec to ničemu nevadilo. Jeden zápas tady ve skupině nic neřeší.“
