Fandila ji celá Británie. A možná i jiní, pakliže judistka Genna Gibbonsová zrovna nebojovala proti jejich krajanům. Blonďatá bojovnice zažívala velký příběh. Získala stříbro na domácí olympiádě v disciplíně, ke které ji přivedla její matka, která však před osmi lety zemřela na leukemii. Když pak Gibbonsová prošla do finále, rozbrečela se a za potlesku vzpjala ruce k nebi a matce poděkovala.
Bojovala dlouho a tvrdě. Semifinále s Francouzskou Audrey Tcheuméovou se dotáhlo až do zlatého bodování.
Když však s vypětím všech sil Genna Gibbonsová přeci jen svou soupeřku složila, emoce z ní vytryskly naplno.
Odkulila se stranou, křičela nadšením a schovala ruce do dlaní. Za bouřlivého potlesku v hale ExCel pak slzíc vztáhla ruce k nebi, a vzkázala: „Miluju tě mami.“
Jasný vzkaz pro ženu, která ji k tomuto sportu v šesti letech přivedla, ale v roce 2004 podlehla zrádné leukemii.
„Vždycky mi říkala, že to dokážu. Zažívám teď nádherné pocity. Bylo to tak těžké se dostat až sem,“ přiznala šťastná Britka.
Gibbonsová byla hnána celý den, v tu chvíli z ní jakoby ale spadla veškerá tíha. A i když v pozdějším finále podlehla Američance Kayle Harrisonové, toto stříbro mělo pro možná pro ni ještě větší cenu než zlato.
