VIDEO | Má doma tři olympijské tituly a ve své kariéře absolvoval řadu náročných závodů. Přesto bude oštěpařská legenda Jan Železný v roli trenéra největších českých oštěpařských nadějí Barbory Špotákové a Vítězslava Veselého nervózní. „Trenér to má složitější, sedí na tribuně a sleduje závod. Závodník ví, na čem je,“ tvrdí. O svých svěřencích ale nepochybuje. „Mají formu,“ hlásí dobrou zprávu.
S jakým výsledkem budete u svých svěřenců spokojen?
Jsem spokojený, že jedou na olympiádu. Myslím, že ten, kdo se na ni dostane, už něco dokázal. Očekávání u některých jednotlivců je samozřejmě větší, ale Bára i Víťa formu mají a myslím, že to tam předvedou. Ale je to jenom závod a uvidí se.
Těšíte se na atmosféru olympijské vesnice? Jste trenér, takže je na vás přece jen méně tlaku.
Těším se. Jako trenér jsem byl už v Pekingu. V Londýně už jsem byl také a vrátil jsem se, ale nebyl jsem ještě ve vesnici. Myslím, že to bude dobré, že právě Bára a Víťa potřebují načichnout tou atmosférou. Zrovna oni dva jsou typy, kterým tohle pomáhá. Ten stres, závodní atmosféra a pocit, že už se to blíží, to všechno je zvedá nahoru.
Sledujete dění i v ostatních sportech? Kdo je podle vás naše největší naděje na medaili?
Nejvíce se čeká asi od Synka. To je závodník, který absolutně dozrál a já mu hrozně moc věřím na medaili. Zlato je strašně složité a potřebovali bychom to už nějak prošťouchnout, i když umístění některých sportovců zatím nejsou tak špatná, jak to vypadá. Celý svět začal dělat sport, už nemáte outsidery a je to hrozně těžké. Někdy chyběl i kousek toho štěstí, třeba u Emmons. Byla asi malinko unavená, když měla rozstřel, aby se dostala do finále. Věřím, že to teď začne padat, ještě před atletikou, že už budeme takoví klidnější.
Chystáte se někam podívat?
Určitě, ale nevím, kolik toho budu stíhat. Mám výhodu, že mám kartu, se kterou můžu jet na všechno, takže bude záležet vyloženě na čase.
Kdo bude při oštěpařském závodě nervóznější – vaši svěřenci, nebo vy jako trenér?
Doufám, že já. Říká se, že v tomhle to má trenér složitější. Sedí na tribuně a sleduje závod. Když se hodí hned na začátku daleko, což je ideální varianta, tak si lehce oddychnete, že by to už třeba mohla být medaile. Závodník ve chvíli, kdy se dostane na stadion, už ví, na čem je. Že má formu, kterou se teď snaží prodat a jenom se dostat mezi těch posledních osm. Tam už se to většinou – když máte super formu nebo když máte takovéhle závodníky – dotáhne do konce. Trenér to má asi složitější.
